Z tiskových konferencí

Po strašlivé zkušenosti druhé světové války jsme věřili, že bacil fašismu je navždy pohřben na dně masových hrobů obětí koncentračních táborů a vojáků i civilistů na bojištích celého světa. Ale jako mor ze středověkých odpadních jam vrací se obživlý bacil fašismu a nacionalismu i dnes, kdy opět napadá mocichtivé a zamindrákované mezi námi, ty s touhou vládnout a být uctíván bez vlastní zásluhy, hájit a obhájit svou hloupost a nabubřelost pokořením všech, kteří je převyšují.

Krátká groteskní minidramata Arnošta Goldflama používají zbraň všemi fašisty nenáviděnou - humor. Grotesknost jeho příběhů vychází ze srážky tupé směšné idyly civilních životů fašistických idolů (Hitler, Braunová, Göring ad.) se zrůdnostmi, které ve jménu moci a ideologie napáchali. Otcem tohoto groteskního vidění je Chaplinův film Diktátor a Divadlo v Dlouhé by chtělo uvedením hry U Hitlerů v kuchyni na něj tak trochu navázat.

Režisérem inscenace je Jan Borna. Marně jsme ho hledali v klubu Divadla v Dlouhé, byl doma. Až prostřednictvím „mobilního telemostu“ sdělil, že v době chřipek, pokud to není nezbytně nutné, nechce při svém roztroušeném stavu opouštět Bornovic kuchyni. Na premiéru však zcela jistě dorazí, ...když je ten režisér. Pak se Jan Borna rozpovídal o tom, že tolik aktuální text Divadlo v Dlouhé snad dosud neuvedlo. „Měl jsem chuť udělat inscenaci, která se bezprostředně dotýká toho, co se kolem nás děje právě teď. Hru Arnošta Goldflama jsem si vybral proto, že je jako očkování proti chřipce. Jako očkování proti lidem z těch neonacistických skupinek. Pomocí grotesky chce se jim vysmát, odhalit je v jejich zamindrákovitosti, hlouposti a myšlenkové impotenci. Humor je očkování, který tyhlenc hnutí nejvíc nenávidí. Oni umí kdeco a kdekoho uřvat, umlátit, ale nemůžou uřvat a umlátit vtip, který míří na podstatu toho, proč jsou tito lidé směšní. Je mi jasné, že my na divadle nabídneme vakcínu lokální, na plošnou vakcinaci divadlo sílu bohužel nemá.“

Arnošt Goldflam

„Psaním této hry jsem se bavil, a tak tajně doufám, že se budou bavit i diváci,“ říká Arnošt Goldflam. „Již jsem se dočkal realizace této své hry v HaDivadle, kde se mi moc nelíbila koncepce, ale herecké výkony byly skvělé. V pražském Divadle Kolowrat to udělali jako scénické čtení. Hraje se to i v Olomouci, ale tam jsem se ještě nedostal, snad mi to tamní divadelníci prominou. Zájem Jana Borny mě potěšil nejvíce. Má tu koncepci vymyšlenou moc pěkně: Vychází z génia průměrnosti, má to krásný hudební čísla a já tam budu mít autorské vstupy. Sám stále přemýšlím, jestli je ta hra o realitě, nebo je podobenstvím, což přináší těžkosti už jen s vymýšlením scény a obsazením rolí. Jan Borna to ale vyřešil specificky. Práce je to sice náročná, ale zároveň radostná. Všichni jsme se bavili „vymýšlením“, jak co pojmout a jak co udělat.“

Miroslav Hanuš prozrazuje základní klíč ke ztvárnění diktátora Hitlera: „Obsazení je vskutku filištínské: Hitler je putovní role, hraje ho šest herců (včetně mě nebo včetně Magdaleny Zimové). Koncepce vychází z myšlenky, že to není jen o jednom podivném člověku, ale o všech těch malých Hitlerech, kteří jsou všude okolo nás. Musím říct, že já jsem se zkoušením bavil, dokonce jsem se při něm i dobře najedl, jelikož hraji v povídce „Bábovka“. Je to docela vtipné...“

„Ale já toho svýho Hitlera vtipně asi nedám...“ (vsuvka Jana Vondráčka)

„Co dodat. Téma hry je celospolečensky ošemetná věc. Při společné práci s tím úžasným člověkem, kterým Jan Borna je, který si pečlivě vybírá, co bude na divadle ještě dělat, se tématu dotýkáme daleko více niterně a hlouběji. S Janem Bornou je jakákoli práce mnohem více tvůrčí, vysvětlující, hledající... Když režíruji dejme tomu já, tak od pultíku vyběhnu a cloumám s herci. Jan Borna daleko nevyběhne, ale zato daleko více vymýšlí...,“ říká Miroslav Hanuš.

„Větší či menší Hitler dřímá v každém z nás, jen si nemyslete. Volbu „zmnoženého“ Hitlera proto vidím jako velmi dobrou,“ uvedl spokojený autor Arnošt Goldflam a dodal: „Jen herci budou trochu v kompetici, diváci jistě budou porovnávat, komu jde líp. Přitom já to komplikuji tím, že ty minipovídky jsou různé svou náladou. Některé jsou veselejší, nebo akčnější, jiné smutnější. Podle toho, jak jsem se před psaním vyspal... :)“

Slova Arnošta Goldflama o latentních Hitlerech v nás potvrzuje Miroslav Hanuš: „No jen si to vyzkoušejte. Ulízněte si vlasy, naznačte to cosi pod nosem, ten všeobecně známý kód, koukněte do zrcadla, a vyděsíte se, koho uvidíte.“

„Já s těma ulíznutýma čtyřma chlupama na hlavě se taky vyděsím...“ (vsuvka Jana Vondráčka)

Každá z povídek zdůrazňuje jednu nabubřelou vlastnost führera. Původní název hry je Doma u Hitlerů, ale tvůrci přistoupili ke změně - upravený název by měl metaforicky zdůraznit, co se „vaří“ u Hitlerů v kuchyni.

„A živý orchestr a dokonce v orchestřišti budeme mít!,“ těší se Arnošt Goldflam.
Hudba k inscenaci je operetně laděná a vychází z dobových kousků. „Původně nám Jan Borna oznámil, že se budeme pohybovat v žánru punku, ale nevěděl, o čem mluví, tak to později změnil na operetu,“ poťouchle vysvětluje volbu žánru Jan Vondráček.


Inscenace U Hitlerů v kuchyni bude v premiéře uvedena 4. prosince 2009, což je na den přesně 80 let, kdy se v tomto prostoru poprvé hrálo divadlo. Divadlo v Dlouhé velké oslavy nechystá, bude oslavovat prací a nasazením nové inscenace. K tomu si však budete moci prohlédnout výstavky mapující tři éry divadla, tj. Velké operety, divadla pro děti a mládež (pod různými názvy, nejvíce známým jako Divadlo Jiřího Wolkera) a nynějšího Divadla v Dlouhé. „Prolezli jsme archivy a našli až překvapivě mnoho nesmírně zajímavých materiálů z historie tohoto divadla,“ zve všechny diváky ředitelka DvD Daniela Šálková.