Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
A kerej z vás je Barunkáá?
Michal Novák, 9.5.2011
Kdo mě znáte, víte, že tvorbu Studia Ypsilon (rád) sleduju již přes dvacet let. Od prostého studentského nadšení z poetiky tohoto divadla až po hlubší zájem, který logicky přišel později. Ypsilonka často zabíhala k „hrám nehratelným“, tématům překvapivým, inscenace konstruovala stylem hravé montáže a metodou kolektivní improvizace. Nezaměnitelná optika často vytvářela zajímavé divadlo. Pokud toto bylo narušeno, obvykle to byl důsledek přizvání hostujícího režiséra, který si s touto poetikou neporozuměl, dělal si to po svém či nevytvořil pro herce mantinely. Anebo se i pod vedením režiséra Jana Schmida a dramaturga Jaroslava Etlíka do své poetiky zamotala tak, že některé inscenace ztrácely pevnou půdu pod nohama.

Arnošt Goldflam coby režisér i jako herec Ypsilonské poetice rozumí (vzpomínáte někdo na jeho parádní inscenaci Srdce?), proto ohlášená demytizovaná Babička slibovala neotřelý a hravý pohled na tuto ikonu ideálu. Podtitul Dichtung und Wahrheit čili „vybásněná a pravdivá“, zdálo se, vytýčí velkolepé konfrontační hřiště na dané téma a nabídne jej naturelu ypsilonských herců. Avšak kdo ztělesní postavu Babičky? Uvažovalo se o Jaroslavě Kretschmerové, hm? Nakonec role se ujímá Jana Synková. Ještě větší překvapení.

Rozumím nápadu demytizace a odidealizování, přesto obsazení Jany Synkové do role Babičky je mimořádným omylem. V okamžiku, kdy Babička způsobem pro Janu Synkovou typickým zapiští (zaskřehotá?) „A kerej z vás je Barunkáá?“, přiznávám otravu tímhle sprostým divadlem. Rezignoval jsem. To není samo o sobě důvodem udělené „třicítky“, k té přispěl i jalový scénář. Nebo se jeho potenciál ztratil v přemíře i hodně odtažitého vtipkování? Inscenace není sladěná, herci si občas překříží cestu s vtipem. Hostující Lilian Malkina (v roli Kněžny) mezi ypsilonskými jevištními dobrodruhy nejistě plavala a na „mou reprízu“, aby toho nebylo málo, se neuráčila přijít představitelka Viktorky, a tak se hrálo bez Viktorky. („Výpadek“ vtipně zachraňoval především Petr Vršek.)

Literární teoretici řekli k Babičce Boženy Němcové již mnohé. Je možná na čase, aby se i školním dítkám vysvětlovalo rovnou, že proč ta idylická forma díla, která s realitou nemá nic společného. Arnošt Goldflam za pomoci dramaturga Jaroslava Etlíka jevištní urverzi neobrací k „pravdě“ (dle proklamovaného záměru, že Babička přece „byla i tchýně“, ale ke strašlivé a možná i docela blbé jízlivosti koncentrované směrem „až moc za roh“. Pokud přijmu tuto jízlivost, už mimo mé chápání zůstává dramaticky a vroucně podané vyprávění Barunky (Barbora Vyskočilová) v několika dojemných vsuvkách. Nebo dodané doprovodné písně, jejichž dramaturgií se také zřejmě nikdo nezabýval.

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 30 %.

Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.