Vladan

Sluha dvou pánů Činoherního studia se s Goldonim nemaže a s dneškem mluví napřímo: "Tolik lidí nemá práci, a já mám rovnou dvě." Komiksový ráz dávají kostýmy Petry Vlachynské, režie Šimona Spišáka drží ironii i tempo. Soubor ladí tak přesně, že i ty nejšílenější momenty drží tvar a všichni jsou výrazní. Není divu, že je často vyprodáno a že tohle autorské pojetí klasiky dráždí konzervativní recenzenty.

Zasazení do filmového prostředí je chytré: umožňuje komentovat i dnešek. Sledujeme Kefera, který nabídl Benešovi magický odpor proti nacismu. Výsledkem je intenzivní, zneklidňující zážitek. Silní jsou Nataša Bednářová, Magdaléna Borová, Pavel Batěk či Štěpán Lustyk.

Inscenace "27" je technicky náročná, výtvarně nápaditá, krutě vtipná i vtipně krutá. Úžasné hudební výstupy, drobné i velké divadelní triky? a především neuvěřitelně chytrá práce s tím, jak se naše dějiny neustále přepisují v přímém přenosu... jak jsou nepříjemně podobné tomu, co prožíváme dneska; protože některé typy se prostě vracejí ? ať už se zrovna jmenují jakkoli... Je to zážitek, který člověka pobaví, poučí, zasáhne. Protože ano ? ?Já vím, jsme hrozní?... a proto je tohle představení o souvislostech dějin tak potřebný. Geisslers na tisíc procent!

Oliver Lovrenski napsal svůj syrový ?norský Trainspotting? už v devatenácti. Adaptace v MeetFactory v režii Gabriely Gabašové sleduje dospívající kluky z předměstí Osla, jejich boj s úzkostmi, nefunkčními institucemi i propad do drog a násilí. Bratrská soudržnost je jejich jedinou jistotou. Inscenaci dominuje strhující výkon Jiřího Chadraby, kolem nějž skvěle funguje věrohodná parta kluků. Příběhy se vpíjejí pod kůži. Temná jízda ? silná, působivá, doporučeníhodná.

V Nočních můrách s čápem marabu se halucinace mísí s minulostí. Brutalita i křehkost se přiostřují a napětí nejde setřást. Střízlivá scéna nechává vše na hercích ? s podivného strýce Jana Hájka mrazí, Dan Kranich nabízí nezapomenutelnou ?Maminku?, silní jsou i Michal Lurie a Romana Widenková. Pod vedením Tomáše Ráliše vznikla inscenace drsná, sprostá, nepříjemná ? přesně taková, jakou by si Welsh přál. Intenzita, která nepustí.

Dávid Paška, sedmadvacetiletý slovenský režisér s mezinárodní zkušeností, znovu potvrzuje cit pro převádění literatury na jeviště. V Divadle Komedie volně propojuje tři romány Édouarda Louise do kompaktní, vrstevnaté inscenace Jak se stát jiným. Stačí se naladit na její ?rychlou jízdu? a nechat na sebe působit témata identity, sociálních rozdílů, homofobie i domácího násilí. Pětičlenný herecký tým podstupuje fyzicky i emočně náročnou zkoušku, snímanou i filmovou kamerou. Výraznou příležitost tu znovu využívá Tomáš Dalecký svým civilním, neokázalým projevem.

Večer tříkrálový v režii Jana Nebeského ve Stavovském divadle přináší svěží, hravou a vizuálně výraznou podobu jedné z nejznámějších Shakespearových komedií. Kostýmy i scéna si pohrávají s barvami, tvary a drobnými gagy, písně Aleše Březiny dodávají každé scéně nový odstín = od jemných love songů po odvážnější výstřelky. Vyrovnaný soubor hraje s lehkostí a přesností, díky nimž vyniknou i drobné nuance. Nebeský s chutí oživuje karnevalovou volnost masopustního světa, kterou Shakespeare do hry vepsal.

Jako kdyby se Vacátko s inspektory Bouše, Brůžek a Mrázek nechali přenést rovnou na Broadway. Režisér Marián Amsler servíruje první jevištní adaptaci velkolepě a s noblesou, která připomíná Fosseho Kabaret. Scéna, kostýmy, choreografie i hudba fungují jako přesně seřízený mechanismus, v němž se kabaretní pozlátko třicátých let třpytí na hraně blížící se temnoty. Dialogy plynou lehce, řeší se případ vraždy i ukradené tajemství, ale pod povrchem je cítit napětí doby, která tuší, že se něco láme...Kdo čeká televizní nostalgii, míjí pointu!! Skvělé herecké výkony. Městská divadla pražská českou klasiku inscenují současně a světově.