Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Merlin patří do Prahy 1/2
Jiří Koula, 2.4.2011
Když bylo v únoru představení Merlin - Pustá zem pár dní před termínem zrušeno a v březnovém programu se neobjevilo, zmocnilo se mě neblahé tušení, že mi toto veledílo uniklo, že se poslední realizovaný termín ex post prohlásí za derniéru a bude. Naštěstí jsem se mýlil a tento blog uvozuji větou "Ještě že Merlin nezůstal zakopán ve Zlíně."

V provedení, v němž jsem ho zhlédl, měl "kompletní Merlin" šest hodin s padesáti minutami přestávek. Moc mi to neladí s jinými komentáři, podle nichž by výsledná délka měla výrazně narůst, ovšem ať už byl tento rozdíl způsoben výrazným proškrtáním či tím, že se na některé scény zapomnělo, musím říct, že kdyby se podařilo délku "stáhnout" ještě o hodinu, už by to byla vlastně docela dobře stravitelná hra. Takto jde přece jen stále o kus pro opravdu otrlého diváka, nicméně výsledek není zdaleka tak špatný, jak by se mohlo zdát ze zdejších reakcí.

Co tedy divák dostane? Tak především prakticky celou artušovskou legendu se zajímavým pohledem na postavu Merlina, zrozeného v anonymním davu na bezejmenném vlakovém nádraží v nedávné historii, schopného vidět minulost i budoucnost, procházejícího napříč časem a snažícího se uniknout dědictví svého otce, samotného vládce pekel.

V části, k níž se vztahuje tento blog, jsme svědky nástupu Artuše k moci, zformování skupiny Rytířů kulatého stolu, závěrečná opona padá ve chvíli, kdy se tito vydávají hledat Grál. Je výpravnější, bohatší na postavy, motivy i režijní nápady, z nichž některé jsou pro mě obtížně dešifrovatelné a zůstávají spíše unikajícími úlety.

Výborný je živý hudební doprovod v podání hostující Gabriely Vermelho, jež je sice nalíčena téměř k nepoznání, ovšem tóny jejích houslí (či je to kvinton?) a hlasový projev ji spolehlivě prozradí. Hudební podkres není jen nevtíravou kulisou, komunikuje s děním na jevišti a tvoří organickou součást představení. A když se ještě přidá Eva Leimbergerová s violoncellem (nebo nástrojem obdobných rozměrů, opravdu nejsem hudební znalec), má fetišistická dušička "ujetá" na kombinaci ženy a hudebního nástroje vrní blahem.

Zajímavé jsou též davové rytmické vsuvky, ač tento druh divadla nevyhledávám, zde je dávkován ve velice stravitelném množství a hercům to "šlape".

Co už jsem ocenil méně, byla všudypřítomnost tanečnice Lindy Fernandez Saez, jež, jak jsem si později přečetl, představovala Smrt. Kdybych nebyl divácky líný, nejspíše by mi to došlo, leč jsem, jaký jsem. Její neobvyklé využití základních potravin (mouka, mléko, vejce), jež pohazovala zčásti po stěnách a zčásti po ostatních hercích, určitě mělo v sobě nějakou hlubší symboliku (plýtvání potravou coby symbol smrti vlastního zmaru?), do těchto hlubin jsem však nedohlédl.

Druhým prvkem, jenž mi pro mé omezené jazykové schopnosti příliš nesedl, bylo použití maďarštiny. Sice chápu, že hostující Csongor Kassai i Réka Derzsi tímto jazykem vládnou opravdu dobře, skutečný význam jeho užití jsem ale též nepochytil.

A tím se dostávám k samotným hercům. I zde se objevuje prvek zajímavý, leč pro mě nečitelný, totiž obsazení Kristýny Frejové do role Lancelota a Zuzany Onufrákové do role Mordreda. Nutno přiznat všem zainteresovaným ke cti, že po většinu představení nepůsobí tento výstřelek nijak rušivě a obě dámy hrají rytíře s jim danými charaktery opravdu dobře.

Velmi mě potěšil Csongor Kassai coby Merlin, rád jsem ho konečně viděl jinak (a to opravdu výrazně jinak) než coby Šaňa z Profesionálů, se svěřenou postavou si poradil znamenitě (a navíc jsem "čuměl jak puk" na jeho pro mě nečekaně dobrou češtinu).

Pochválit musím též Kamila Halbicha coby demýtizovaného a skrz naskrz lidského Artuše, Patrika Děrgela jako vskutku šíleného Parzivala, šlechetného sira Gawaina Tomáše Pavelky i Petru Hřebíčkovou ztvárňující poctivě ženskou Ginevru. A zbývá Robert Jašków jako Ďábel, v této inscenaci oplývající bezmeznou trpělivostí plynoucí z hlubokého vhledu do podstaty lidského druhu.

Sečteno a podtrženo, ač se na Merlinovi Dodo Gombár dost vyřádil, celek drží překvapivě dobře pohromadě.

Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.