Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Tenkrát na drsném severu
Michal Novák, 2.5.2011
Přiznám se, že jsem si naběhnul. Vidím-li v názvu inscenace jméno slavného českého dobrodruha a podivína, který to za polárním kruhem dotáhl až na eskymáckého náčelníka (mimo jiné!), očekával bych vyprávění přibližující jeho osud. Nebo časovou výseč z jeho života. Po pár minutách je mi jasné, že polárník Jan Eskymo Welzl se stal aproximací, odrazovým můstkem pro něco zcela jiného.

Mohlo mě to napadnout. Režisér Jiří Havelka rád testuje divadelní čas, resp. diváka, co vydrží. A KFT, autor textu, se zas nespokojí s pouhou legendární vyprávěnkou bez přesahu. Vznikla časozkumná elegie inspirovaná vším možným (Jarmuschův Dead Man a jiné?). Inscenace nabízí takovou severskou kovbojku, prožitky okamžiku, detaily, na něž by si jinde netroufli (protože by vyhnali diváka z divadla), a pozor – fikci, která s osudy českého polárníka mnoho společného nemá.

Na jedné straně tak vidíme skvostné minimalistické obrazy a spolu s Davidem Novotným pomalu a opatrně přecházíme ledovou plotnu nebo čekáme nad dírou v ledu, než vymrští harpunu. Na druhé rozsekaný, líně vyprávěný fiktivní příběh. Nerad bych však něco zjednodušoval. Celá ta inscenace je především podobenstvím, kterak se tenhle svět honí za penězi. Na drsném severu, kde právo vlastně ani moc nefunguje. Co to jenom připomíná, že?

Jediný Welzl si zachová do poslední chvíle rovnou páteř, duchem převýší všechny. Proto mu jde o život. Temný svět na pozadí ostré bílé. V tmavých dálkách s nasvíceným detailem. Další barvou tohoto světa je rudá, to když je odprásknut zas někdo další. Drásavě krásná hudba Davida Babky za přímého doprovodu. Fotografický hledáček švenkuje za optimálním záběrem, občas utahuje clonu, abychom dostali hloubku ostrosti akorát na bizarní detail. Postavy jsou takové...zpomalené. Odříkávají slova a vytvářejí obrazy, v nichž se snoubí všelijaká žánrová klišé. Ironie téměř za každou větou. Těžká ironie, když je někdo proklátý oštěpem. Vážná slova i blábolení. Humor hledejte v kontrapunktu s kamennými tvářemi herců (až na Marthu Issovou, které se během představení povedlo odbourat, což při této stylizaci narušilo vnímání hry).

S úspornou ornamentálností po chvíli začínám mít problém, když válcuje sdělení. Zvolené symptomatické téma mohlo být vyjádřeno více čitelně, aby těm všelijakým náznakům bylo možné lépe porozumět.

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 60 %.

Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu
[Editovat tento článek]


Opravdu smazat


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.