Vratká prkna

Inscenace s na Ypsilonku překvapivě inteligentním a nevtíravým humorem poskytující poměrně komplexní náhled do divadelního zákulisí s okamžiky zábavnými i vážnými, navíc důstojně zahraná. Pro mě jednoznačně vrchol tamější produkce.

Hra je na můj vkus příliš upovídaná. Škoda, že ji nerežíroval někdo jiný, A. Goldflam se nedokázal oprostit od autorství, a tak se v inscenaci objevily i značně nudné scény (např. předlouhý monolog inspicienta, zbytečné písničky, zdlouhavé přehrávání rolí apod.), jež by jakýkoli jiný režisér automaticky vyselektoval. Přesto se mi Goldflamova hra líbila, ani samotná inscenace nebyla špatná. Nebýt nudných prostojů, hodnocení by se vyšplhalo výš i díky hodně dobrým výkonům P. Vrška, J. Kretschmerové či J. Lábuse. Krásná hudba M. Potočka.

Zdařile napsaná hořká komedie (se spoustou trefných postřehů a vtipných scén) poměrně dobře vystihuje divadelní a herecké prostředí. Textu by možná mohlo být méně. Také inscenace má režijní rezervy. Myslím, že by hra mohla lépe dopadnout, kdyby se jí chopil jiný režisér než „textem moc zatížený“ autor. Herci hrají s pochopením i potřebným nadhledem, jsou sehraní, nemám potřebu vyzdvihovat ani kritizovat jednotlivce.

Ve světě „vratkých prken“ smích i pláč jedno jsou. Ubral bych na pitvavosti řezu do duše umělcovy, abychom tomu schizofrenickému a pošetilému divadelnímu vzorku porozuměli ještě více a mnohý vtip nezůstal trčet na cestě k divákovi. I přes hořký podtext velmi příjemná inscenace, která postupně graduje.. (více v článku na blogu)