Pavilon

V hlavě mi stále zní replika, kterou pronesl jeden z herců v závěru. Zněla: "A přijďte příště zase. Třeba na Objevení nebe. Tomu taky nebudete rozumět." Přiznávám, že trefněji mé pocity ze zhlédnutého hodinového projektu nemohl vystihnout (Objevení nebe je však divácky přístupnější). I když inscenace nebyla mým šálkem čaje, rozhodně mě zaujala její scenografie a obdivoval jsem nasazení všech studentů, kteří díky své nezlomné energii dokázali neustále provokovat moji pozornost a zaměstnávat šedé buňky mozkové. Přestože jsem tedy pořádně netušil, nač se vlastně dívám, bavilo mě to. :))