Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog návštěvníků i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Čarodějky ze Salemu – mrazivá procházka historií s aktuálním nábojem cílí na stav dnešní společnosti

Čarodějky ze Salemu – mrazivá procházka historií s aktuálním nábojem cílí na stav dnešní společnosti


Kateřina Šebelová | 16. 2. 2018

 

Autor: Arthur Miller

Překlad: Kateřina Hilská

Režie: Mikoláš Tyc
Scéna: Andrej Ďurík

Kostýmy: Aneta Grňáková

Hudba: Jiří Hájek

Hrají: Petr Štěpán, Lenka Janíková, Jan Mazák, Barbora Goldmannová, Michal Isteník, Eliška Skálová, Viktor Skála, Zdeněk Junák, a další.

Historické drama slavného dramatika Arthura Millera Čarodějky ze Salemu patří dodnes k nejhranějším Millerovým hrám. A není divu. Miller drama s reálným základem popisující temnou kapitolu amerických dějin (hon na „čarodějnice") napsal před pětašedesáti lety, v období Mccathismu, kdy on sám byl vystaven pro své politické smýšlení pronásledování a odsouzení tehdejší společností. Vzniklo tak syrové historické drama, které dodnes patří k perlám americké moderní literatury.

Autorský tým Městského divadla Brno pro režii tohoto divadelního kusu vybral ke spolupráci hostujícího režiséra Mikoláše Tyce, který s tímto divadelním ansámblem dříve již několikrát úspěšně spolupracoval (Splašené nůžky, Podivný případ se psem nebo Ryba potmě). Premiéru měly Čarodějky ze Salemu 10. a 11. února 2018 na Činoherní scéně Městského divadla Brno.

 

Populární inscenace, která nestárne

Samotná inscenace Arthura Millera Čarodějky ze Salemu byla na světových i tuzemských scénách uvedena nesčetněkrát. Jen u nás se slavné drama dočkalo dvou desítek divadelních adaptací. Na zdejších divadelních prknech byly Čarodějky ze Salemu uvedeny v roce 1961, tehdy ještě v Divadle bratří Mrštíků, jak se zdejší divadlo dříve jmenovalo. Autoři inscenace sáhli po nejnovějším překladu Kateřiny Hilské z konce devadesátých let, který se pro potřeby této divadelní podoby hodil nejvíce.

Příběh žárlivosti odvržené milenky

Salem, Massachusetts, 1692 – Salem je malé, sousedskými spory rozhádané městečko, kde převažuje puritánské obyvatelstvo. Zemitý farmář John Proctor se zaplete s mladou, krásnou služebnou Abigail Williamsovou. Když nevěru odhalí Proctorova žena, dívku okamžitě vyžene ze statku. Mezitím neoblíbený kněz Parris nachytá mladé dívky z městečka v čele s Abigail, jak v noci v lese tančí a vyvolávají duchy. Parris v tom vidí projev čarodějnictví a rozhodne se do Salemu povolat známého lovce čarodějnic, kněze Johna Haleho. Dívky ze strachu před trestem začnou tvrdit, že je ovládli démoni a viděli ďábla také jiných obyvatel Salemu. Odvržená Abigail ze žárlivosti obviní Proctorovu ženu Elizabeth a další falešná obvinění z čarodějnictví rostou. Rozbíhají se soudní procesy proti fiktivním čarodějnicím, které stojí na strachu místních, vyřizování si osobních účtů nebo touze po majetku svých bližních. Ve falešných obviněních rostou šibenice a počty nevinných obětí se zvyšují. A zprvu vymyšlené obvinění vyvolané odmítnutím zhrzené milenky rozpoutá peklo neuvěřitelných rozměrů, za kterým stojí dvě desítky mrtvých.

 

Odtažitá atmosféra

Scéna Andreje Ďuríka umocňuje, chladnou, odtažitou atmosféru celé hry. Kupodivu ji netvoří náznak hustých lesů nebo venkovské idyly, jak by se mohlo na první pohled zdát. Prvotním materiálem je beton, který tvoří jakousi chodbu či pasáž, ve které se příběh odehrává. Žádné odloučené místo na samotě, ale veřejný prostor, kde se lidé setkávají, a kde potlačované emoce a skryté strachy bují a pozvolna vyplouvají na povrch. Tento podtón dokresluje skleněná stěna, která odděluje jednotlivé postavy. Chlad této skleněné stěny ještě více prohlubuje konflikt mezi postavami příběhu.

Kostýmní složka z dílny Anety Grňákové nenabízí kdovíjak výpravné kostýmy ze 17. století. Spíše lehce naznačují rustikální ráz své doby, do kterého je děj situován, ale ten není poplatný pouze pro 17. století. Kostýmy v šedočerné barvě plní roli odosobnění, špatných mezilidských vztahů, které ve hře hrají prim. A tak není pochyb, že před námi se odehrává historické drama, ale na druhou stranu tato dějová linie sahá dál než jen do období před několika staletími. Kostýmy zde také prezentují určité rozložení sil ve společnosti. Oblečení prostého lidu je chudší než šaty výše postavených jedinců. Své době nahrávají i sepnuté vlasy a čepce žen, které jasně naznačují roli žen ve společnosti. Jen Abigail s rozpuštěnými vlasy vybočuje jako bohyně pomsty ve své živočišnosti.

Hudební doprovod obstarává reprodukovaná muzika stojící na vokálním projevu. Tíživou atmosféru hned na začátku příběhu rozehrává až rituální tanec dívek, které působí svým pohybovým a zvukovým projevem až démonicky, a k hustotě nálady přispívá i zvuk kroků, které se nesou éterem. Už tento emotivní start napovídá, že se diváci mohou těšit na mrazivý příběh, kde si však rozhodně neodpočinou.

Strach jako ústřední motiv

Hlavním tématem příběhu je strach v nejrůznějších podobách a také motiv „nemocné" společnosti, ve které semínko strachu lehce vyklíčí a celou ji dokáže rozvrátit. Strach je zde téma, které vede ke konfliktu, kde sílí a nabírá na intenzitě a celé drama tak rozvíjí ještě více do hloubky.

 

Plnokrevné herecké postavy

Brněnská inscenace stojí na plnokrevném herectví, dokonce by se dalo říci, že zde spíše uvidíme zralé civilní herecké projevy, které neoplývají překombinovaným symbolismem poplatným své době. Na jednu stranu sledujeme vývoj postav, které se v ději postupně rozkreslují, a na druhou stranu je evidentní až hysterický projev při soudních líčeních, kde znesváření sousedé využijí nastalou situaci k vyřizování si svých vlastních účtů. Každá postava má svůj vlastní příběh. Divák jen fascinovaně sleduje boj sedláka o svůj pozemek, obvinění bohabojné ženy z čarodějnictví nebo slabošství mocných, kteří než aby uznali chybu, raději pokračují ve vykonstruovaném procesu, kde se vrší počty mrtvých.

Petr Štěpán, který ztvárnil hlavní roli, farmáře Johna Proctora, se svého úkolu zhostil se zemitostí jemu vlastní. Setkáváme se z člověkem, který pochybil a tvrdě za svou chybu platí. Jeho sedlácký protějšek na rozdíl od jiných postav dokáže přijmout zodpovědnost a postavit se fanatické soudní mašinérii, kterou rozběhla skupina dívek v čele s odmítnutou milenkou.

Svou roli zvládla na výbornou i Lenka Janíková ztvárňující Proctorovu ženu Elizabeth. Jejich manželský dialog před vynesením rozsudku patří k nejsilnějším momentům představení.

Větší hereckou příležitost mohla využít také Barbora Goldmannová roli Abigail Williamsové. Goldmanová jako relativně nová posila souboru dokázala lehce udržet krok se starými bardy místního ansámblu. Složitost postavy ďábelské svůdnice, která se z odvržené milenky změní v pomstychtivou bestii, si umí tato herečka užít. A tak jen sledujeme, jak v jejím podání opojně chutná čerstvě získaná moc.

Skvělou podívanou nabízí Jan Mazák, který si zahrál místoguvernéra Danfortha. Z jeho hereckého projevu zfanatizovaného nesmiřitelného soudce, který jde bez zaváhání doslova přes mrtvoly, až mrazí. Danforthova slova:„Pochopte všichni jednu věc, člověk buď stojí na straně tohoto soudu, nebo musí být považován za jeho odpůrce, jiná cesta není!" jen mrazivě naplňují tragickou linii příběhu. A snad každý v hledišti ucítí to nepříjemné, tolik povědomé mrazení s naléhavou aktuálností..

Z dalších postav mile překvapí Eliška Skálová v roli rozhárané Mary Warrenové, která neustojí tlak samoúčelné spravedlnosti, které se nakonec stejně podvolí. Svým emotivním projevem se do srdcí diváků zapíše Zdeněk Junák v roli sedláka Gilese Coreyho nebo Michal Isteník v roli lovce čarodějnic, kněze Johna Haleho.

Zajímavost

Mezi zajímavosti brněnské inscenace patří scéna, kdy se John Proctor setká s Abigail, aby ji varoval před nebezpečím, které ve formě jejího obviňování nevinných lidí číhá všude kolem jako časovaná bomba. Moment, kdy Proctor prozradí Abigail svůj plán, se v tuzemských adaptacích Čarodějek ze Salemu objevuje vůbec poprvé.

Čarodějky za Salemu v brněnské inscenaci rozhodně nenabízejí odpočinkovou dvou a půl hodinovou podívanou. Naopak režisér Tyc se svým realizačním týmem rozehrává drsné drama, které diváky rozhodně nenechá usnout v sedadlech. Tycova režie v kombinaci s výborným Millerovým scénářem a hereckým nasazením slibuje zážitek sám o sobě a rozehrává monstrózní show, která nekončí závěrečným potleskem. Aktuálnost tématu, kterou hra ve svém potenciálu rozhodně má, nabízí spousty otázek a zamyšlení. Možná, že ji stačí vidět jen jednou, rozhodně však uvízne v paměti a v repertoáru Městského divadla bude jistě patřit k těm nezapomenutelným, díky nadčasovosti svého obsahu.

Hodnocení: 85%

 

http://www.epochtimes.cz/2018021623997/Carodejky-ze-Salemu-mraziva-prochazka-historii-s-aktualnim-nabojem-cili-na-stav-dnesni-spolecnosti.html


Další články tohoto uživatele na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.