Do 80.sezóny vstoupilo Divadlo Petra Bezruče inscenací BANÍČEK, ALE, ALE vytvořenou režisérem Janem Holcem za spolupráce herců. Jde o zábavnou hru složenou z řady scének, jejichž definitivní podoba vznikala až během zkoušek. Sám Holec říká, že fotbal a fanouškovství ho fascinují a jsou skvělým materiálem pro inscenování. Hra pojednává o ostravském fotbalovém klubu a připomíná jeho úspěchy i dlouhou existenci. (Již roku 1922 byl založen klub SK Slezská Ostrava, na který názvem Baník Ostrava roku 1952 navázal). Vedle fotbalu je ovšem hlavním tématem divadlo. Na scéně mluví herci o fotbalu, divadle, o sobě i mezilidských vztazích, o homosexualitě a také srovnávají poměry, jaké vládnou při hře na hřišti a při divadelním představení. Premiéra inscenace byla 17. října.

Hraje se na scéně Pavly Kamanové znázorňující sportovní šatnu, v pozadí vidíme očíslované průhledné šatnové skříňky, z nichž na začátku vykročí herci. Všech osm, Ondřej Brett, Anna Červeňová, Vít Hofmann, Marián Chalány, Kateřina Krejčí, Jáchym Kučera, Hynek Tajovský a Monika Tomková tu vystupuje pod vlastními jmény. Vpředu vlevo je matná skleněná buňka sloužící jako stylizovaná sprcha nebo i hlasatelna, dole před jevištěm stojí řada plastových křesel obrácených do hlediště. Herci jsou oblečeni civilně, občas na sebe navlečou fotbalové či hokejové dresy s čísly. Hudební podkres připomínající známé melodie složil David Hlaváč -např. se slovy bezručáckého chorálu Víta Hofmanna- přitom jsou vtipně parafrázovány texty šlágrů. A musíme zdůraznit, že inscenace pobaví humorem a nadsázkou.

Rozbíhající se děj náhle přeruší Ondřej Brett s tím, že se nediví tomu, když režisér od tvorby inscenace odstoupil, vždyť přece renomovaná scéna vyznamenaná letos jako divadlo roku -a v neposlední řadě s nemalým vstupným- by se měla zabývat umělecky hlubšími a závažnějšími tématy než je fotbal. Ostatní ho však překřičí s tím, že jakékoli téma může být významné, jen když se chce a je vůle k práci a divadelní tvorbě. Poté se rozvine předvádění obhroublých a vulgárních pokřiků a popěvků baníkovců, jak jsou zaznamenány na listech velkého bloku. Přitom se intelektuálně zdůvodňuje jejich používání ve všech obměnách.

Po sérii dalších dialogů herci vyzdvihují coming out jednoho pražského fotbalisty, což u veřejnosti narazilo kvůli tomu, že fotbal je přece drsná mužná hra. Následují slovní a situační hříčky týkající se činnosti homosexuálů a heterosexuálů ve sprše. Děj pokračuje otevřenými i trýznivými vzpomínkami jednotlivých herců na dětství a dospívání, vztahy (nejen) k fotbalu a k lidem. Ve hře se objeví vtipná parafráze Hamletova monologu a ke konci se vše přehoupne do humoru, s nímž je srovnáván fotbalový zápas a divadelní hra. Zatímco hru na hřišti přerušují fauly i ty předstírané, při nichž publikum bouří protesty, hru v divadle -kde je to předvedeno při dramatickém výstupu dvou herců -narušují šustiči, toaleťáci vybíhající na záchod a bouchači. A hned jsou tyto nešvary předvedeny herci skrytými v publiku.

Inscenace BANÍČEK, ALE, ALE vzdává hold nejen fotbalu, ale především divadlu a dokazuje, že důvtipný kus lze vytvořit takřka na jakékoliv téma. Hra je podána ve svižném tempu a herci v ní ze sebe vydávají všechno. Vznikla tak další inscenace -tentokrát jako sled zábavných hříček- která je ozdobou repertoáru a dovede pobavit a rozjařit diváky.

v