Včerejší představení Ghost Protocol dokázalo vytrhnout mně s mého milého světa s růžičkami na zahrádce a útulným kocourem u kamny a ponořit mně do světa jiného, cizího, neznámého, občas děsivého až hororového.
Svět čísel, počítačů, svět uzavřených a osamělých lidí, kterých vyděsí obyčejný zvonek do dveří..
Člověk si necítí doma, nechápe co dělá a pro koho to děla, nerozumí jiným lidem a boji se děti..

Jsem šťastná, že ten svět není můj. Neměřím tlak, nepočítám kalorii a klidně sním tucet bonbonu večer před krbem a televizi, nebojím se děti a miluji rodiče :)

Člověk počítá a měří všechno možné, ale nejdůležitějším parametrem zůstává jen jedno: kolik krát ve tvém životě ti řekli "Miluji tě"...

A když už jsme u těch čísel..
TŘI - je počet knoflíčků, chybějících na saku pana Miroslava Hanuše :) Myslím, že schválně :)

Jako bonus jsem ocenila hypnotický hlas Jana Vondráčka ze záznamu, ať už dělá cokoliv: počítá čísla nebo zpívá. Podle mně je ČTVRTÉM hercem teto inscenace :).

Není tato inscenace tou, na kterou půjdu vícekrát, ale jednou jsem to vidět musela. Herecké výkony a hudba Jana Vondráčka jsou skvělé, jako vždy v DvD ..