Z tiskových konferencí
Anatomie jednoho vztahu v průběhu let skrze dialog v dopisech
vydáno: 21.3.2024
Autorská inscenace filmové scénáristky a režisérky Beaty Parkanové MILÁ EVIČKO, MILÝ LUĎKU vznikla přímo pro Činoherní klub. Text hry vychází z dochované korespondence autorčiných prarodičů a z deníků dědečka, které si na sklonku života vedl v psychiatrické léčebně. Parkanová navazuje na svou filmovou spolupráci s herci Činoherního klubu – především s Martinem Fingerem a na svůj mezinárodně oceňovaný film SLOVO z roku 2022. Váženým hostem inscenace je Daniela Kolářová, která přijala roli Evy. Spolu s ní se v této roli se doplňují další dvě herečky – jsou to Lucie Žáčková a Romana Widenková. Společně pak představují různé aspekty Evy, nejen její podobu v jednotlivých fázích života. Roli Luďka hraje jediný herec - Martin Finger.
„Přiznám se, že jsem byla zvědavá na scénickou realizaci textu, protože se nedalo počítat s tím, že budeme sedět a číst dopisy,“ svěřila se nezaměnitelná herečka Daniela Kolářová se svými pocity a tím, co ji na tomto projektu oslovilo. Text hry totiž vznikal postupně a až na zkouškách se hercům rozdělovali jednotlivé repliky. „Snažili jsme se navzájem poslouchat a orientovat se v textu. Intuitivně hádat motivaci postav. Pozorně jsem poslouchala komentáře a návrhy režisérky. Čekala jsem, jak bude nakládat s divadelním prostorem, protože je filmařka. A že poprvé hraju v Činoherním klubu? Vstupuju do takové malé svatyně,“ dodala.
Anatomie jednoho vztahu v průběhu let skrze dialog v dopisech, jeho proměny v čase, jeho neuchopitelnost nemožnost ho jednoduše pojmenovat nebo definovat. To je příběh Evy a Luďka, kteří se do sebe zamilovali u pingpongového stolu. A od té doby se neodloučili, ačkoli mnohdy nemohli být spolu na jednom místě. „Ta hra je o tom, jak krásné a těžké je, když člověku na někom záleží. Pojmy jako láska, milovat a smrt jsou spíš tajemství, a když tam budou, tak je to dobře. Ale myslím, že máme dvě postavy, kterým na sobě od prvního okamžiku záleží. Někdy v dobrém a někdy ve zlém. Někdy jim na sobě záleží tak, že se tím ubližují, někdy se tím pomáhají. Ale nikdy jim nepřestane, co spolu jsou, na sobě záležet,“ vysvětlila režisérka Beata Parkanová, která tak podobně jako ve svých filmech zpracovala osobní téma.
„Ty dopisy jsem dostala od babičky, ještě když byl děda naživu. Věděla, že si to ráda přečtu. S humorem říkám, že skládat ty dopisy a deníky bylo to nejtěžší, co jsem kdy psala. Když píšu scénář, mám nějakou ideu – a podle ní volím slova, kterými ji popíšu a přenesu do obrazu. Tady jsem měla slova a potřebovala jsem za to dosadit ideu a najít obraz. Byl to vlastně opačný postup, než jak obvykle pracuji. Navíc materiálů bylo neuvěřitelné množství. Dopisů je kolem 120 stran A4 a v denících je mimo jiné pomalu přepsaná celá bible,“ dodala Beata Parkanová.
„Byla to výzva poskládat dopisy tak, aby Luděk vedl s těmito třemi ženami, které hrají Evu, dialog. Práce na textu, který je založen na dopisech, nebyla lehká, bylo těžší dopracovat se k tomu, jak to celé ztvárnit na jevišti,“ říká Martin Finger.
„Na otázku, proč ženu hrají tři herečky a muže jen jeden herec, ráda s úsměvem odpovídám, že zatímco žena se vyvíjí, muž se otáčí. A doufám, že toto mé rozhodnutí v obsazení objasní i sama hra, která je o tom nejzákladnějším, o čem jde hrát – o lásce v dobrém i zlém v jednom celoživotním vztahu,“ přibližuje Beata Parkanová. „Každá Evička má tu svou linku, intuitivně jsme si to při prvních čtených rozhazovali, povaha slov si o to říkala sama, ale pořád je to jedna postava. V čem je Eva jednotná, co ji charakterizuje celý život a v čem se nemění, obsahem i v projevu podržíme, a nebo necháme zaznít třeba i současně.“
S autentickými dopisy, v nichž rezonuje až určitý druh poezie, a stránkami z deníku pracoval ve scénografii inscenace Pavol Andraško (opravdu budou přítomny, jejich skeny působivě vyplňují celý zadní prospekt jeviště), kostýmy vytvořila přední česká návrhářka Josefina Bakošová.
Hra MILÁ EVIČKO, MILÝ LUĎKU má premiéru 23. března 2024 v Činoherním klubu. Nejbližší reprízy jsou pak naplánovány na 24. 3., 27. 3., 12. 4., 16. 4., 2. 5., 10. 5. a 28. 5. 2024.
zpracoval + foto: Michal Novák
ze zkoušky inscenace: Daniela Kolářová
„Přiznám se, že jsem byla zvědavá na scénickou realizaci textu, protože se nedalo počítat s tím, že budeme sedět a číst dopisy,“ svěřila se nezaměnitelná herečka Daniela Kolářová se svými pocity a tím, co ji na tomto projektu oslovilo. Text hry totiž vznikal postupně a až na zkouškách se hercům rozdělovali jednotlivé repliky. „Snažili jsme se navzájem poslouchat a orientovat se v textu. Intuitivně hádat motivaci postav. Pozorně jsem poslouchala komentáře a návrhy režisérky. Čekala jsem, jak bude nakládat s divadelním prostorem, protože je filmařka. A že poprvé hraju v Činoherním klubu? Vstupuju do takové malé svatyně,“ dodala.
ze zkoušky inscenace: Martin Finger, Romana Widenková
ze zkoušky inscenace: Daniela Kolářová, Lucie Žáčková, Martin Finger
Anatomie jednoho vztahu v průběhu let skrze dialog v dopisech, jeho proměny v čase, jeho neuchopitelnost nemožnost ho jednoduše pojmenovat nebo definovat. To je příběh Evy a Luďka, kteří se do sebe zamilovali u pingpongového stolu. A od té doby se neodloučili, ačkoli mnohdy nemohli být spolu na jednom místě. „Ta hra je o tom, jak krásné a těžké je, když člověku na někom záleží. Pojmy jako láska, milovat a smrt jsou spíš tajemství, a když tam budou, tak je to dobře. Ale myslím, že máme dvě postavy, kterým na sobě od prvního okamžiku záleží. Někdy v dobrém a někdy ve zlém. Někdy jim na sobě záleží tak, že se tím ubližují, někdy se tím pomáhají. Ale nikdy jim nepřestane, co spolu jsou, na sobě záležet,“ vysvětlila režisérka Beata Parkanová, která tak podobně jako ve svých filmech zpracovala osobní téma.
ze zkoušky inscenace: Lucie Žáčková, Daniela Kolářová, Romana Widenková
„Ty dopisy jsem dostala od babičky, ještě když byl děda naživu. Věděla, že si to ráda přečtu. S humorem říkám, že skládat ty dopisy a deníky bylo to nejtěžší, co jsem kdy psala. Když píšu scénář, mám nějakou ideu – a podle ní volím slova, kterými ji popíšu a přenesu do obrazu. Tady jsem měla slova a potřebovala jsem za to dosadit ideu a najít obraz. Byl to vlastně opačný postup, než jak obvykle pracuji. Navíc materiálů bylo neuvěřitelné množství. Dopisů je kolem 120 stran A4 a v denících je mimo jiné pomalu přepsaná celá bible,“ dodala Beata Parkanová.
režisérka Beata Parkanová a Martin Finger
„Byla to výzva poskládat dopisy tak, aby Luděk vedl s těmito třemi ženami, které hrají Evu, dialog. Práce na textu, který je založen na dopisech, nebyla lehká, bylo těžší dopracovat se k tomu, jak to celé ztvárnit na jevišti,“ říká Martin Finger.
Lucie Žáčková, Daniela Kolářová
„Na otázku, proč ženu hrají tři herečky a muže jen jeden herec, ráda s úsměvem odpovídám, že zatímco žena se vyvíjí, muž se otáčí. A doufám, že toto mé rozhodnutí v obsazení objasní i sama hra, která je o tom nejzákladnějším, o čem jde hrát – o lásce v dobrém i zlém v jednom celoživotním vztahu,“ přibližuje Beata Parkanová. „Každá Evička má tu svou linku, intuitivně jsme si to při prvních čtených rozhazovali, povaha slov si o to říkala sama, ale pořád je to jedna postava. V čem je Eva jednotná, co ji charakterizuje celý život a v čem se nemění, obsahem i v projevu podržíme, a nebo necháme zaznít třeba i současně.“
Daniela Kolářová
S autentickými dopisy, v nichž rezonuje až určitý druh poezie, a stránkami z deníku pracoval ve scénografii inscenace Pavol Andraško (opravdu budou přítomny, jejich skeny působivě vyplňují celý zadní prospekt jeviště), kostýmy vytvořila přední česká návrhářka Josefina Bakošová.
Hra MILÁ EVIČKO, MILÝ LUĎKU má premiéru 23. března 2024 v Činoherním klubu. Nejbližší reprízy jsou pak naplánovány na 24. 3., 27. 3., 12. 4., 16. 4., 2. 5., 10. 5. a 28. 5. 2024.
zpracoval + foto: Michal Novák
Další články
Idylická komedie o kouzlu dětství
(Městské divadlo Brno, 29.11.2024)
Michal Kern v monodramatu Váňa
(Divadlo v Řeznické, 14.11.2024)
Divadlo S+H bude kvůli rekonstrukci příští rok hrát v dejvickém Grandhotelu International
(Divadlo Spejbla a Hurvínka, 18.10.2024)
Ypsilonka ve znamení 60
(Studio Ypsilon, 12.9.2024)
Neriskovat, to dovede každý
(Činoherní klub, 6.9.2024)