Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Přehlídka zklamaných lidí
Lukáš Holubec, 6.10.2016

Viliam Klimáček napsal desítky her a několik z nich se dočkalo řady uvedení na českých jevištích. Namátkou Rozkvetly sekery v režii Vojtěcha Štěpánka v Divadle Komedie, Maso, kterou nastudoval Jan Frič v A studiu Rubín, Dračí doupě pak v Dejvickém divadle přeložil a režíroval Karel František Tománek nebo Komunismus, který se s Jakubem Špalkem v hlavní roli uváděl jako v Divadle v Dlouhé, tak na jeho půdě v Divadle v Celetné. Byl by to dlouhý výčet nejen pražských scén, kde všude Viliam Klimáček zanechal nesmazatelnou stopu. A protože tu kvalita jde ruku v ruce s kvantitou, patří tento trenčínský rodák oprávněně k největším žijícím autorům narozených v Československu.

Jeho hra Hypermarket měla světovou premiéru v roce 2004 na piazzetě u Národního divadla, v tehdejším projektu Bouda. Hra byla však přijata rozporuplně. Nejvíce se probíralo zobrazení konzumu, který Viliam Klimáček sepsal s nadsázkou. Připomeňme, že boj proti konzumu a globalizaci byl v tehdejších letech zřejmě již pomalu na ústupu, ale rozhodně se stále jednalo o aktuální téma. Možná i z důvodu, že česká společnost je konzumním životem postižena snad nejvíce z celého východního bloku, sáhl po této hře tři roky poté také Janusz Klimsza, který jej uvedl nejprve v Divadle Petra Bezruče, kde se hrála bez osmi dní rok. Zároveň se Janusz Klimsza ujal i režie televizního filmu, kam obsadil mimo jiné i tehdy rostoucí popularitou obklopeného Miroslava Krobota či Davida Švehlíka. Jak ostravské zpracování, tak to televizní, bylo opět přijato s rozporem. Možná by bylo přesnější napsat s chladným odstupem. Ovšem právě odstup je myslím největší devizou tohoto textu. Další uvedení Hypermarketu se totiž datuje do roku 2009, kdy jej nastudoval Tomáš Staněk v OLDstars. Nevím, jak tehdejší inscenace dopadla, ale jistě ne náhodou si ten stejný režisér vybral sedm let poté v OLDstars další hereckou generaci a ten samý kus uvedl znovu. A tak dostal Viliam Klimáček čtyři dny po svých osmapadesátých narozeninách dárek v podobě dalšího uvedení jeho Hypermarketu. A dárek je to krásný.

Mohu se jen domnívat a domýšlet proč Tomáš Staněk po tomto textu znovu sáhl, ale osobně mne napadá důvodů hned několik. Vracím se k onomu odstupu. Tak jako já vidím v mém přijetí textu před deseti lety a nyní velké rozdíly, především proto, že z revolty proti konzumnímu životu už se dnes již stala povětšinou uznalá nutnost, tak jistě jiný pohled musí mít po sedmi letech i Tomáš Staněk. Dále je hra velkou příležitostí pro začínající herce, protože je nesmírně těžké uvěřitelně zahrát postavy, které pochopily, že v životě zvítězili ti druzí. U mladých nadějných tvůrců, jež mají svoji budoucnost před sebou, zřejmě takové myšlenky nebudou na denním pořádku, proto je nelehký režisérský úkol jim tento stav mysli člověka předat takovým způsobem, aby před diváky předstoupili nikoli mladí adepti herectví, ale zklamaní lidé ze svých neúspěšných pokusů obstát v dnešním světě. Tomáš Staněk tento úkol zvládl výtečně.

Hra samotná nám servíruje příběhy pěti osob vzájemně se proplétající a zobrazující snad veškeré bolesti dnešní doby. Možná proto jsou zde vybrány klasické vzorky, jako je bývalý estébák bagatelizující svoji minulost, úlisný a navenek chladný manažer hypermarketu, dívka protloukající se světem za cenu ztrát na duši i tělu, půvabná, ale neúspěšná herečka i manželka, a její matka, jejíž vztah s dcerou je i přes její blížící se skon na bodu mrazu. Samotné nákupní centrum je pak spíše místem setkávání, a přestože podtitul hry zní „Den, kdy jste nebyli nakupovat, považujte za ztracený.", je ve hře hypermarket spíše jako místo setkávání, a také je hypermarket symbol. Symbol dnešní doby, kde vládnou umělé kulisy, pocit hojnosti, naleštěnost. Jednoduše rádoby ideální svět, na jehož pozadí ale právě v této hře vidíme zoufalství skutečných lidí.

Jistě nemá cenu podrobně rozebírat děj hry. Jak jsem již napsal, osudy postav se vzájemně prolínají, a každý nechť si sám projde oním smutným poznáváním postav a jejich frustrací. Čemu se však krátce chci věnovat, jsou jednotlivé herečky a herci.

U Anežky Šťastné jsem se už v minulých hrách přesvědčil, že může přesvědčivě ztvárnit, jak malé zakřiknuté dítě, tak dívku prožívající odsun Židů. Proto mne zajímalo, jak si poradí s mladou slečnou, ke které je osud naprosto nepřívětivý, a jež zažije ve hře několik naprosto zásadních životních změn. Od pracovnice v hypermarketu, přes žádanou prostitutku, až po narychlo objevenou herečku. Všechny změny zvládla Anežka Šťastná s takovou přirozeností, že dost možná jejím hereckým projevem jsem se s touto postavou nejvíce sžil. Byl jsem unesen, jakou suverenitu dokázala do postavy, když to bylo potřeba, dostat.

I Ondřej Kulhavý mne v minulosti přesvědčil, že jeho projev je výrazný. Z velké části civilní, ale hlavně nepřehlédnutelný. S trochou nadsázky bych mohl napsat, že aby zaujal, stačí mu přejít jeviště. Jenomže zde dostal ke ztvárnění pravděpodobně nejtěžší postavu. Zaměstnance hypermarketové bezpečnostní služby, bývalého estébáka, jenž je přesvědčen, že jeho chvíle ještě přijde, a kterému hlad po fízlování nikdy nezmizí. Ondřej Kulhavý správně postavu uchopil jako nenápadného outsidera, který se stále více a více prosazuje. Aniž bych se chtěl pouštět do politicko-společenské debaty, může vám pomalu se otrkávající estébák evokovat nejednu postavu soudobé české společnosti. Proces změny a postupného nabývání sebedůvěry, nebo dokonce moci, ztvárnil Ondřej Kulhavý s mrazivou samozřejmostí.

Nejvíce neprůhlednou postavou mi přišla postava neúspěšné herečky, manželky manažera a dcera těžce nemocné matky v jedné osobě. Jak vidno, i Natálie Nováková musela zvládnout ztvárnit různé polohy, kterou její postava přináší. Každá z těchto rolí však přináší postavě jen trable a scéna, ve které dabuje idiotskou telenovelu, aby přitom stihla i konflikt s matkou, její zoufalství podtrhává. Zcela pochopitelně se upírá ke své poslední naději, nové roli. Odměřená Natalie Nováková vdechla postavě punc kamenné tváře, pod kterou však vidíte, jak utrápený život žije a hraje. A jeden technický detail, přednes má Natálie Nováková skutečně krásný. Srozumitelný, jasný, výrazný. Přeji jí, aby to v životě dotáhla o mnoho dál, než její postava.

V postavě úspěšného manažera jsem mohl zhlédnout Jakuba Vaverku. Odměřený, cynický muž projevující agresi, nadřazenost a vztek nemůže být sympatický ani trochu nikomu. Postupem času však nalézáme pozadí jeho jednání a poznáme, že i pod touhle slupkou je vlastně jen ve všech směrech neukojený člověk. I Jakub Vaverka udržel po celou dobu příběhu napětí, v němž se jeho postava pohybuje. Byl jsem zvědavý především, zda dokáže i věrohodně ukázat lidskou tvář, jež jeho postava chvílemi poodhaluje. A ano, povedlo se.

Recitátorka reklam v hypermarketu, nevyléčitelně nemocná žena a matka druhořadé herečky. To je výčet toho, co všechno musela ukázat Zdislava Čarnogurská. Tedy pochopitelně opět mnoho hereckých poloh. Přiznávám, že smrtelně nemocnou ženu jsem ji jen těžko uvěřil, o to naléhavější bylo její ztvárnění nešťastné matky, vše pak vrcholící svými pěti minutami slávy v obchodním domě, kdy má mikrofon jen a jen pro sebe.

Pokud v krátkosti shrnu to nejdůležitější, jedná se o text, který oproti datu svého vzniku nakrásně uzrál, a který Tomáš Staněk s precizním režijním vedením vdechl postavám, jež všichni zúčastnění podali s nadprůměrným nasazením, čímž sílu textu povýšili tam, kam si zaslouží. Opominout bych nechtěl ani scénu, které dominuje plátno, na němž je nám zobrazen nejen život v hypermarketu, ale i další scény ze života postav, které doplňují dění na jevišti. Navíc se v H2O nezvykle hraje i s prostorem a vtipně je využit prostor pro hlášení reklam v hypermarketu. Co trochu kazilo výsledný dojem, je svižnost průběhu inscenace. Zhlédl jsem však premiéru, a tak věřím, že poměrně dlouhé proluky mezi jednotlivými scénami, a jejich dost, se budou krátit, čímž bude teprve dosaženo autentického prostředí zběsilého hypermarketu jako metafory našich uspěchaných životů. Jakmile bude možnost, vyrazte nakupovat do OLDstars.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.