Mezi divadelníky se šíří mýtus o diváckém hladu po divadle. Myslím, že na tom něco bude. Vnímám to spíše jako hlad po tom, co divadlo společensky reprezentuje. Setkávání, sdílení, prožitek, komunikace, společenská událost. To vše nám chybí. A nám zase chybí publikum, protože divadlo je divadlem teprve ve chvíli, kdy je přítomen divák. A pak následuje další podotázka: jak nasytit hlad těch, kteří hladoví po uměleckém prožitku? Jestli jde o hlad, kdy zblajznete klidně langoš s eidamem, nebo naopak je to pěstěný hlad, kdy si chcete užít každé sousto, protože víte, že si s ním kuchař dal hodně práce.  Vojtěch Štěpánek, březen 2021