Nebuďme pokrytci. Jestliže chceme se vyjadřovat skrze umění ke společnosti, ke světu, tak bychom měli začít u sebe. Měli bychom žít v pravdě. Proto oficiální divadelní scéna tak strašně zahnívá, je tak strašně konzervativní, nikam se neposouvá, je zkostnatělá. My se pořád schováváme za nějaký klasiky, ale vlastně vůbec nevíme, co chceme říct. Nejsme vůbec autorští, osobní a vlastně nejsme svobodní. Jsme napasovaní, znormalizovaní do nějakýho prostředí a každá změna, ať už umělecká nebo třeba změna strukturální nebo organizační, je prostě skoro nemožná. A jaký je výsledek? Divadelní síť v Praze je naprosto přehuštěná, soubory jsou v podstatě formální celky, žijeme v nadprodukci, v chaosu, nedokážeme se na nic soustředit a naše výsledky v porovnání se zahraničím jsou podprůměrný, v nejlepším případě průměrný.  Daniel Špinar, srpen 2021