Past

Pokud se v inscenaci mající umělecké ambice vyskytne scéna jak vystřižená z produkce Divadla Artur (zkoušení postele za účelem posouzení vhodnosti k souloži), je něco "ne tak docela v pořádku". Podobných "uklouznutí" by se našlo víc, beru je ale jako dozvuky poslední loňské premiéry, navíc mají svůj smysl, jen realizace je místy poněkud nešťastná. Realita přecházející do fabulace sice poskytuje dostatek prostoru k vykreslení vzájemného působení Kafky a jeho okolí, výsledek se ale v mé mysli na dlouho neusadí.

Nevyrovnané režijní uchopení, V. Štěpánek se snažil spoustu zásadních skutečností vyjádřit symbolicky, jenže v mnohých případech tyto symboly nebyly čitelné, nebo působily značně překombinovaně. Dobrý nápad s postavou Dušičky (jakéhosi Kafkova alterega) bohužel nebyl více rozvinut, takže figura v inscenaci působila jakoby navíc. Značně nevyrovnané herecké výkony od výborných (J. Hofman), přes průměrné a slušné až po vyloženě nedobré (V. Udatný – zejména v roli otce). Přesto je třeba uvedení projektu ocenit, má mnohem větší výpovědní hodnotu než např. repertoárová komedie Scénář pro tři...

Text je nepochybně zajímavou záležitostí. Trefné odkazy na Kafkův život i díla, smysluplné vztažení k holocaustu. Režisér hru neuchopil za špatný konec, ale celkové vyznění bylo rozpačitější, možná i zásluhou nedostatečné dramaturgické koordinace. Zdařilejší okamžiky střídaly obtížně srozumitelné a nudné pasáže. Výborný J. Hofman, jehož jméno vypadlo z programu (pokud se nejednalo o záměr, je nepochopitelné, že divadlo nevloží alespoň opravný list). Dojem zkazil špatný výkon V. Udatného. Snaha herců bohužel často vyznívala do prázdna, značná část publika nerozuměla a evidentně se nudila.

Demytizovaný Kafka v pasti kafkovského života. Nebylo jistě snadné nahlédnout a jevištně převyprávět mnohovrstevnatý text, vyznačující se hlubokou znalostí Kafkova života a díla též (atmosféra jako vystřižená z jeho děl), a přidává nadstavbu, která zarputile pracuje s vlastní autorskou fabulí, logicky dovedenou až k otázce holocaustu. Obdobná zarputilost čiší z inscenace samotné (leccos by se dalo vypustit), ještě že ji „vylehčují“ metafory působivé svou obyčejností. Inscenace se potkala s herci: vedle skvělého Kafky – Jana Hofmana vás nenechají v klidu výkony Jana Zadražila nebo Evy Vrbkové.

Propojení Kafky a holokaustu jsem z inscenace moc nepochopila a celý večer jsem si pak kladla otázku, co tou hrou chtěli tvůrci říct. Postava Dušičky mi do představení vůbec nezapadla, myslím, že by v této inscenaci nemusela být. Herecké výkony od nekoukatelných (Vilém Udatný jako otec, první polovina) k velmi dobrým (Jan Hoffman jako Kafka nebo Eva Lecchiová jako matka). Pěkná scéna a hudba mi nechyběla ani nerušila. Celkově neurazí, ale neosloví.

Dva světy, Kafka a Rozewicz, realita a duše...Představení, které v první polovině staví na životě Kafky, vlivech na jeho dílo, je čitelné a díky výkonu Jana Hoffmana nadprůměrně uspokojivé. Divák se zorientuje v rodinných vztazích, v postojích, které Franc zastává. V druhé polovině se mi ale smysl v očích rozpadal, nerozeznala jsem realitu před fikcí a nebyla tak schopna vnímat dějovou linku. Ztratila jsem ji v nenávratnu. Možná nepochopený umělecký záměr.