Krysař v divadle Kalich neožívá, Krysař žije a to je dobře. Bála jsem se, že to bude kopie, odvar, béčko a není. Přichází s novou sílou, duší a výpovědí. Možná se teď dopustím zločinu, ale to, že Přemysl Pálek je jiný, než Daniel Landa, je velké plus. Je mnohem klidnější, jeho boj se odehrává víc v nitru než na venek. Ten klid, je to, co mrazí, přikovává a drží diváka ve střehu. On a choreografie Lindy Rančákové dodávají celému příběhu křehkost. Něco, co bylo dost surové, je najednou smrtelně křehké. Ta krev a bolest, která jindy člověka nechává spíš ve smutku a temnotě je zjemněna tancem. Táhne vás to skrze krysy do pohádky, někam, kde přece všechno dobře skončí. Tohle je jen takový příběh, prožij ho, ale jdi dál.

Krysař opravdu kráčí dál, scéna i kostýmy jsou jednoduché a přitom hrají důležitý part, dokáží  změnu reality, nejste v plyšovém křesle za slušný prachy, jste tam, kde obchází Krysař a loví krysy.

Zlodobro a dobrozlo vás bez jediného slova táhnou příběhem, když lezou po schodech a houpou se ve vzduchu, máte z nich radost, trochu děsí, ale z očí je nespustíte, protože jsou sakra dobří a vás to fascinuje, skoro jako Krysařova píšťala.

Agnes jako femme fatale, Kateřina Šildová skvěle zpívá, je trochu sevřená, bojuje sama se sebou a je jiná než Lucie Bílá, i když se tam její typická gesta občas objeví.  Což neodhadnu, zda je vliv režie Miriam Landové nebo jen se to tam prostě samo vkrádá.

Starosta je směšný, ale on má být, tak je to v pořádku. Hostinskému (Heňo) nelze nic vytknout. Skvěle zahrané a zpěv vůbec nezaostává. Rybář Štěpán je taky trefa, Milan Peroutka nejen, že dobře zpívá, ale herecky je výborný.

Krysař dnes možná promlouvá mnohem naléhavěji, výklad je na každém z nás, ale obraz Krysaře se nemůže nedotknout. Otázka je, zda zahraje na správnou strunu, zda nechá mluvit osud nebo zlo? Kdo se zahledí do očí Krysaře, bude očarován. Kdo z nás je dobrozlák a kdo zlodobrák?

Psáno z představení 10.9. 2017