Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog návštěvníků i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
*Divadlo na divadle* bez pozlátka
Markét, 17.5.2012
Na Kukuru jsem šla ze dvou důvodů: prvním byl Kukura jako osobnost, druhým byla nominace na hereckou cenu Thálie. Právě kvůli tomu, že se jedná o hru i kritiky oceňovanou, jsem se trochu bála, aby to nebylo těžce fylozofické a pro běžného návštěvníka divadla takřka nesrozumitelné. Už první minuty mě ale uklidnily a dokázaly pravý opak. Tato inscenace je totiž dělaná hlavně pro lidi, jejím účelem je vysvětlit bez zbytečného přikrášlování, jak je na tom česká a slovenská kultura. I když zde se vše musí brát s nadsázkou, například jsem absolutně nesouhlasila s tím, že u nás mladí lidé netouží po poznání, umění a kultuře. Myslím, že to tak není a věřím, že mám pravdu, protože já i mí kamarádi, všichni na střední, navštěvujeme různé výstavy, divadla i kulturní akce. Tohle bylo jediné, co mě na hře rozladilo. Možná jsem se ještě občas trošku bála Juraje Kukury, hlavně když plival krev a rozbíjel lampičky, ale to byla nejspíš emoce na místě, protože Kukura je brilantní herec. Jeho výkon možná i podtrhují drobné detaily z jeho vlastního života, které se ve hře objevují, i když hra o něm celá není, jak by někdo mohl odtušit z názvu. Dál bych chtěla pochválit, že na jevišti bylo obrovské zrcadlo, takže se v něm diváci viděli a hlavně díky němu jsme mohli vidět mimiku herců, i když byli zrovna otočení zády. První polovinu jsem si zkrátka užila, jak jen nejvíc to šlo a její vyvrcholení v podobě monologu Médey nemělo chybu. Druhá půlka už byla dle mého slabší, nevím, možná jsem konzumní typ diváka, ale ráda se v divadle směju a druhá půlka byla docela depresivní, i když rovněž skvěle zahraná. Vlastně bych málem zapomněla, že na jejím začátku měla poměrně dlouhý monolog Veronika Žilková, která se, jistě i díky vlastním zkušenostem, dokázala do postavy skvěle vžít. Navíc slyšet češtinu po tak dlouhé době bylo vážně osvěžující, protože já jak slýchám slovenštinu jenom zřídka, tak jsem měla občas problémy rozumět. Kdybych celý večer měla nějak souhrně zhodnotit, řekla bych, že koncept hry byl výborný a první půlka byla navíc i skvěle vyvážená, co se vyvolání nálad týče..třeba scénka s vařením chobotnice nebo hned úvodní monolog o seriálech, to patřilo mezi nejvtipnější. Mezi nejdojemnější pak závěrečný monolog Médey a potom úplný závěr s podkreslením opery Bohéma. Konečně *divadlo na divadle* oproštěné od pozlátka. A ještě taková perlička na závěr, v divadle jsme potkali i Dagmar Havlovou.

Další články tohoto uživatele na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.