Malé divadlo v Liberci odehrálo ve středu 21. 11. 2012 hru Žárlivost, kterou napsala Esther Vilar a přeložil Jiří Stach. Inscenace byla uvedena mimo dramaturgický plán. Poprvé Žárlivost slyšel jako rozhlasovou hru Marek Zmeškal. Zaujala ho natolik, že se ji rozhodl uvést na jevišti jako svůj režijní debut. Byl si vědom toho, že Jana Hejret Vojtková byla poslední dobou málo obsazovaná a hledala nějakou hru, ve které by si mohla zahrát. Něco podobného se jí podařilo zrealizovat před několika lety, kdy si prosadila hru Jašek, kterou napsal polský dramatik Andrzej Maleszka.

Příběh je možná jednoduchý, ale o to více překvapující a velmi emotivní. Tři zcela rozdílné ženy bydlí v různých patrech vysokého panelového domu. Kvůli velkému množství bytů se proto nikdy nepotkaly. Nejvyšší (30. patro) obývá prostřední z žen Jane Sternová v podání Kateřiny Vydrové (dnes Kholové), bývalé nápovědky, inspicientky, ale také herečky Divadla F. X. Šaldy. Jane je ve svých 35 letech úspěšnou architektkou, která je mimo jiné autorkou paneláku, ve kterém se odehrává děj založený na emailové konverzaci. Nejstarší 50-ti letou advokátku Helen Staviskou hraje Jana Hejret Vojtková. Helen žije ve 24. patře. Její stejně starý muž Lászlo se postupně stěhuje mezi patry. Ve hře je často zmiňován, ale samotná inscenace je čistě ženskou záležitostí. Nejmladší postavu – studentku indologie Iris Rudnikovou z 19. patra, jejíž životní filozofií je buddhismus – hraje Eliška Hamplová (dnes Machová), pokladní a uvaděčka v Malém divadle a také herečka. Právě Žárlivost ji přinesla větší roli.

Nějakou dobu se jedná o „emailový dialog" mezi Helen a Jane. Helen zpočátku nevěří, že ji Lászlo podvádí s Jane. Jane jí ale umožní nahlédnout skrytou místností, která není v bytě, do své ložnice. Lászlo ale později opouští Jane a začne si s Iris. Jakou ze tří povahově rozdílných žen si Lászlo nakonec zvolí? Jana Hejret Vojtková řekla: „Žárlivost je hra, která se může odehrát v životě každého z nás." Režisér Marek Zmeškal se na svůj debut velmi dobře připravil. Od začátku mu bylo jasné, kudy se má hra ubírat. Eliška Hamplová řekla: „Poprvé jsem zkoušela něco takového. Žárlivost je hodně emocionální hra. Musím hrát uvěřitelně, ale ne přehnaně, aby to diváci cítili správně." Scéna byla velmi jednoduchá, protože může zůstat zcela na pozadí, pro děj nemá zásadní význam. Zajímavá byla hra se světly a také hudba, o kterou se částečně postarali i kolegové z divadla, například Tomáš Váhala nahrál kytarové předěly. Kateřina Vydrová řekla, že inscenace zaujme ženy, které se v některé z postav či situaci možná poznají, ale i muže, kteří mají možnost vidět myšlení a jednání žen.

Ve hře se najde několik vtipných hlášek. Ještě lepší je ale vykreslení všech postav a jejich chování pod návalem emocí a také zoufalství, když se zklamou ve svých hodnotách a vztahu. Všechny se na vlastní kůži přesvědčí o síle, ale i krutosti lásky, ke které nutně patří žárlivost. Je pozoruhodné, že se vše dokázalo dokonale skloubit na krátkých zkouškách, kterých bylo asi kolem deseti. Žárlivost je velmi pravdivá hra. Všechny herečky podávají skvělé výkony. Já osobně nemohu hře nic vytknout a pokládám ji za jeden z vrcholů této sezóny.

Jan Šrajer