Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Není koza jako koza, a už vůbec to není koza
Kateřina Jírová, 29.11.2019

Divadlo Komedie uvedlo vánoční hru, která volá po sjednocení nejen žáků čtvrté třídy jedné Obecní školy. Během adventní doby v roce 1932 se nově nastoupivší suplentka Vesna Májová (Barbora Kubátová) rozhodla nastudovat se svými žáky vánoční besídku. Chvilku jí trvá, než sjednotí rozhádané děti, ale to není nic proti tomu, jak na pokrok nahlíží nelítostný ředitel školy (Hynek Chmelař). Příběh z dob po překonání hrůz z Aničky Hrůzové a z dob před tím, než do Československa naplno dorazila Velká hospodářská krize. A dlouho před Křišťálovou nocí. Z doby, kdy většina lidí věděla, co je to chanukije. Akorát ten Gustav Meyrink neměl umírat.

Režisérka inscenace Michaela Homolová tentokrát opustila své tradiční loutkářské tvůrčí pole a vydala se z Liberce do Prahy zrežírovat činohru. Autor hry Šimon Olivětín je známý svou tvorbou pro loutkářské soubory (např. Bajaja královéhradeckého DRAKU), jako Samuel Königgratz napsal pro amatérský soubor Nejhodnější medvídci hru Ještě žiju s čepicí, věšákem a plácačkou, s kterou prorazil na profesionální jeviště i do filmu. Jako René Levínský napsal hru Dotkni se vesmíru a pokračuj, která se hrála v Národních divadlech v Brně a v Praze. Štěpení (autorského) jádra je pro freiburgského inženýra jaderné fyziky Lea Egersteina (autora hry Doubková Holemá) přirozeností.

Olivětínský spolupracoval s režisérkou Homolovou už na ryze loutkářské inscenaci Marbuel a Kratinoha, která měla premiéru v roce 2000. Výpravu vytvořila Barbora Jakůbková, dvorní scénografka Homolové.

Kromě kmenového člena souboru MDP Hynka Chmelaře vystupují ve hře protagonisté známí spíše z loutkového divadla (Jana Vyšohlídová a Jiří Kniha) a žáky čtvrté třídy hraje 4. ročník KALD DAMU.

A teď už k inscenaci. Jak se na vánoční hru pro děti sluší a patří, vypráví inscenace o Josefovi a Marii, kteří společně s Ježíškem mají problém. Tedy spíše problémy, jak uniknout Herodesovi, jak zahřát kojící matku na studené koze a jak zdrhnout do Egypta, když je velmi velká tma (v inscenaci pro děti se nesmí říkat ten výraz od p...), protože ing. Hlavatá (Jana Vyšohlídová) kleštěmi na příkaz vedení rozstříhala ve škole veškeré elektrické vedení.

Rámcem pro biblický příběh je příběh čerstvé absolventky učitelského ústavu a její „křest ohněm", ale také vztah původně největšího sígra a vůdce třídy Antonína (Denis Šafařík) s původně sebevědomými spolužačkami otloukanou židovkou Sárou (Tereza Těžká). Antonín totiž hraje v besídce žida Josefa a Sára židovku Marii.

Inscenace zaujme hlavně střídáním světelných efektů, které jsou zde ovšem velmi jemné a navozující tajemnou atmosféru dobrodružství, nebezpečí, strachu, a naděje z příchodu světla. Na jevišti jsou vlastně jen tři scény, které se střídají, a to ředitelna se zlým Herodesem, tedy ředitelem školy, kde suplentka dostává na frak. Další scénou je tělocvična, kde děti předvádějí, co umí na bedně, kruhách a koze, a zároveň nacvičují divadlo s marionetami. Další scénou je kluziště na Štvanici, kde dochází k nebývalým odhalením. Antonínova maminka tam načapá Sáru s Tondou, a společně tam načapají Sářina tatínka. A nakonec vyjde najevo, že i Sářina maminka Ráchel, místo aby leštila svícny, klouzá se po ledě.

Čtvrťáci s marionetami zacházejí přiměřeně věku, jenom s nimi mlátí o loutkové jeviště. Jelikož však ředitel zakáže ve hře používat zvířata a svíčky, musejí si nadšení protagonisté poradit jinak, a místo loutek použijí stínohru (cesta tří králů, svítí se kapesní svítilnou Hlavaté) a místo osla a volka použijí tělocvičné nářadí kozu. Tudíž na funění osla nakonec nedojde. Během vánoční besídky už má suplentka značně pocuchané nervy, ale všechno dobře dopadne.

Jako předěl mezi jednotlivými scénami zapaluje Antonínova maminka postupně svíčky na adventním věnci. Sářina maminka koupila dceři chanukiji, ale ani ta se nesmí na besídce použít.

Poté, co na začátku besídky ing. Hlavatá přetne elektrické dráty, vstoupí do hry Sářin tatínek Áron, a spolu se Sárou a jejím dalším spolužákem Ludvíkem Popperem (Adam Mensdorff-Pouilly) prostřednictvím modlitby k Bohu Otci zařídí, aby se rozsvítilo světlo, a děti příběh dohrají.

Velmi zajímavé spojení dvou náboženství, kdy jedno by nebylo bez druhého. Originální podání notoricky známého příběhu, na který v prosinci pravidelně paní učitelky houfně přivádějí své svěřence. Možná, že MDP má inscenaci, která vydrží na repertoáru dalších dvacet let.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.