Freiwillig

Hra o Ježkovi bez Ježka... a navíc plná laciných fórů snažících se (velmi křečovitě) vysloužit si smích publika, bez jakéhokoliv opodstatnění nebo významu pro děj. Z Ježkových písní (o množství instrumentálních skladeb všech žánrů hra bohužel ani nezavadí) jsou vybrány opravdu jen ty nejprofláklejší, byť i dobře podané živým ansámblem, resp. Radkem Melšou. Výsledkem je slepenec nesouvisejících obrazů s množstvím vedlejších postav, v jejichž záplavě se chudák Ježek zákonitě ztrácí.
Škoda, velká škoda.

Vždycky jsem si výš cenil herců schopných zazářit v jakékoli roli než mistrů jednoho charakteru. Ondřej Brousek v Gatsbym jednoznačně dokazuje, že v českém prostředí patří ke špičce prvního uvedeného; roli dějového "svorníku" propojujícího jednotlivé linie příběhu a přitom stojícího vždycky kousek stranou sehrává bravurně. Gatsby v Lamborově podání naopak nechává diváka poněkud chladným, Brouskovu lamentu nad jeho smrtí jsem věřil jen pro excelentní podání. Z výkonů dalších herců vyčnívá Dastlíkovo ztvárnění Wilsona, z emočně vypjatého výlevu těsně před vraždou mrazí. Jako celek působí jednolitě, ale s výjimkou Brouska se nedostane pod kůži.

Jednoduchou ale o to vtipnější a lehčí komedii jsem ve skvělém nastudování viděl před rovnými deseti lety ve stejném prostředí na stejném festivalu, těšil jsem se proto na výroční reprízu. Krátit Shakespeara chce odvahu, ovšem vycpat vzniklý prostor naprosto samoúčelnými sexuálními vtipy, upocenými dialogy "mimo hru" a ukulelem hrajícím Over the rainbow, to chce nervy jako špagáty. Nejenže hra rozbředne a ztratí švih, mistrův text herci deklamovaný odlišně od neautorských pasáží pak navíc působí jako divadlo v divadle. Nicneříkající hudební podkres pod náhodné scény a dialogy také nepřidá. Procenta za vkusnou scénu, kostýmy a výkony herců.