Divadlo Husa na provázku

Lehkonohá autorská inscenace o těžkých životních situacích. A ještě víc o tom, co nám dává sílu je překonat. „Dala jsem si horkou sprchu. Poprvé od té události jsem se mohl postavit na nohy. Ten pán se na mě prostě usmál. Nastoupila jsem do špatného vlaku. Brácha mě vzal za ruku. Byl jsem ve správné chvíli na správném místě. Asi to bylo tím nápisem na protější zdi. Začala jsem křičet z plných plic. Přesně ve chvíli, kdy jsem chtěl se vším skončit, začalo hrát z rádia Everybody Hurts.“

Strhující jevištní vyprávění vyrůstající z údivu nad aktuálností Singerova palčivého varování a z potřeby promlouvat o současnosti a k současnosti řečí velkých příběhů. Společnost vyděšená a rozdělená množstvím krizí, staré pořádky se rozpadají před očima, na obzoru se rýsují bouřkové mraky. Přicházející zlo je sice rovnocenným soupeřem dobra, ale má mnohem větší fanouškovskou základnu. Za jakých okolností jsme schopni uvěřit pověrám, bludům, lžím? Co stačí k tomu, abychom podlehli vlastnímu strachu...?

Inscenace inspirovaná fenoménem Darwinových cen, dílem průkopníka evoluční teorie Charlese Darwina i způsobem, jakým se ho zmocňují současná extremistická hnutí. Vyšlápnout si na zasněženou horu Fuji – v teniskách. Udělat si selfie – s medvědem. Čistit komín – ručním granátem. Cvičit jógu – na přistávací dráze. Festival nesoudnosti a vědecká přednáška v jednom. Galavečer, během kterého oceníme ty, kdo nejvynalézavěji popřeli pud sebezáchovy. A možná dojde i na vás! Nevěříte? Darwinovu cenu, ironicky udělovanou „těm, kdo se z lidského genofondu sami odstranili obzvlášť hloupým způsobem“, si nakonec do poličky můžeme vystavit všichni (samozřejmě post mortem)...

Inscenovaný koncert, který rozezní nejznámější slovenské melodie i nejtrapnější české stereotypy. Večírek neboli žúr jako znovuobnovený rozhovor mezi národy, které nerozdělila ani státní hranice. Ale na jaké časy se to teď vlastně nad Tatrou blýska? Berou nám práci. A místa na univerzitách. Nechali si nejkrásnější hory i brynzové halušky. A taky ten temperament, toho nám sem mohli trochu poslat. Ale aspoň máme ke komu blahosklonně shlížet a cítit se o trochu větší a lepší. Hej, Jožo, řekni „řeřicha“! A cože znamená ten váš „drevokocúr“? Čehúni a Čobolové. Západniari a Východniari. Češi a Slováci. Bratia, nebo věční konkurenti...?

Úplně normální detektivní komedie s postavami a dialogy šitá přímo na míru souboru. Kdo vlastně určuje, co je normální? Jak tolerantní k odlišnosti ale skutečně jsme a proč si dokážeme představit pouze jednu podobu manželství? Normální město, normální rodina a jeden zcela vyhaslý rodinný krb. Jedna zcela vyhořelá manželka a matka a její dopis na rozloučenou, kterému nikdo není ochoten uvěřit. Spousta stop, ale každá z nich případ ještě víc zamotává. Před lety si přece řekli „dokud nás smrt nerozdělí”, znamená to tedy, že je žena po smrti? A jestli ano, kdo připraví nedělní oběd? Bílý heterosexuální stárnoucí detektiv musí vyřešit svůj poslední případ a zjistit, kdo rozbil tradiční rodinu...

Divadelní zpracování díla španělského autora Juana Goytisola. „Píše nového Fausta. Tře bídu s nouzí. Hledá byt poté, co ho i s celou rodinou vypověděli z Dean Street. Diskutuje se soudruhy, s praotcem Abrahamem i s oživlými obrazy budovatelů a budovatelek. Uniká nám. Zakladatel vědeckého socialismu. Filosof a básník. Prorok a podvodník. Milující otec. Smutný klaun. Ďábel! Karel Marx. Naši současnost ovlivnil zásadněji než kterýkoli jiný intelektuál moderní doby, říká se. Usiloval o spravedlnost a solidaritu – a přece jej známe především jako inspirátora krutých diktatur. Co o něm doopravdy víme? A proč bychom o něm ještě měli chtít něco vědět?“

Zběsile očistný scénický obřad na motivy skutečných událostí kolem jedné neskutečné kauzy, v níž hlavní roli sehrála česká společnost. Ježíš, který hraje evropskou kulturu. Herec, který hraje Ježíše. Herci, kteří s hercem hrajícího Ježíše nemají nic společného. Divadelní provokatéři i kazatelé svobody slova, jimž nic není svaté. Věrní křesťané i svalnatí obránci víry pravé, vykladači práva, mediální proroci. Muslimka. Ti všichni se v roce 2018 u příležitosti pohostinského uvedení her režiséra Olivera Frljiće v Brně hlučně prohnali sálem Divadla Husa na provázku i mediálním prostorem údajně nejateističtější země Evropy. Čtyři roky poté nastává čas vykouřit a vyčistit obojí. Je třeba vrátit se tam, kde to celé začalo – do divadla...

„Improterapie.“ Pět herců a hudebník. Bezvýhradní improvizátoři v netradičním formátu volných, nečekaně soustředěných improvizací, jejichž východiskem je změna, kterou s sebou do prázdného sálu v konkrétní večer diváci přinášejí...

Kolektivně autorská inscenace s živou hudbou a se vším všudy. O česko-romském soužití, o předsudcích na obou stranách pomlčky, o (ne)možnostech jejich korekce, s humorem i bez něj. Za časů sílící xenofobie a rasismu, v nichž si i nejvyšší savčí mozek státu dovolí vypustit lež, že 90 % Romů nepracuje. A kolik vtipů o gadžích znáte vy...?

„Neskutečná diskuzní show o skutečnosti.“ Současná variace na slavný román zachycující nástup evropského novověku, rozpohybované doby, v níž se jediná boží Pravda rozpadla do stovek relativních pravd a touha lidí poznávat a zpochybňovat se obrátila ke skutečnosti samé. Složité, plné rozporů a stále častěji neskutečné. Je Don Quijote blázen, který skutečnost nevidí? Génius, který ji jako jediný dokáže nahlédnout? Levicový aktivista odmítající ji přijmout? Anebo je současník nás, kdo čtyři sta let poté žijeme v době, v níž už skutečnost neexistuje...?

Inscenace podle nekorektních textů z kultovního internetového blogu anonymní brněnské partičky KKRD Boys. „Kde jsou hranice zhůvěřilosti? Co ještě snese jeviště? Divadelní námrd sezony. Výprava daleko za pomyslnou hranici slušnosti. Bobr Vaší divácké odvahy. Brněnská óda na zhovadilost. Se svou úchylkou už nemusíte být sami! Ukojíme vaše nejtemnější představy.“

Světově úspěšná italská hra. Fascinující portrét židovské německé rodiny jako skalpel otevírá útroby historie USA a omračujícím způsobem zachycuje dějiny kapitalismu. V roce 1844 přišel do New Yorku s jediným kufrem. Otevřel maličký obchod a po něm přišli do Spojených států ještě jeho dva bratři. Záhy vybudovali byznys, na jehož konci stála čtvrtá největší banka v USA. Její pád v roce 2008 a rekordní bankrot ve výši 200 miliard dolarů spustil celosvětovou hospodářskou krizi, jejíž důsledky na vlastní kůži dodnes cítí lidé po celém světě...

„Dvě zběsilé bestie: Hašek a Švejk. Oba dva zná celý svět, a přece zůstali záhadní. Hrdina nebo zbabělec? Hulvát nebo bytostný anarchista? Pitomec nebo filozof? Burleskní šprým nebo groteska? Mystifikátor nebo šílenec pravdy? Cynik nebo sprosťák? Hovno! V šílenství doby jde o jediné: přežít!“

Křehké setkání plné jevištní poezie a zpěvů zvířecí nevinnosti i zkušenosti, které rozryje všechny předsudky našeho druhu. Máte doma štěně, které jste pojmenovali po vaší babičce? Sbíráte kalendáře s cválajícími hřebci? Pouštíte si před spaním relaxační videa s kočkami? Nebo pořád slýcháte, že jste chytří jako opice? Příroda jako komodita, metafora, místo pro relax. Příroda jako každodenní příběh o ohrožených druzích, kácení lesů a globálním oteplování. Pořád se bavíme o přírodě. Jaké příběhy si ale vypráví příroda o nás? Jaké životy s námi prožívá? A čeho se přitom bojí...?

„Vernisáž studu.“ Inscenace odhalující vztah lidí k sexualitě a odhalující náš vlastní stud. Sex nejenže prodává, patří i k našim základním pudům. A to odjakživa. Přitom je stále ještě společenským tabu. Pohoršuje nás umělkyně performující nahá před dětmi. Nudapláže považujeme za německou úchylku. Dokonce i Adamovi s Evou jsme genitálie raději zakryli fíkovými listy. Zažili jsme sexuální revoluci, vznik Tinderu i OnlyFans, polygamie dávno není tím největším úletem. Tak proč je pro nás něčí sexuální orientace či preference stále důvodem ke společenskému vyloučení? Proč se za svou pudovost vlastně stydíme, když jsme díky ní všichni na světě...?

Inscenace mísící korespondeci kultovního slovenského hudebníka a dokumentaristy Deža Ursiniho s jeho zápisky a s živě hranými písněmi bez refrénů, v nichž „bratislavský John Lennon“ nezaměnitelným způsobem deklamoval texty plné všednosti, smutku i touhy po svobodě. Rozeznívá drsně křehký svět mužské intimity a zve k zaposlouchání se do (dis)harmonií vztahů s těmi, kdo jsou nám nejblíž...

Inscenace inspirovaná osudem a tvorbou Anny Pammrové (1860–1945). Dramatizace textů s autorčiným svérázným, archaickým jazykem a také nedokončenou novelou „Antieva“, v níž líčí své rané dětství, kdy byla odňata od rodiny a dána na výchovu ke kmotře. Vnitřní dialog rozporuplné osobnosti, která postupem života mířila ke krajní samotě. Zlostná holčička Antieva zachycuje mnoho z postojů a zápasů dnešního světa, v němž se mnozí lidé cítí odcizeně a osaměle...