Manon Lescaut

65%
Manon Lescaut v podání Městského divadla Brno se zasekla v pasti starých dogmat. Její příběh se drolí na klišé a vyčpělé představy. Postava Manon, která bez špetky sebereflexe tahá za nitky a zneužívá okolí, je vykreslená jako nevinná oběť tlaku společnosti, což její chování spíše omlouvá, než vysvětluje. Vizuálně je to místy až křehce nádherné a herci postavám dodávají lidskost. Při oslavě osmdesátého výročí divadla by kromě připomínky tradice a minulosti neměl chybět ani náznak směru, kterým by se současné divadlo mohlo do budoucna ubírat.

Představení oslnilo už na začátku svou minimalistickou scénou připomínající chrám. Střídání barev skvěle podtrhovalo atmosféru děje, stejně jako podkresová hudba. Barbora Slaninová ztvárnila Manon s neuvěřitelnou křehkostí a čistotou, její přednes byl jako studánka, jemný a plný emocí. Martin Mihál jako rytíř de Grieux předvedl mistrovský výkon; jeho výraz, intonace i herectví byly v dokonalé harmonii. Prostory biskupského dvora byly pro toto nastudování ideální-hudba a světlo spolu s nádherným textem a hereckými projevy umocnily emoce, které v divácích doznívají ještě dlouho po představení.

Nádherné zpracování klasiky na nejkrásnější letní scéně na světě. Oceňuji scénografii, která byla v podstatě minimalistická a přitom působila monumentálně a hudební podkres Lukáše Janoty jen umocnil atmosféru večera. Fantastický výkon předvedl Martin Mihál, který vyzrál ve zkušeného herce, jenž vytře všem zrak. Výborně mu sekundovala Barbora Slaninová a velkou pochvalu si zaslouží i Marco Salvadori, který z postavy Tiberge vytěžil maximum, co šlo. Těším se na jeho další herecké příležitosti. Zbylé postavy se na jevišti objeví opravdu jen na chvilku, nelze u nich tedy moc co hodnotit, ale nikdo z nich nebyl rušivým elementem. Povedená práce.

65%
Manon Lescaut v podání Městského divadla Brno se zasekla v pasti starých dogmat. Její příběh se drolí na klišé a vyčpělé představy. Postava Manon, která bez špetky sebereflexe tahá za nitky a zneužívá okolí, je vykreslená jako nevinná oběť tlaku společnosti, což její chování spíše omlouvá, než vysvětluje. Vizuálně je to místy až křehce nádherné a herci postavám dodávají lidskost. Při oslavě osmdesátého výročí divadla by kromě připomínky tradice a minulosti neměl chybět ani náznak směru, kterým by se současné divadlo mohlo do budoucna ubírat.

Představení oslnilo už na začátku svou minimalistickou scénou připomínající chrám. Střídání barev skvěle podtrhovalo atmosféru děje, stejně jako podkresová hudba. Barbora Slaninová ztvárnila Manon s neuvěřitelnou křehkostí a čistotou, její přednes byl jako studánka, jemný a plný emocí. Martin Mihál jako rytíř de Grieux předvedl mistrovský výkon; jeho výraz, intonace i herectví byly v dokonalé harmonii. Prostory biskupského dvora byly pro toto nastudování ideální-hudba a světlo spolu s nádherným textem a hereckými projevy umocnily emoce, které v divácích doznívají ještě dlouho po představení.

Nádherné zpracování klasiky na nejkrásnější letní scéně na světě. Oceňuji scénografii, která byla v podstatě minimalistická a přitom působila monumentálně a hudební podkres Lukáše Janoty jen umocnil atmosféru večera. Fantastický výkon předvedl Martin Mihál, který vyzrál ve zkušeného herce, jenž vytře všem zrak. Výborně mu sekundovala Barbora Slaninová a velkou pochvalu si zaslouží i Marco Salvadori, který z postavy Tiberge vytěžil maximum, co šlo. Těším se na jeho další herecké příležitosti. Zbylé postavy se na jevišti objeví opravdu jen na chvilku, nelze u nich tedy moc co hodnotit, ale nikdo z nich nebyl rušivým elementem. Povedená práce.

Nádherné zpracování klasiky na nejkrásnější letní scéně na světě. Oceňuji scénografii, která byla v podstatě minimalistická a přitom působila monumentálně a hudební podkres Lukáše Janoty jen umocnil atmosféru večera. Fantastický výkon předvedl Martin Mihál, který vyzrál ve zkušeného herce, jenž vytře všem zrak. Výborně mu sekundovala Barbora Slaninová a velkou pochvalu si zaslouží i Marco Salvadori, který z postavy Tiberge vytěžil maximum, co šlo. Těším se na jeho další herecké příležitosti. Zbylé postavy se na jevišti objeví opravdu jen na chvilku, nelze u nich tedy moc co hodnotit, ale nikdo z nich nebyl rušivým elementem. Povedená práce.

65%
Manon Lescaut v podání Městského divadla Brno se zasekla v pasti starých dogmat. Její příběh se drolí na klišé a vyčpělé představy. Postava Manon, která bez špetky sebereflexe tahá za nitky a zneužívá okolí, je vykreslená jako nevinná oběť tlaku společnosti, což její chování spíše omlouvá, než vysvětluje. Vizuálně je to místy až křehce nádherné a herci postavám dodávají lidskost. Při oslavě osmdesátého výročí divadla by kromě připomínky tradice a minulosti neměl chybět ani náznak směru, kterým by se současné divadlo mohlo do budoucna ubírat.

Představení oslnilo už na začátku svou minimalistickou scénou připomínající chrám. Střídání barev skvěle podtrhovalo atmosféru děje, stejně jako podkresová hudba. Barbora Slaninová ztvárnila Manon s neuvěřitelnou křehkostí a čistotou, její přednes byl jako studánka, jemný a plný emocí. Martin Mihál jako rytíř de Grieux předvedl mistrovský výkon; jeho výraz, intonace i herectví byly v dokonalé harmonii. Prostory biskupského dvora byly pro toto nastudování ideální-hudba a světlo spolu s nádherným textem a hereckými projevy umocnily emoce, které v divácích doznívají ještě dlouho po představení.