Nová hra Ženy měla premiéru v pátek 7. 12. 2012 v Malém divadle v Liberci a jednalo se o českou premiéru. Autorkou je Clare Boothe Luce (1903 – 1987), významná americká dramatička, jejíž dílo je u nás prakticky neznámé. Kromě spisovatelky byla také scénáristka a významná politička (jako diplomatka se stala první ženou na místě velvyslance USA). Hra byla uvedena v rámci projektu Dvě pohlaví (mužským protějškem je Testosteron od polského dramatika Andrzeje Saramonowicze; premiéra se konala přesně o dva týdny později, tedy v pátek 21. 12. 2012). Překladatelkou je Helena Fahrnerová. Režie se ujal Vojtěch Štěpánek, který se představil libereckým divákům hrou Bouřlivá plavba (premiéra 15. 6. 2012 – opět první české uvedení).
Scéna v podání Milana Davida je celkem zajímavá. Divák může mít pocit, že je buď přímo na jevišti, nebo v místnosti, která se podle potřeby proměňuje v byt postav, fitko nebo dámský klub. Téměř po celé šířce jeviště je několik schodů, kterým uprostřed dominuje jasně červený koberec. V popředí je pak konferenční stolek s židlemi. V zadní části jsou dvě červené opony, které mají význam v několika scénách. Podtitulem hry je – Komedie o ženách, jaké opravdu jsou. Jak již název napovídá, Ženy jsou jen pro ženy. Hereček je celkem 16, několik z nich vytváří další postavy, kterých je celkem 31. Kromě prakticky všech hereček Divadla F. X. Šaldy se ve hře objevují také čtyři mladé herečky: Kateřina Císařová, Bára Purmová, Lucia Schubertová a Anna Losová, které společně s Kateřinou Vydrovou (dnes Kholovou) a Eliškou Hamplovou (dnes Machovou) ztvárňují většinu zbylých postav. Katka Císařová a Bára Purmová jsou, kromě hereček, navíc členkami dívčího folkového tria KaBáJa a mají také vlastní divadelní soubor KÁŤAjeBÁRAjeSKÁLA. Sám režisér přiznal, že tolik hereček na jednom jevišti pohromadě dosud nezažil. Herečkám vůbec nevadilo, že je režíruje muž. Herečka Markéta Coufalová (Miriam Aaronsová) náhodou řekla: „Jsme rády, že tu nějaký chlap je." Jana Hejret Vojtková (Sylvie Meyerová) zase řekla: „Muž nás vidí tím správným pohledem a dá tomu tu správnou nadsázku. My se na sebe nedokážeme dívat mužskýma očima. Muž režisér to dokáže přesně pojmenovat." Hra je čistě ženskou záležitostí, protože herečky si také samy přestavují scénu. Například luxusní butik vytvoří jednoduše tak, že zadní jeviště přesunou dopředu a oba vchody (východy) jsou překryty oponami. Užitečné bylo, že se divák snadno zorientoval, co daná scéna představuje, protože nahoře se vždy objevil popis místa a časové údaje. Díky tomu se dá také zjistit, že děj trvá více než 2,5 roku.
Děj je celkem jednoduchý. Muž hlavní postavy Mary Hainesové (Markéta Tallerová) si našel mladší milenku Crystal Allenovou (Barbora Mottlová). Od toho se také odvíjí osudy ostatních postav. Dochází k několika zásadním zvratům a u některých postav si až do konce divák nemůže být zcela jistý, jak nakonec dopadnou. Herecké výkony jsou u všech hereček naprosto vynikající. Díky tomu, ale také díky možnosti nahlédnout a pochopit ženské myšlení, jsou Ženy vyprodány nejméně na tři představení dopředu. Hra je naplněna humorem, který je velmi častý a v každé scéně, někdy trochu ironický. Některé postavy jsou doslova magnetem pro vytvoření komické situace. Jedná se především o Sylvii, Miriam a Jane (Jana Stránská). Jane představuje služebnou u Mary, ale spolu s ní se zúčastňuje například setkání s dalšími kamarádkami v dámském klubu. Často na vše reaguje prostým: „To je strašné." Po scéně ve fitku Jane ostatním říká o rozhovoru Mary s jejím mužem Stevenem. Po jejím famózním výkonu právem Miriam řekne: „No, ta je teda herečka." Výborná je také hraběnka de Lage (Eva Lecchiová), která přichází výrazněji na scénu ve druhé půlce. Diváci, kteří mají rádi humor, téměř nevychází ze smíchu. Já osobně nemohu hře nic vytknout a pokládám ji za jeden z dalších vrcholů této sezóny.

Jan Šrajer