Dejvické divadlo uvedlo svou první premiéru v Kulturní stanici Galaxie, inscenaci Facka v režii uměleckého šéfa Jiřího Havelky. Tvůrci dokumentárním divadlem vyprávějí skutečný příběh, ve kterém na I. P. Pavlova mladík nešťastnou náhodou zabil starého pána, jehož rodina mu následně odpustila. Vše se následně rozhodli medializovat, čehož si všimli i v DD a tento dojemný a působivý skutečný příběh zinscenovali. 

Hraje se prakticky bez scénografie, na scéně se nachází jenom několik židlí a inscenace hojně využívá live cinema. Vzhledem k dokumentárnímu zaměření nepřekvapí, že nejvíce času zabere předvádění policejních výslechů všech zúčastněných, případně rozhovorů s advokátkou. Ze začátku je nastíněno několik zajímavých témat. Celý incident totiž zapříčinil mladík, který na nebinární vnučku starého pána pořvával homofobní urážky. Policie však toto chování hodnotí pouze jako přestupek a nikoliv trestný čin, který měl za následek smrt člověka. Inscenace však sleduje skutečný příběh, který se vyvíjel jiným směrem – emotivnějším, ale méně zajímavým. Vnučka i homofob příběh opouští a od jistého momentu se hraje jen o odpuštění a lepších zítřcích. 

Facka postrádá jak zajímavá témata, tak jakoukoliv divadelnost. Dění se točí v neustálém koloběhu výslechů a citového vydírání, kdy mladý vrah pláče (jeho slzy jsou promítány na zadní plátno), zatímco mu advokátka promlouvá do duše, aby se nad sebou opravdu zamyslel. Jisté odklonění od dokumentárního divadla lze pozorovat v neskutečně kýčovitém a laciném závěru. Mrtvý dědeček se vrací na scénu v kovbojském outfitu, zatímco na padající písek je promítána duha, která se dle rodinných příslušníků objevila během rozprášení jeho popela.

Spousta diváků byla emočně zasažena a po konci představení utíkali sepsat srdceryvný status na facebook, kde děkují Dejvickému divadlu za otevírání důležitých témat. Apelují na všechny, aby se na Facku také vydali a ocenili statečnost – nikoliv však tvůrců, ale původních aktérů! O inscenaci vůbec nejde, jde o skutečný příběh. Co může být více než skutečný příběh? 

A o to celou dobu šlo. Dostat skutečný příběh mezi větší množství lidí a také vzdát hold lidem, kteří se na dojemném vyústění tohoto případu podíleli. Několik jich bylo přítomno i na listopadové premiéře. Jejich činnost je nepochybně nesmírně důležitá, ale není třeba předstírat, že podle jejich práce vznikla v jakémkoliv smyslu poutavá a podstatná inscenace.