Zpráva

Zavzpomínejte na dětství v Činoherním studiu
vydáno: 11.5.2016
Květnovou premiérou v Činoherním studiu je dramatizace jedné z nejslavnějších a nejpopulárnějších dětských knih Děti z Bullerbynu v režii Filipa Nuckollse. Autorka ji napsala v roce 1947. Bullerbyn však nestárne, další a další pokolení se učí a budou se učit díky tomuto příběhu světu hry, lásky a beze lsti. Předloha to je nekončící proud fantazie, svět svobody a her, který není jen pro děti.

V Činoherním studiu je to již druhá inscenace, která vychází z pera švédské spisovatelky Astrid Lindgren. Děti z Bullerbynu jsou rodinná inscenace a zároveň první uvedení dramatizace Vladimíra Čepka na české divadelní půdě. Zcela výjimečně bude mít dva konce – letní a zimní. Podle režiséra by se u Bullerbynu „děti měly bavit dobrodružstvím, které postavy prožívají, dospělí by se zase měli vrátit, vzpomenout na své dětství a třeba se i bavit hereckými výkony. Doma, pokud se budou chtít o představení povídat, by pak měli trochu zjistit, že každý viděl trochu jiné představení.“

Premiéra se uskuteční 14. 5. 2016 od 17.00 v Činoherním studiu na Střekově. Další reprízy jsou na programu 22. 5. a 1. 6. ke Dni dětí, vždy od 17.00.

Bullerbyn vzpomínek nestárne
Skoro každý si pamatuje Děti z Bullerbynu ze školních lavic. V Činoherním studiu nás do svého příběhu zavede dospělá Lisa (Marta Vítů), která nalezne svůj deník a začne vzpomínat na dětství, hry a přátelství. V Bullerbynu bydlí na třech statcích šestice dětí. Lisa, její bratři Lasse (Jaroslav Achab Haidler) a Bosse (Kajetán Písařovic, j. h.), kamarádky Anna (Marie Štípková, j. h.) s Brittou (Jelena Juklová, j. h.) a Olle (Matúš Bukovčan). Děti nejsou stejně staré, ale bydlí vedle sebe, a právě toto prostředí je zdrojem pro jejich hry. Bullerbyn je domovem, ale i zdrojem napětí. Z běžné osady se Bullerbyn díky dětské fantazii mění na jeskyni, ostrov pokladů nebo rezervaci Indiánů. Herecké obsazení budí velká očekávání. Jelena Juklová prožila v Činoherním studiu konec osmdesátých a začátek devadesátých let a nastudovala zde řadu významných inscenací. Na jevišti se s ní potkává, taktéž hostující, Marie Štípková - mladá herecká naděje, oceněná za roli Géši ve Fassbinderově Brémské svobodě Městského divadla v Kladně Cenou divadelní kritiky za rok 2015.

Dramatizaci, jíž pro Činoherní studio připravil dlouholetý spolupracovník Činoherního studia a dramaturg Vladimír Čepek, neobsahuje všechny příběhy z knihy, je spíše jakýmsi průletem vzpomínek hlavní postavy Lisy. Vede nás od narozenin hlavní hrdinky až po čas prázdnin. „Děti z Bullerbynu je jedna z mých nejoblíbenějších dětských knih. Přistupoval jsem k ní s úctou, ovšem nikoli posvátnou. Tedy, snažil jsem se z Astrid Lindgren zachovat maximum, ale některé drobné změny - zejména takové, které přispívají k lepšímu převedení textu na jeviště - tam jsou,“ říká o dramatizaci Vladimír Čepek. Raritou a výjimečností dramatizace a režijně-dramaturgického klíče je dvojí zakončení inscenace. Děti z Bullerbynu mají dva konce – letní a zimní, diváci se tedy mohou těšit na dvě zcela odlišná finále příběhu. Květnová premiéra se ponese v duchu konce letního, kdy všechny děti stavějí za slunovratní noci májku. Vladimír Čepek dále podotýká: „Doufám, že pro nejmladší diváky budou Děti z Bullerbynu krásným a dobrodružným příběhem a možná i inspirací, dospělé by mohlo motivovat, aby se vžili do dětského světa a nepřestávali si hrát.“

Režisér inscenace Filip Nuckolls sám pojmenovává komplikovanost žánru "rodinné inscenace": „Rodinné představení je pro mě nejtěžší žánr. Když děláte "dospělácký" představení, tak přirozeně myslíte na dospělého diváka a není chybou, pokud dětský divák ne všemu porozumí a je spíš doprovodem dospělého. Když zase děláte dětské představení (a o tom moc nevím :-) ), tak myslíte na děti, představení jsou to často krásně naivní a v drtivé většině by jako představení pro dospělé neobstála. Dospělý doprovází dítě. Rodinné představení je takové, kam jeden nedoprovází toho druhého, ale přicházejí do divadla spolu. U Bullerbynu by se děti měly bavit dobrodružstvím, které postavy prožívají, dospělí by se zase měli vrátit, vzpomenout na své dětství a třeba se i bavit hereckými výkony. Doma, pokud se budou chtít o představení bavit, by pak měli zjistit, že každý viděl trochu jiné představení. Tohle je už dost alchymie a ne vždycky to vyjde a ne vždycky to dobře dopadne. Ale pokud ano, tak pak je to obrovská radost a má to obrovský smysl.“

Scénografie, která doplňuje dětský svět a podtrhuje hravost, se ujala Lucie Halgašová, která s Činoherním studiem spolupracovala mj. již na úspěšné inscenace My děti ze stanice ZOO. Koncept stavebnice evokující všem známé dřevěné stavebnice je vhodný právě svou variabilitou a jednoduchostí. Díky jednotlivým kostkám se tak co nejrychleji mohou měnit prostředí inscenace principem hry. Silnou složkou inscenace je hudba, která navozuje švédskou atmosféru, tu složil Daniel Fikejz. Jeho práce zazněla ve více jak 160 divadelních představeních, včetně několika švédských.

zdroj zprávy: Petr Kuneš