Šimon Kytka

V.Ě.N.E.E.Č.K.Y.Y.Y.
(zpětně recenzovaná derniéra)

Módní přehlídka jarní kolekce Zara v kolaboraci s Bershkou na pomezí obhájství a výsměchu.
Inscenace mě oslovila zejména nepředvídatelností a největším dramatickým trumfem, dlouhosáhlým tichem. Nevybavím si nic více vytvářejícího pochyb, než hercovo nekonečné mlčení, po nekrátké části veselí. Divákova pozornost se tak může vmžiku ocitnout u  nevytáhnuté žehličky nebo u zapomenutých dětí ve školce.
Domů jsem odcházel s úlevou, že je možné v posvátné budově, na jedné ze scén Národního divadla, hrát to, co se s ní esteticky bije. /V tuto chvíli za mě nehodnotitelné, procenta volím z nutnosti, aby byla recenze zveřejněna./

Přestože vánoční svátky nejsou pro mě natolik výjimečné jako pro mé okolí, opakovaně se k této inscenaci rád vracím. Za tu dobu mi hudba, která pohádkově provází představení, mj. díky úžasným pěveckým výkonům a orchestru, přirostla k srdci a během adventu si ji tradičně pobroukávám.

Balancování mezi moudrostí, absurditou, chaosem, humorem a  zvrhlostí..
Mimo to se tvůrcům podařilo nezakrýt výše zmíněným něhu a opravdovost. Přesně na to se rád chodím do divadel dívat. Hltal jsem každý verš, každý hercův výraz. Zdá se, že si na Novou scénu chodí spolu pobýt, pohrát a jejich sdělení tím nabývá autenticity. Chytlavá hudba A. Březiny ve mně doznívá doteď. S údivem jsem čekal, kam až se dá inscenace v příští minutě posunout. A závěr je vskutku Nebeský.
K této recenzi se dost možná budu s úpravami vracet. Wernisch zhlédnut doposud osmkrát, vstupenky na příště již koupeny. Nejedná se u mě o divácký standard, nýbrž o výjimku.