Je příjemné zjistit, že Studio Dva pro METROpolitní léto hereckých osobností (hrdé označení, jen co je pravda) nenasazuje jenom taháky a trháky. Letos vedle komerční masáže s Hello, Dolly! se jako další premiéra objevil původní český text novinářky Michaely Gübelové. Pod inscenací je podepsána legenda české divadelní režie Ladislav Smoček.

Ve Druhém břehu ztrojená postava „jedné obyčejné Terezy“ na onom světě rekapituluje předchozí život. No, rekapitulování je silné slovo. Spíše přemítají, hašteří se, nahlížejí na různé situace podle životních etap (a že se optika pohledů s věkem velmi mění!), glosují samy sebe, a tak vyprávějí Terezin příběh. Princip je to zajímavý, vtahuje diváka do hry, i když často tři herečky před sebou sunou nemalou porci textu, který by si zasloužil dramaturgické korekce. Neboť obsah dominuje nad dramatičností a nánosů obecných pravd o životě také není málo. Spousta momentů by se dala vyjádřit divadelní zkratkou, nebo mohl být ponechán prostor divákovi pro domýšlení. Pro potřeby divadla by bylo dobré krátit tam, kde text je pouhou literární exhibicí. Není také jednozněčné, zdali něco je autobiografie, či jen náladotvorná fabulace. S literáty na divadle často je potíž...

Všudypřítomný humor dokáže autorka dostat i ze situací ne zrovna veselých. Vzpomínání z odstupu je zacíleno hlavně na muže, protože o vztahy s nimi jde v prvé řadě. Divačky si proto náležitě užijí takové téma, které je tak často spojeno s nadějemi i propady žen. Kromě toho „za osudem“ Terezy projdou proměny času od 60. let minulého století dodnes. Ohlédnutí ze záhrobního odstupu (začínáme ve snové atmosféře a končíme duhovými bublinami) se logicky zastavuje u zásadních životních etap. Naivitu a nadšení (Tereza Gübelová), střídá skepse středního věku (Zuzana Bydžovská), aby na konci přišlo smíření (Eva Holubová). Zatímco jednu Terezu ztvárňují tři představitelky, všechny „osudové muže“ pouze Vladimír Javorský. Tuto vtipnou kolineaci bohužel kazí fakt, že Vladimír Javorský všechny hraje více méně podobně – a je to problém vzhledem k tomu, že jednou z figur je Terezin bratr. Tady by jakékoliv výraznější odlišení postavy bratra inscenaci jednoznačně pomohlo.

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 60 %.