Z tiskových konferencí

Brněnské nezávislé divadlo BURANTEATR, které začátkem června ukončilo své působení v prostorách Knihy Dobrovský, získalo po řadě jednání nové útočiště. Bude jím nově vznikající multikulturní prostor Stadion na Kounicově ulici, v němž bude BURANTEATR jediným domovským souborem.

Divadlo BURANTEATR, které existuje v Brně od roku 2005 a doposud uvedlo sedmnáct vlastních inscenací, získalo před dvěma lety stálé zázemí v prostorách Knihy Dobrovský. Na konci sezony 2009/2010 však kvůli rozvoji knihkupectví muselo dané prostory opustit. Nějakou dobu to vypadalo, že se divadlo bude muset (alespoň dočasně) vrátit ke kočovnému životu „bez střechy nad hlavou“ – nakonec však BURANTEATR našel stálé zázemí v nově vznikajícím multikulturním prostoru Stadion na Kounicově ulici, vedeném Tomášem Kadlecem. (Jde o prostory býv. G-studia.)

„BURANTEATR je jediné nezávislé divadlo v Brně, které má profesionální kvalitu a zároveň široký vlastní repertoár. Jeho volba jako jediného stálého souboru s domovským právem byla pro Stadion logická,“ vysvětluje zakladatel a šéf Stadionu Tomáš Kadlec. „Brno dlouhodobě trpí absencí prostoru pro malá nezávislá divadla „bez střechy nad hlavou. Prostory, které to deklarovaly, ať Reduta nebo CED, se postupem času těmto aktivitám téměř zcela uzavřely. Rozhodl jsem se proto vytvořit Stadion jako neziskové místo, jehož jedinou snahou je zajistit umělcům možnost volné tvorby s relativní finanční jistotou. V domě by dále měla vzniknout produkční skupina, která bude vytvářet a  podporovat projekty, které mají svou uměleckou váhu, ale ekonomicky nejsou rentabilní. Chvíli jsme uvažovali, že bychom se pojmenovali OCED (Opravdové centrum experimentálního divadla),“ dodává v žertu Tomáš Kadlec.

Stabilním a nejčastěji hrajícím souborem na Stadionu bude BURANTEATR, kromě něj však bude účinkovat i řada dalších divadel – Studio Aldente, Absolutní divadlo, Divadlo Feste i rozličné jednorázově složené tvůrčí týmy včetně řady amatérských souborů. „Samozřejmě, bude-li přetlak zájmu o hraní, budu si muset nějakým způsobem vybírat. Rozhodně však nemíním vytvářet nějaký společný dramaturgický plán nebo jednotný profil celého domu. Chci naopak, aby nabídka divadel byla co nejpestřejší,“ říká k tomu Tomáš Kadlec.

BURANTEATR přenáší na Stadion svůj kompletní provoz. „Spolupráci s Tomášem považujeme za velmi dobrou a perspektivní. Na Stadionu hodláme uvádět všechny naše dosavadní inscenace s tím, že počítáme, že frekvence představení bude zhruba tatáž jako doposud – to jest 10–12 měsíčně,“ dodává tiskový mluvčí BURANTEATRu (a jinak též dramaturg Městského divadla Brno) Jan Šotkovský.

I v letošní sezóně plánuje BURANTEATR řadu zájezdů, jeden z nejvýznamnějších proběhne hned na začátku sezony – bude jím účast na festivalu Žižkovská štace v pražském Žižkovském divadle, kde BURANTEATR představí hned tři své inscenace – Jak sbalit ženu, Burani a Venkov.

Pro tuto sezonu má BURANTEATR naplánovány čtyři původní premiéry, nevylučuje však, že se jejich počet ještě zvýší. Sezona nese souhrnný název KLASIKA??? – což dokazuje už zahajovací premiéra, kterou by měla být v prosinci 2010 Molièrova komedie Misantrop. Měla by ovšem být podrobena radikální úpravě, jejímž autorem bude celý soubor. „Chceme zachovat děj Molièrovy hry i její situace, konkrétní text však bude vznikat přímo na zkouškách. Bude se odehrávat v současnosti na teambuildingovém víkendu renomované firmy. Zajímá mě téma člověka, který svou vlastní nejistotu ze světa a strach z lidí mění v přesvědčení, že svět je zkažený – a přitom samozřejmě má v lecčems pravdu,“ říká režisér této inscenace a umělecký šéf BURANTEATRu Zetel.

Druhou zásadní premiérou sezony by pak měla být dramatizace známé novely Horace McCoye Koně se přece střílejí (u nás proslavené hlavně filmovou verzí Sydneyho Pollacka) z pera Simony Petrů. Strhující drama z prostředí tanečního maratónu bude režírovat Jiří Hájek, premiéra je plánována na březen 2010. Dále chtějí „Burani“ ještě v sezoně 2010/2011 uvést Ibsenovu Hedu Gablerovou (také ve výrazné úpravě – režie Adam Doležal) a autorskou inscenaci o osudu významného katolického kněze a politického vězně 50. let Antonína Huvara (režie Zetel).

„Doposud jsme se věnovali hlavně komorní moderní dramatice a profilovali jsme se jako divadlo ctící text a autorovy záměry. Letos se chceme vydat jak k textům klasičtějším, tak k tématům mimo pevné dramatické texty. Chceme zkrátka usilovat o osobitější, autorštější divadelní výpověď. Změnou prostoru se pro nás opět mnohé mění – bereme to tedy jako výzvu, jak neustrnout i po umělecké stránce,“ shrnuje na závěr Jan Šotkovský.


článek vznikl s využitím tiskových zpráv Buranteatru