Prokletí

25%. Základní východiska inscenace P. Erbese a B. Jedináka jsou podnětná - při natáčení filmu o Keferovi tvůrci zároveň řeší vlastní ambice a problémy, což má vzhledem k natáčenému tématu poněkud hořký rozměr. Smysluplné základy jsou bohužel rozvíjeny nešťastnou formou, jež se míjí účinkem. Snaha vyvolat pocit přítomnosti na reálném natáčení naráží na užití nadsázky, navíc dosti prvoplánové. Herci evidentně vědí, co mají jednotlivými situacemi předávat, opodstatněné dílčí nápady však při tomto způsobu prezentace vyznívají jako sled obehraných banalit. Nápad se zapojením publika jako komparsu je využit jen nahodile a bezúčelně.

Svým způsobem zajímavá inscenace, které ale postrádá nějaké jasnější ukotvení. Není úplně zřejmé co je jejím smyslem a co by si z ní měl divák vlastně odnést. Podařilo se myslím docela dobře navodit atmosféru natáčení filmu. Imerzivní složka sice není velká, ale dokáže ve vás vyvolat pocit, že jste součástí komparzu. Následně v rámci onoho natáčení proběhne několikero působivých scén u nichž běhá mráz po zádech. Nicméně se však vytrácí smysl toho všeho. Chybí výraznější, jasnější vazba na současné dění. Jako určité přiblížení života J. Kefera to sice obstojí, ale myslím, že bylo cílem přeci jen něco více. 55%