Slavná Nemesis

Hra mě snadno vtáhla do děje, nepozorovala jsem žádné hluché místo. Bylo působivé, kolik různých postav dokázal ztvárnit pětičlenný soubor, což místy působilo až cimrmanovsky. Líbilo se mi, jak si hra poradila s vážným tématem a přitom nepůsobila těžkopádně. Naopak, bylo to protkáno groteskními momenty v přesně správných místech a fungovaly jako příjemné odlehčení. Herci předvedli všestrannost rychlým střídáním rolí, naznačování pohybu v horském terénu, a nakonec i tancem a zpěvem při závěrečném momentu, který byl umístěn velmi vkusně a nerušivě. Celkově šlo o promyšlenou a přitom velmi živou inscenaci.

Červená a modrá, minimalismus, světla a postupná gradace - to je Slavná Nemesis v podání Divadla Chimaera.
Inscenace těžce interpretovatelného představení se snaží ztvárnit pomocí nenápadných světelných efektů a několik proměnlivý kulis milostný příběh tří postav. Představení doprovází původní hudba a zpěv. Umělci pouze naznačují jednotlivé přesuny v prostorech a čase a nechávají diváka, aby sám hledal v díle vlastní interpretaci. A proto i po zhlédnutí ve vás stále rezonují otázky: "Která postava byla reálná a která pouze halucinací? Nebo snad vše byla jedna velká symbolická iluze?" Vodítkem k pochopení jsou i zdánlivě drobné detaily!

Hra mě snadno vtáhla do děje, nepozorovala jsem žádné hluché místo. Bylo působivé, kolik různých postav dokázal ztvárnit pětičlenný soubor, což místy působilo až cimrmanovsky. Líbilo se mi, jak si hra poradila s vážným tématem a přitom nepůsobila těžkopádně. Naopak, bylo to protkáno groteskními momenty v přesně správných místech a fungovaly jako příjemné odlehčení. Herci předvedli všestrannost rychlým střídáním rolí, naznačování pohybu v horském terénu, a nakonec i tancem a zpěvem při závěrečném momentu, který byl umístěn velmi vkusně a nerušivě. Celkově šlo o promyšlenou a přitom velmi živou inscenaci.

Červená a modrá, minimalismus, světla a postupná gradace - to je Slavná Nemesis v podání Divadla Chimaera.
Inscenace těžce interpretovatelného představení se snaží ztvárnit pomocí nenápadných světelných efektů a několik proměnlivý kulis milostný příběh tří postav. Představení doprovází původní hudba a zpěv. Umělci pouze naznačují jednotlivé přesuny v prostorech a čase a nechávají diváka, aby sám hledal v díle vlastní interpretaci. A proto i po zhlédnutí ve vás stále rezonují otázky: "Která postava byla reálná a která pouze halucinací? Nebo snad vše byla jedna velká symbolická iluze?" Vodítkem k pochopení jsou i zdánlivě drobné detaily!

Hra mě snadno vtáhla do děje, nepozorovala jsem žádné hluché místo. Bylo působivé, kolik různých postav dokázal ztvárnit pětičlenný soubor, což místy působilo až cimrmanovsky. Líbilo se mi, jak si hra poradila s vážným tématem a přitom nepůsobila těžkopádně. Naopak, bylo to protkáno groteskními momenty v přesně správných místech a fungovaly jako příjemné odlehčení. Herci předvedli všestrannost rychlým střídáním rolí, naznačování pohybu v horském terénu, a nakonec i tancem a zpěvem při závěrečném momentu, který byl umístěn velmi vkusně a nerušivě. Celkově šlo o promyšlenou a přitom velmi živou inscenaci.

Červená a modrá, minimalismus, světla a postupná gradace - to je Slavná Nemesis v podání Divadla Chimaera.
Inscenace těžce interpretovatelného představení se snaží ztvárnit pomocí nenápadných světelných efektů a několik proměnlivý kulis milostný příběh tří postav. Představení doprovází původní hudba a zpěv. Umělci pouze naznačují jednotlivé přesuny v prostorech a čase a nechávají diváka, aby sám hledal v díle vlastní interpretaci. A proto i po zhlédnutí ve vás stále rezonují otázky: "Která postava byla reálná a která pouze halucinací? Nebo snad vše byla jedna velká symbolická iluze?" Vodítkem k pochopení jsou i zdánlivě drobné detaily!