Blog uživatelů i-divadla

Tango Macabre – vskutku šaškárna převeliká!
vydáno: 12.12.2016, Kateřina Šebelová

Tango Macabre – vskutku šaškárna převeliká!


Kateřina Šebelová | 12. 12. 2016

Autor: Slawomir Mroźek

Režie: Vladimír Morávek

Překlad: Helena Stachová

Scéna: Jan Machát

Hudba: David Smečka

Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková

Hrají: Jiří Pecha, Vladimír Hauser, Ivana Hloužková, Jan Kolařík, Dalibor Buš, Tereza Marečková, Adam Mašura a Markéta Sovová

Brněnské Divadlo Husa na provázku uvedlo 2. prosince 2016 v premiéře inscenaci Slawomira Mroźka – Tango Macabre s podtitulem Šaškárna převeliká. Jedná se o druhý díl cyklu O naší současné krizi aneb Jak z toho ven. Režisér Vladimír Morávek zvolil do svého repertoáru hru slavného polského dramatika Slawomira Mroźka, který je považován za jednoho z nejlepších evropských autorů. Inscenace byla uvedena ve Velkém sále DHNP.

Místo Tanga – Tango Macabre

Původní název inscenace Tango režisér Morávek přejmenoval na Tango Macabre. Nový název si podle Morávkových slov klade za za cíl upřesnit směřování hry, tedy že jde o život při jakémsi dobovém tancování, o život ve lži. Mroźek patří k autorům absurdního divadla, který je po Václavu Havlovi dalším představitelem tohoto žánru na prknech Divadla Husa na provázku. Tango je zřejmě pro Vladimíra Morávka velmi inspirující, protože přítomnost tanga se již objevila v inscenaci Směšná interpretace. Pro diváky, kteří přicházeli na premiéru Tanga Macabre, měl tento tanec ještě předehru – na improvizovaném parketu přímo před divadlem v rytmu tanga tančilo střídavě několik tanečních párů.

Taková normální rodinka...

Inscenace pojednává o jedné povedené rodince – manželské dvojici Eleonoře a Stomilovi, jejich synu Arturovi, babičce Evženii, jejím bratru Evženovi, Ále – Arturově sestřenici a Edovi, jejich sluhovi. Poklidné stojaté vody rodiny žijící pospolu v jednom domě naruší příjezd Artura – syna Eleonory a Stomila. Artur se za každou cenu snaží nastolit v rodině nový vnitřní řád, kterému se však ostatní členové brání. Generační střet starých hodnot s modernějším pohledem na svět ztroskotá na neochotě starší generace se změnit. A tak začnou vypadávat ze skříně schovaní kostlivci, kteří v rytmu tanga musí prostě vyjít na povrch. Situace v domě vygraduje, když Artur oznámí, že si chce vzít za ženu svoji sestřenici Álu. Rozpadu naoko silným rodinným vztahům i tradičně uznávaným rodinným hodnotám pomalu začíná odzvánět. A to není zdaleka všechno....

Kostlivci, svatba a výstřely v rytmu tanga

Scénu tvoří objemná krychle osvětlená neonovým okrajem, která představuje dům, kde žije společně rodina Stomila a Eleonory. Téměř celý prostor vyplňuje nábytek a harampádí, které si navzájem překáží a zabírá tak velkou část prostranství. Stísněnost prostoru koresponduje se stísněností rodinných vztahů i doby, která má k harmonii rodinného soužití rozhodně daleko. Dramaticky houstnoucí atmosféru doplňují kostýmy, do kterých jsou postavy s rozcuchanými vlasy podivných účesů oblečeny. Jedná se o staré nemoderní šaty pokryté silnou vrstvou prachu a špíny. Tuto desiluzi doplňuje pochmurná hudba, která neustále vyhrává v rytmu tanga. Do tohoto bizarního obrazu zní křik a umělý vytlačovaný smích jednotlivých postav nebo výstřely z pistole, které až trhají uši. Celé jeviště je posypáno křupkami nebo hracími kartami a na plátně (jakoby jen tak mimochodem) jsou promítány dobové černobílé záběry šťastných svatebčanů, tanga v podání profesionálního tanečníka nebo tanec kostlivců.

Strhující herecké výkony

Hlavní hereckou postavu lze jen těžko určit. Je jí Artur, jeho otec Stomil nebo jeho otec či sluha Eda? Těžko říct, každopádně herci s obrovským nasazením prezentují nefunkční rodinu v rozkladu s energií Provázku vlastní. Není nouze o přepjaté, groteskně vygradované situace, stejně tak jako o smutné momenty. Přesto zmatečnost a jistá chaotičnost (zřejmě záměrná) působí v kontextu celku tak nějak podivně. Herecké tempo je sice závratné, herci se překřikují, pobíhají mezi diváky či po balkonech a přesto zůstává pocit, že hře něco chybí. Možná je to právě větší prostor pro Jiřího Pechu (babička Evženie), který se po delší odmlce do Provázku vrací, nebo vytyčení hlavní postavy, která by hře udávala klidnější a srozumitelnější ráz. Přesto Dalibor Buš ztvárňující Artura nepostrádá svoji polohu v jisté, jemu vlastní naléhavosti, se kterou své herecké umění prezentuje. Zaujme i „srabácký" Jan Kolařík v roli bohémského Stomila, který není schopen sjednat si pořádek nebo Adam Mašura v roli podlézavého služebníčka Edy. Dámy Hložková a Marečková se perou statečně, jen ta babička Evženie (Jiří Pecha) je tam spíše do počtu...

Upravený scénář Vladimíra Morávka ukazuje na krizi ve zdejší rodině, kterou se ani přes nějaká možná naznačená řešení nedaří zvládnout. A tak, i když vidíme na rozkolu rodiny i jistou paralelu se stavem současného světa a nynější společnosti a můžeme jasně pochopit i náznaky na některé projevy občanské neposlušnosti (červené trenýrky na některých postavách), stejně Morávkovo Tango Macabre nenabízí rozumné řešení. Naopak, z celého počinu lze cítit spíše rozčarování než naději v lepší budoucnost. Provázkovská prezentace připomíná spíše totální chaos a zoufalství, než aby ukazovala cestu, jak z toho ven.

Ač se Tango Macabre snaží působit dojmem absurdní grotesky, narážíme na mantinely, zdali se ještě jedná o humor nebo jestli už je to přehrávání přes čáru...Z celé hry spíše než pocit pobavení, čiší pocit rozčarování, které trefně vyjadřuje název slavné komedie Mnoho povyku pro nic. A opravdu - podtitul hry Šaškárna převeliká se podařilo naplnit bezezbytku. Otázkou však zůstává, jestli to bylo cílem autorů.

Hodnocení: 30%

 

http://www.epochtimes.cz/2016121223476/Tango-Macabre-vskutku-saskarna-prevelika.html


Další články tohoto uživatele na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.