Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Světová premiéra amerického muzikálu v Brně
Peter Stoličný, 23.10.2017

No to nepřeháním. Skutečně nastala ojedinělá situace v našem divadelním světě. Páteční premiéra amerického muzikálu Děsnej pátek byla světová.

Předlohou byl román Mary Roidgersové z roku 1972, který si dobil srdce amerických dívek i matek. Pak byl natočen  film Marka Waterse z roku 2003, ten byl u nás uváděný pod názvem Mezi námi děvčaty a patří mezi oblíbené tituly komediálního žánru. Ovšem první adaptace byla natočena už čtyři roky po vzniku románu. A v roce 1995 vznikla další filmová verze, tentokrát ve studiu Walta Disneye, zaměřená na pubertální diváky. Co je tak přitažlivého na tom titulu, že slavil v každé verzi úspěch? Je to nápaditý fantaskní obsah: matka, která se má právě vdávat, si s dcerou nechtěným zázrakem vymění těla a prožijí nejbláznivější den v životě. Původně vztah plný nedorozumění se začíná měnit. Matka v těle pubertální dcery postupně vnímá její problémy, naopak dcera začíná chápat ty matčiny. A v tom ještě situaci komplikuje mladší bratr. Samozřejmě nesmí chybět budoucí manžel, který netuší, že v těle jeho nastávající je duše puberťačky. A spolužáci zase netuší, že v té holce, která se pere se svými pubertálními problémy, teď sídlí duše super organizátorky, její matky. Ta je najednou hodně bezradná. Protože život dívky ve vývoji nemusí být jednoduchý a často je i krutý. Do toho všeho se ještě plete novinářka, která chce pro svůj časopis napsat reportáž o super ženě, která dokáže zorganizovat svou svatbu bez agentury. Baví se však s nevěstou, ve které je duše její dcery, puberťačky.

Komediální situace se na nás valí, jedna za druhou a při tom odhalují překážky, které musí překonávat jak dcera puberťačka, tak matka a budoucí nevěsta. A celý ten frmol se odehrává v jeden jediný den.

Není divu, že se oblíbený námět dostal i na divadelní prkna.

V roce 2016 měl muzikál premiéru v Signature Theatre v Arlingtonu ve Virginii. Hudební skladatel Tom Kitt a libretista Bridget Carpenter ještě přizvali textaře Briana Yorkeia. Tato trojice, kde každý z nich měl za sebou hodně úspěchů v muzikálové branži, vytvořila kompaktní dílo, na kterém však dál pracovali, upravovali jej. Z Virginie se dostal muzikál do Kalifornie, kde ho v trochu pozměněné verzi uvedlo La Jolla Playhouse Theatre. Je to divadlo, kde se obyčejně testují hry, aspirující na uvedení na Broadwai. Také zde slavil titul úspěch. Proto má výborně nakročeno k uvedení na nejslavnější divadelní čtvrti světa. Ale tady se stalo něco neuvěřitelného. Netuším, jak se dramaturgie Městského divadla v Brně (Klára Latzková, Miroslav Ondra) dostali tak rychle k tomu titulu. Faktem je, že se povedlo zabezpečit práva na uvádění, které uděluje společnost Walt Disney, a to ještě dřív, než muzikál uvedou v New Yorku. Takže poslední upravovaná verze měla skutečně světovou premiéru v Brně, v ten rušný večer, kdy se sčítali hlasy z voleb do poslanecké sněmovny ČR.

Skutečně jsem nelitoval, že jsem dal přednost divadlu před sledováním výsledků voleb v televizi. Večer to byl totiž úžasný.

Emil Konečný, zkušený scénograf (který byl i spoluautorem projektu Hudební scény tohoto divadla) a má za sebou v tomto divadle hodně klíčových inscenací, v Děsném pátku vytvořil snad dosud nejzvláštnější scénu. V pozadí tři patra železné konstrukce, kde se odehrávají různé výjevy, pod tím dlouhý kuchyňský pult, variabilní scéna od školních šaten po třídu, ve které se preparují žáby a dostatek volného prostoru na kterém „řádí" protagonisté ve výborné choreografii Carl Rebecci Jefersonové. Tato rodačka z anglického Essexu, profesionální choreografka, ale také textařka, výtvarnice, zpěvačka, hráčka na perkunsony a neúnavná organizátorka různých uměleckých performancí, nejdřív opakovaně přicházela do Čech, až tady zakotvila a věnuje se zase různým uměleckým aktivitám, kromě jiného i choreografii. Na hudební scéně MDB je to už její třetí choreografie. Bezvadná, rozdováděná, plná pohybových nápadů a nenucené veselosti. Tomu samozřejmě pomáhá nejenom lehká a líbivá muzika skladatele Toma Kitta, ale také svižně vedený orchestr divadla pod taktovkou Dana Kalouska.  Ale ještě skočme na moment k té nápadité scéně. Vizuální efekty vytvořili Dalibor Černák a Petr Hloušek. Ve středu scény třeba jede auto, v něm malý kluk Fletcher a svou sestrou Ellie, ovšem ta je v těle matky. Vedou závažný dialog, ovšem v autě, které díky vizuálnímu efektu skutečně jede ulicemi Chicaga. Opravdu působivá iluze. A jsou tady další efektní momenty. Holkami obdivovaný Adam komunikuje přes mobil a my ho vidíme vzadu naživo v projekci.

Promiňte za odskok. Když v divadle Nová scéna v Bratislavě byla poprvé použita promítací technika, nadšený host, sovětský režisér, vzdechnul: „Vot těchnika balšaja". Takže stejně se dnes divím já.

Všechen ten muzikálový zázrak režíroval Petr Gazdík. Nepřekvapuje precizní práci s herci, promyšleným i mizanscénami. Na to jsme už u jeho práce zvyklí. Ale zde jde opravdu o velmi umně sestavený, téměř filmový sestřih scén. Dokonce často, když tanečníci řádí na jevišti a ve třech úrovních v pozadí zpívají další protagonisté, vše vytváří zázračný celek, při kterém nevíme, kam se podívat dřív, aby nám nic neuniklo. Rafinovaná, komplikovaná režie, která však vyznívá velmi jednoduše, sdílně.

Je těžké zvlášť se zmiňovat o protagonistech. Všichni hrají, zpívají tak, jak jsme na této muzikálové scéně zvyklí. Snad bude správné zmínit se o matce, která se svými pohyby a výrazovými prostředky – třeba i chůzí, promění v puberťačku. Hraje a zpívá ji Ivana Vaňková a je to vtipné i dojímavé. Alternuje ji Alena Antalová a asi stojí za to přijít do divadla podruhé a podívat se i na její puberťačku v kůži matky. Na druhé straně stejně náročná je proměna puberťačky, když se do jejího těla přestěhuje máma. Viktória Matušová tu přesnou a přísnou matku, která se postupně mění v chápavou a jakoby měkčí maminku, zahrála v tom těle puberťačky opravdu přesně. Asi by stálo za to vidět, jak se té komplikované role zhostí alternatka, Kateřina Marie Fialová.

Režisér Gazdík má dva syny. Už jsme je viděli v alternaci v jiném muzikálu. Tady zase milé zazářil  v roli mladšího bratra Josef...nebo to byl Adam? Panečku, já si ty skutečně šikovné kluky v alternaci pletu.

Jak se tak koukám, na recenzi do webového magazínu je tady už dost řádků. Stálo by zato věnovat se všem protagonistům. Ale mám stále opakovat, jak byli výborní? Omluvám se, že tady všechny nejmenuji. Zasloužili by si to.

Muzikálová komedie Děsnej pátek je veselá, hravá, ale není to jenom komedie. Je to příběh o empatii, která nám občas chybí. Přes sebe někdy nevidíme, nechápeme postoje a činy našich blízkých. I když se u tohoto muzikálu hodně nasmějeme, pobavíme, snad v nás zůstane i takový malý otazníček. Jsme dostatečně empatičtí, aby se nám v okruhu našich blízkých žilo příjemně?

Opravdu nelituji, že jsem místo sledování volebních výsledků byl v Městském divadle v Brně.  Je to přece jenom „jiné a lepší kafe".


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.