Pro jubilejní desátý ročník festivalu Dream Factory uchystal jeho ředitel Tomáš Suchánek překvapení v podobě site-specific, tj. umělecké formy zasazené do kontextu určitého prostoru. Je jím projekt nazvaný HOTEL BEZRUČ?! umístěný do prostor zdevastovaného Hotelu Palace, který kdysi patřil k nejvýstavnějším ostravským budovám. Vybral sedm významných inscenací Divadla Petra Bezruče z poslední dekády, oslovil jejich režiséry a každý z nich pak vytvořil scénu, která je ze hry ořevzata, parafrázuje ji či dotváří. Jejich děj se odehrává v bývalých pokojích, na chodbách a schodištích, v recepci, jídelně i baru. Náročný projekt do souvislého dramatického tvaru propojila umělecká šéfka DPB Janka Ryšánek Schmiedtová.

Děj začíná i končí v prostoru bývalé recepce, účastníkům výpravy do minulosti se představí rázná průvodkyně Jará (Markéta Matulová), navodí atmosféru někdejšího noblesního hotelu s elegantními apartmány a spolu s pikolíkem (Michal Sikora) a nosičem ztracených kufrů (Jakub Burýšek) provází třicetičlennou skupinu zpustlými, zaprášenými místy po schodech nahoru i dolů až do podzemí a zpátky, od jedné divadelní akce do druhé.

První scéna navozuje náladu inscenace BEZRUČ?! (režie Martin Františák), s vervou tu hraje kapela Magdon, zpívá Maryčka (Pavla Gajdošíková) a domlouvá zatrpklému otci (Norbert Lichý), který se dívá zaprášeným oknem na Ostravu a žehrá na život a dobu, ze záznamu zní Balabánův hlas a jeho esej Spáč v úvalu. V místnosti dole se promítá video s úryvkem hry DON JUAN V SOHO (režie Jiří Havelka), záznam rozchodu dvojice (Marcela Čapková a Lukáš Melník) je odvrženou milenkou z plátna rychloposuvem vracen zpět a opakován. Poté se skupina rozdělí, jedna část navštíví scénu věnovanou hře EVŽEN ONĚGIN (režie Jan Mikolášek), v níž Kateřina Krejčí spojuje protagonisty (Tereza Vilišová a Tomáš Dastlík) vystupující na oddělených obrazovkách a prolíná realitu s iluzí. Druhá část, vybavená přilbami, plášti a brýlemi následuje nezaměstnané, zpustlé havíře - (Ondřej Brett a Dušan Urban), postavy z PESTRÝCH VRSTEV (režie Janusz Klimsza) přenesené do dneška - až do stísněného prašného zákoutí, slyšíme hlas třetího (Lukáš Melník jako Ivan Landsmann) a ti dva usínají, snad navždy.

K dlouhému prostřenému stolu v prostorné jídelně přivádí diváky Winston Smith (Jan Vlas) ze hry 1984 (režie Jan Mikolášek), promlouvá k nim a servíruje polévku a pak kousky koksu, v uhrančivém monologu prožívá svá traumata i sny a tvrdí, že člověk může létat a neví o tom. V rozvířeném prachu zničeného baru v podzemí se odvíjí scéna ze hry BRITNEY GOES TO HEAVEN (režie Daniel Špinar). Divoce tančící ženy (Dorota Hořanská a Viktorie Georgievová) vyžene rozhořčená Britney (Magdaléna Tkačíková) proklínající nešvary a hledající východisko ze zmatků doby, poté do strhujícího tance všech tří jsou vtaženi i diváci. Na cestě do schodů a na odpočívadle pobíhají odbojáři (Vojtěch Říha a Michal Sedláček), střílí se, až ten první ze ZBABĚLCů (režie Filip Nuckolls) dorazí domů, je opečováván matkou (Markéta Haroková), v místnosti zaplněné diváky si lehá na válendu a sní o budoucnosti, až přijde svoboda...

Ani ten sebedůkladnější popis nemůže vystihnou povahu vícevrstvé události, jakou je site-specific HOTEL BEZRUČ?!, kdy celkovou atmosféru vytvářejí nejen herci, ale i diváci či spíše účastníci, opatrně se přesunující po zaprášených, zanedbaných schodech a chodbách a procházející otvory po dveřích, aby se na chvíli zastavili a byli vtaženi do dějů, které jim z bezprostřední blízkosti tlumočí herci, živí i z videoprojekce. Jsou to děje dávnější i přesahující do současnosti a nabízejí málo naděje, zato mnoho zklamání a kepse. Takovým dojmem ostatně působí i Ostrava viděná ze zaprášených oken bývalého hotelu. Možná trochu překvapivým a osvobodivým paradoxem proto je pozitivní energie, která z celé té zázračné události vyzařuje a diváky obohacuje.