Marbot

55% viz komentář P. Širmera, s nímž se zcela shoduji.

55 %. Konfrontační polemika na téma život kontra umění (a naopak) ke mně nejvíce promlouvala prostřednictvím scény a působivé hry se světlem a stíny. Nutno doznat, že do některých zákoutí textu se mi nepodařilo proniknout zcela. Herecky zaujali Bohdan Bláhovec a Jiří Štrébl. ..a z obrazu (života) zůstane rám..

64,99 % Nevěřil bych, že to někdy napíšu, ale tuto inscenaci bych raději zhlédl ze záznamu. Tak bych totiž měl k dispozici tlačítko "pozastavit", jež bych v průběhu často použil, abych si mohl promyslet tu kterou vyslovenou myšlenku. Takto rychle přišly, rychle odešly a na konci mi v hlavě zůstal pocit, že mi toho mnoho proteklo mezi prsty, zbyla jen vzpomínka na jednoduchý, leč působivý vizuál.

Handicapovaný Bohdan Bláhovec v roli duševně pokřiveného Marbota, který se očišťuje estetikou a pohledem na umělecká díla, a Jiří Štrébl jako Goethe, poeta a filozof podléhající nízkým pudům. To jsou dvě velké přednosti inscenace, která, ač z hlediska výtvarné koncepce zajímavá, zůstane nejspíš kusem pro užší okruh intelektuálů a milovníků umění.

Projekty J. Horáka a M. Pěchoučka trpívají textovou a režijní rozkolísaností, na této „stylově čistější“ inscenaci je to méně patrné. Divák může mít přesto potíž zorientovat se, alespoň část publika by jistě uvítala přehlednější řešení. Z předlohy použité téma prolínání umění s osobním životem se zprostředkovat podařilo, minimálně několik myšlenek stojí za povšimnutí. Nápaditá výtvarná koncepce prostoru. Práce herců celkem dobrá, zaujala slibná E. Hacurová. Toporný projev neherce B. Bláhovce se dal vzhledem k jeho osobitosti přijmout a bylo možné v něm najít devízu zdůvodňující jeho obsazení.