Nina

X-tá hra o antikomunizmu nechápu proč (v tomhle smyslu zlatá Privatizace), a nic proti grotesce či kabaretu, ale využívat k zesměšnění prorusské politiky queer prvky mi přišlo vysloveně nešťastné. Problém doby opravdu nebyl v tom, že by Dubček nebo Smrkovský byli teplí. Od Zábradlí bych sázku na homofobní kartu nečekala a poslední scéna to nezachránila. Herectví, kostýmy, hudba či scénografie nicméně na vysoké úrovni (paní Císařová by takhle mohla chodit víc i v civilu).

Bylo to jako se dívat 2 hodiny na někoho, kdo si libuje ve znásilnění. Šla jsem na to nepolíbena tvorbou p. Juráčka, spíš ze zájmu o tvorbu souboru a žánr deníků... A dostala jsem něco nekriticky šovinistického, stereotypního, anti-intelektuálního jako novinařina Parlamentních listů. Nepřesvědčivě opřené o mýtus génia. Existenciální asi jako prd při pití piva. Prožívala jsem nejdřív zhnusení hrou, pak zhnusení starými Řeky, Prahou, Českem, lidstvem... Pak jsem se v tom snažila najít aspoň něco hodnotného, třeba jsem mimo já... Tygr v tísni? Raději už ne. Ještě někdy do divadla? Možná.

Namlsaná Deníkem zloděje, ale tentokrát už Genetovi ta barokní stylizace nesedla. Nic proti manýrizmu, ale většinou mi to připomínalo Křemílka s Vochomůrkou čekající na Bohdalovou.