Počet komentářů: 1
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Splašené nůžky ještě jednou
Peter Stoličný, 24.9.2015

Není zvykem dvakrát psát o tomtéž. Už vůbec není zvykem, aby se recenzent šel po týdnu podruhé podívat na stejnou inscenaci. U detektivní hry Paula Pörtnea v komediální úpravě dua amerických divadelníků – Bruce Jordana a Marilyn Abramsove Splašené nůžky na to důvod je. Míra improvizace v této hře přesahuje běžné hranice a komunikace s diváky v hledišti je skutečně nebývalá. To je také důvod velké obliby této komedie i důvod mimořádné náročnosti na režijní a hereckou práci. Vždyť improvizace, to je skutečně věda. Hezky o tom píše Jiří Janoušek v akustických nahrávkách: Babí léto Jana Wericha.

Tak tedy opravdu stručně, co se odehrálo v kadeřnickém salónu Splašené nůžky: Vládne v něm kadeřník Tony Řezníček a poměrně svérázná mladá kadeřnice Barbara Marková. Jejich klientela je pestrá: obchodník se starožitnostmi Eda Lorenc, pán s vizáží stavebního dělníka Pankrác Rosický, dáma z vyšší společnosti Eleonora Schubertová či suverénní mladík Matěj Veverka. Všechno by v poklidu plynulo dál, kdyby najednou nebyla v bytě nad kadeřnictvím zavražděna majitelka domu, klavírní virtuoska Isabela Czerna. Z nenápadných dvou zákazníků se najednou vyklube vyšetřovatel policie a jeho asistent. Rozběhne se kolečko vyšetřování, kdo kde byl a co kde dělal v době, kdy byla ta paní seshora zavražděna kadeřnickými nůžkami. A protože všichni protagonisté byli stále v pohybu, musí pomoci publikum a je to dobrá zkouška toho, zda pozorně detektivku sledovali. Detailů je tady fůra a je nutné vše utřídit, přičemž právě díky herecké improvizaci není o srandu nouze.

Až při druhém zhlédnutí člověka napadne, že veleoblíbený žánr „nůžek“ má svého dávného předchůdce zde, v bývalém Československu. Multimediální projekt Kinoautomat filmového režiséra Radúze Činčery byl představen  divákům poprvé a naposledy v roce 1971, o rok později byl tehdejším režimem zakázán. Světová veřejnost mohla film zhlédnout na světové výstavě EXPO ’67. Konferovali Miroslav Horníček s milá mladá a jazykově zdatná Slovenka, na jméno se, bohužel, nepamatuji. Člověk a jeho dům je první interaktivní film na světě, ve kterém diváci mohou zasahovat do průběhu děje. Film se vždy v určitém napínavém momentě zastaví, na jeviště před plátno vyjde moderátorský pár a vyzve diváky, aby pomocí dvou tlačítek ve většinovém hlasování rozhodli, jak bude příběh dále pokračovat. Film je pojat jako situační komedie a jeho zápletka se točí okolo obyvatel jednoho činžovního domu, přičemž hlavní hrdina pan Novák (Miroslav Horníček) je pro publikum zároveň i průvodcem příběhu. K natočení unikátního díla přizval Radúz Činčera část tvůrčí elity šedesátých let. Námět a scénář dal společně dohromady s Pavlem Juráčkem, Jánem Roháčem a Vladimírem Svitáčkem, na příběhu se podílel i představitel hlavní role Miroslav Horníček. V dalších rolích hráli Miroslav Macháček, Josef Somr, Karla Chadimová, Libuše Švormová, Jiří Schmitzer a další.

Ano, Kinoautomat byl založen právě na tom, že diváci rozhodují „jak to bude dál“. V „Nůžkách“ diváci rozhodují, kdo bude vrahem. Příběh má totiž opravdu několik konců, ve kterých se odhalí motivace (vždy jiného) vraha podle toho, koho obviní diváci skutečným hlasováním.

No zkuste nepodlehnout. Nejít se podívat, jak to dopadne. Na premiéře byl vrahem robustní a arogantní Eda Lorenc, kterého výborně zahrál Rastislav Gajdoš. Kdo to bude na repríze za týden? Prozradím to hned. Hlasování těsně před Gajdošem vyhrála kadeřnice Barbara Radky Coufalové.  Možná proto, že to v ten večer více „rozbalila“. Její postava byla rozehrána do komických dimensí, které na premiéře až tak cítit nebyly. Nebo je to úplně jinak a rafinovaní herci se předem domluvili, komu uvolní prostor tak, aby na sebe nejvíce upozornil a vmanipulovali tak diváky do přesvědčení, kdo zrovna bude usvědčen jako vrah...?

Nutno připomenout, že tak, jak to už po premiérách bývá, všichni protagonisté hrají ještě lépe a ještě uvolněněji. Například kadeřník Igor Ondříček rozbalil celou škálu nových komických figur. Především však komunikace s diváky po několika reprízových zkušenostech byla ještě srandovnější. A diváci? Velmi pozorně sledovali děj. Asi se už „šuškalo“, že to bude důležité k odhalení vraha. Diváci si pamatovali neuvěřitelné detaily a detektiv Michal Isteník nešetřil chválou, což divácké sebevědomí ještě posílilo.

Summa sumárum: Byť byla premiéra „nůžek“ výborná, ta repríza byla ještě lepší. A závěrečný potlesk vděčných diváků byl...no premiérový.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu
[Editovat tento článek]


Opravdu smazat


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Klára Tesařová (9.10.2015, 17:24:39)  reagovat
Poznámka
Vlezla vám do jedné věty slovenština: "Na premiéře byl vrahem robustný a arogantní Eda Lorenc, kterého výborně zahrál Rostislav Gajdoš." Má být "robustní". Jinak fajné, že jste měl jako vrahu Barbaru Markovou. Byla jsem na čtyřech reprízách. Na předpremiéře, kterou jsem viděla jako první, diváci odhlasovali pana Gajdoše. Na dalších dvou reprízách taktéž. Už jsem byla zoufalá, že neuvidím jiný konec. Naposledy jsem šla tento týden ve středu. A světe div se, vrahem byl pan Ondříček (což je podle mě zajímavější, než když je paní Coufalová, protože ta je podle mého skromného odhadu spolčená s Edou, jako kdyby byl vrah Eda, taky o tom Barbara ví). Nemyslím si, že by si to herci domluvili, aby diváky navedli na určitý konec. Jak říkám, viděla jsem to už čtyřikrát. Vrahem byl v tu středu Ondříček, protože jedna malá divačka měla zajímavý postřeh ohledně nahrávky, o které se ve hře jedná, a nahlodala tím celé publikum. Šlo vidět, že pan Ondříček hrál svůj konec, troufám si říci poprvé, a byl z toho hodně překvapený, že ho diváci zvolili. A jinak mě trochu mrzí, že improvizace není většinou improvizace, diváci se ptají furt na to samé, protože je hra tak směřuje... Takže jsem na další reprízy chodila pouze, abych viděla jiný konec. Vidět to tolikrát už není taková sranda jako poprvé, víte co přijde...

PS: Jo a pan Gajdoš se jmenuje Rastislav, ne Rostislav, jak chybně uvádíte.