Z tiskových konferencí

Divadlo Na Fidlovačce vstupuje do své již 13. sezony v dobré kondici, jak pronesl na úvod tiskové konference jeho umělecký šéf Juraj Deák. Jako důkaz byla podána tato fakta: tři členové souboru se oženili, dvě přední herečky souboru čekají přírůstky do rodiny. Z toho mimo jiné plyne, že se musela konat spousta záskokových zkoušek nebo že na Fidlovačku byly do hereckého souboru přijaty mladé posily. Jsou jimi Barbora Mošnová z Horáckého divadla, Nina Horáková, která končí studia na DAMU, Marie Doležalová, kterou možná znáte z různých pražských divadel (či seriálu Comeback), a Ondřej Malý z ostravské konzervatoře (neplést si s Ondřejem Malým, zkušeným hercem hradeckého Klicperova divadla). Samozřejmě tou nejvíce podstatnou skutečností, svědčící o dobré kondici Divadla Na Fidlovačce, jsou dvě premiéry, které se divákům představí hned zkraje sezony. První je „klasika“, Feydeauova komedie Proutník pod pantoflem, ta bude v režii Tomáše Töpfera uvedena na velké scéně Fidlovačky. V Komorní Fidlovačce zas na plné obrátky běží zkoušky irské hry Tři holky jako květ pod režijním vedením Jana Jirků.

Nejprve se podívejme na Proutníka... „Tato hra byla uváděna v českých zemích pod různými názvy, nejznámější asi bude „Taková ženská na krku“. Název hry v originálu je vlastně nepřeložitelný idiom, při doslovném překladu vám vyjde něco jako nit na noze. Pro Francouze to znamená něco podobného, jako když se u nás řekne „dostat se do chomoutu“ nebo „že spadla klec“ a ocitl se „pod pantoflem“. Hlavnímu hrdinovi se stane to, co se v podstatě stalo nám všem, shodli jsme se při společných pánských debatách na toto téma,“ říká se smíchem Tomáš Töpfer.

Tomáš Töpfer

Nestorka české dramaturgie Helena Šimáčková připravila zcela nový překlad, avšak jak sama zdůraznila: „ne obecný pro kohokoliv, ale pro konkrétní koncepci Tomáše Töpfera.“ Překladatelských oříšků přitom bylo mnohem více, než jen hledání vhodného a výstižného názvu.

„Tato komedie, myslím, splní přesně to, co jsme vždycky na Fidlovačce nabízeli, tedy inteligentní a příjemný humor,“ dodal Juraj Deák. Podle Tomáše Töpfera je žánr komedie jedním z nejobtížnějších úkolů na divadle. „Sebeprožívací srdceryvné avantgardní drama umí každej. Udělat komedii, kde budou pointy na přesných místech, během níž se divák skutečně zasměje, kde udržíte míru vtipu v hranici vkusu, to je docela těžký. Vůbec se za to nestydím, že komedie tohoto typu dělám. Uvidíme, jestli se nám to povede, je to náš již třetí Feydeau.“ Tomáš Töpfer tak připomenul předchozí feydeauovské inscenace Blboun (stále na repertoáru) a Šampióni aneb Kdo s koho.

Hlavní role v Proutníkovi pod pantoflem ztvární Marek Holý a Tereza Bebarová. Dále uvidíte například Petra Rychlého, Václava Svobodu, Daniela Rouse, Milana Kačmarčíka, Martinu Randovou, Vandu Chaloupkovou či Lilian Malkinu.

Tereza Bebarová, již nalíčená pro roli svůdnice, před zkouškou inscenace

Titul Tři holky jako květ, který se dočká premiéry o pár dní později na scéně Komorní Fidlovačky, by měl být takovým bonbónkem pro diváky. Těmi holkami jsou Marie Doležalová, Iva Pazderová a Eliška Balzerová. Hru z roku 2008 irské autorky Elaine Murphyové uvede DNF v české premiéře.

„Autorka je také herečkou,“ upozorňuje dramaturgyně inscenace Adéla Balzerová-Šotolová, „která asi toužila místo velkých ženských postav ukázat na jevišti i ženy obyčejné. Napsala třígenerační hru o ženách. Máme před sebou konkrétní postavy ve věku 20, 40 a 60 let, které nám vyprávějí své příběhy. S velkou dávkou humoru a sebeironie nám postupně svěřují různé malé radosti, velká trápení i ta nejskrytější tajemství. Zajímavé je to, že jejich vyprávění dává dohromady jeden příběh, v němž autorka uplete komplexní pohled na ženský svět.“
„Hádejte, kdo hraje tu šedesátiletou.“ (vsuvka Elišky Balzerové)

Hra tedy odkrývá nitro ženy, možná až poněkud drsným způsobem. „Ve dvaceti první lásky, první ztráty, ve čtyřiceti velké ztráty a velké nálezy, v šedesáti už jenom ztráty a malé naděje,“ vypočítává Eliška Balzerová a dodává: „Hra je opravdu taková syrová, ty ženský se nešetří, jsou vůči sobě navzájem i samy k sobě velice kruté, ale na konci pochopíte, proč tomu tak je. Vzdorovali jsme, já nejvíc, ale režisér Jan Jirků trval na svém, abychom ukázali krutý svět, takový, jaký je. Lidi se dovedou hodně zraňovat. Ty tři ženy podstupují souboj s tragédií osudu, ale pořád se smějete! To je na té hře, která plyne ve velkém rytmu a která je pro vnímavého diváka, pozoruhodné. Z tohoto důvodu jsme i těžko hledali místo pro přestávku. Musí tam být, celé najednou byste to neunesli... (smích)“

Eliška Balzerová, Adéla Balzerová-Šotolová

„Není to až tak hrubé, spíše křehké, jsou to až nečekaně otevřené zpovědi žen, které jsou přesně v tom věku, kdy se v psychice ženy odehrávají ty největší změny. Jak je ta hra drsná, tak je i vtipná, není v ní prostor pro sebelítost, autorka se na věci rozhodně dívá s nadhledem,“ říká Juraj Deák.

Ve hře vystupují samé ženy, nabízí se otázka, jakým způsobem se prolíná s jejich životy mužský element. „Jsou krutý samy k sobě, ale mužským odpustí hodně...,“ reaguje na otázku Eliška Balzerová. „Ano, mužský element ve hře je přítomný zásadně, každá žena má svého osudového muže. Slovy je vybarvují tak, že je úplně vidíte před očima, i když fyzicky ve hře nevystupují.“

Další premiérou Divadla Na Fidlovačce bude v listopadu slavný muzikál My Fair Lady. Ale ještě před tím se v divadle uskuteční velká sláva. ‎14. října 2011 se proběhne slavnostní 400. repríza inscenace Můj báječný rozvod, v níž exceluje Eliška Balzerová. Stane se tak za přítomnosti autorky hry Geraldine Aron. Vzhledem k těmto vzácným okolnostem bude toto představení mimořádně uvedeno na velké scéně Divadla Na Fidlovačce. (Už je beznadějně vyprodáno.)

Zdali se přijede podívat na svou hru také Elaine Murphyová, nikdo netuší. „Autorka je velmi záhadná bytost, víme, jak vypadá, ale střeží si například, aby se nikdo nedověděl, kolik je jí let,“ přidává zajímavost Adéla Šotolová.
„My jsme u nás v Divadle Na Fidlovačce přivítali už několik velmi vzácných hostů, autoři jsou obvykle vděční a překvapení, že si jejich hry vybíráme. Byl se u nás na představení podívat Bengt Ahlfors, jehož Poslední doutník hrajeme. Přijela i Esther Vilarová, aby viděla svou hru Čaj u královny. ...Přijela jen tak vlakem a jen co v Praze vystoupila, hned ji okradli. Ale z našeho představení byla nadšená...,“ vzpomíná Tomáš Töpfer.

-mys-