Renáta Nová

Představení vychází z výborné knihy Z.Šmída, takže má na čem stavět. S nelehkým úkolem, popasovat se s příběhem od poloviny 16.století do 70.let století 20., tedy přemírou rozmanitých postav, se v Chebu poprali vcelku dobře. Je pravdou, že člověk, který nezná knihu se na počátku ztrácí-ale jen do chvíle, kdy přichází období 1.světové války. Musím ocenit, že J. Jedlinskému jsem zcela věřila stárnutí postavy Jakoba. Byl sedmnáctiletým mladíčkem, stejně jako starým kmetem. Nečernobílý sudetský příběh, stínové divadlo, báječná hudba a výborný nápad s nádražím, jakožto pojícím prvkem - to je Cejch.

Naprosto uchvacující. Výtvarná stránka, herecké výkony, hudba - to vše vytváří zcela výjmečný dojem. Snad vinou naprosté nepřehlednosti, nejasnosti příběhu je divák nucen se plně soustředit jen a jen na to, co se děje na jevišti. Na jakékoli jiné myšlenky není místo. V hlavě mi silně utkvěla scéna Tamborova "namlouvání" Marie. Napětí mezi postavami, vyjádřené údery do bubínku, bylo vskutku působivé...

Divadlo Spektákl uchopilo Dykovu "klasiku" Zmoudření Dona Quijota, vycházející z ještě klasičtějšího románu Miguela de Cervantese, poměrně neklasicky. Oprostilo ji od dobového zasazení, zbavila historických kostýmů a složitější scény. A právě ono osekání hry na její samotnou podstatu, ona "strohost", kterou může představení na první pohled budit, je jeho nevětším kladem. Nepotřebuje k vykreslení donkichotství skutečný souboj s větrnými mlýny ani kupu dalších úsměvných příhod. (více v článku na blogu)

...když se zpoza loupežníkovy siluety objeví paže záludné Morany, a scéna se postupně zaplní davem podkarpatského lidu, začíná být nadmíru jasné, že tohle pojetí legendární Balady pro banditu v podání Městského divadla v Mostě bude rozhodně stát za to. Bude poutavé, mrazivé, uchvacující.
Režisér Pavel Ondruch se nebál ukázat odvrácenou tvář Nikoly Šuhaje. A dokázal, že i navzdory tomu si Balada zachová své ojedinělé kouzlo... (více v článku na blogu)