Z tiskových konferencí

Román Jméno růže italského autora Ubmerta Eca je suverénně nejprodávanějším knižním titulem druhé poloviny dvacátého století. Městské divadlo Brno uvede v české premiéře jevištní adaptaci tohoto slavného díla. Stane se tak v režii Petra Kracika a s Viktorem Skálou (Vilém z Baskervillu) a Vojtěchem Blahutou (novic Adson) v hlavních rolích.

„Popravdě řečeno, úspěch románu je malá záhada. Jméno růže totiž rozhodně není jednoduché čtení. Román sice připomíná „středověkou detektivku“, ve které se to hemží mrtvými mnichy, sexuálními akty různého druhu a záhadnými mystérii, má však také poměrně složitou strukturu a detektivní rovina příběhu není jeho jedinou vrstvou. Bylo by velmi špatné si toto dílo vykládat jako historickou detektivku. Je to také autorův originální a netradičně pojatý příspěvek ke kultuře a myšlení středověku. Román obsahuje řadu citlivých témat nebo provokujících otázek, jak vnímat lidský život. Je více než pouhou pozvánkou k důmyslné a rafinované hře. Nejrůznější mysteriózní tajemství se zde snoubí s výkladem tajemných zákoutí středověké filozofie, kultury a dějin způsobem, který bere dech, ale zároveň nepostrádá nadhled. Však také za volný až neuctivý přístup ke středověku si Eco vysloužil tvrdou kritiku z řad mnoha křesťanských církví, ale i mnoha historiků,“ uvedl Ladislav Stýblo, dramaturg inscenace.

Další debata se stočila k prostému faktu, že všechny dramatizace literárních děl vždy budou problematické, jak během tiskové konference trefně podotkl Jiří Záviš, který inscenaci též dramaturgicky zaštiťuje. Potvrzují to slova i Ladislava Stýbla: „Adaptace Clause J. Frankla samozřejmě nemůže na jeviště přivést celé bohatství Ecova románu – z pochopitelných důvodů opouští vše, co není nutné pro pochopení zápletky, vykreslení postav a tématu nebo vytvoření atmosféry. Také poněkud redukoval počet postav. Naším příspěvkem je dále snaha o posílení emocionálních prožitků hlavních postav.“

Režisér inscenace Petr Kracik, který po čtyřech letech opět hostuje v Městském divadla Brno, jde na to od lesa: „Nejdříve jsem se zhrozil. Musel jsem se nutně ptát, co z takového velkého literárního díla na divadle hratelné je a co není. Počátek zkoušek musel být postavený na otázkách, co divákům mohu zprostředkovat, vždyť i ten text adaptace je poměrně narativní, zpočátku podává až školení z historie! Od toho musíme pryč, a tak jsem kolegům nabídnul začít zkoušet Jméno růže jako vztahovou záležitost, než se dostaneme někam dál. Vykutat nejdříve, jaké jsou vzájemné vztahy postav a co z toho se dá na divadle obhájit. Přistoupily pak další úvahy: hrajeme o lidech, kteří na svá bedra vzali kulturní rozvoj doby, kteří makají na přípravě knih, což tehdy byla tehdy klíčová věc. V takovém prostředí často nebyla nouze o dramatické vztahy, do hry vstupovaly jiné sexuální orientace, žárlivost a další emocionální hnutí, čili věci logické a myslitelné. Proto jsem nechtěl proti sobě postavit grupy jednotlivých historických skupin řeholníků. Ve vztazích hledám ten základní dramatický pohyb, aby nám inscenace neskončila jako narativní vyprávěnka. Troufám si říct, že uvidíte vášnivý příběh mezi mužskýma, promiňte mi, že to nebude s nějakýma sprosťárnama. Důležitější – alespoň podle mě – je psychická rovina takové lásky. Další stěžejní rovinou příběhu je třeba ztráta iluzí. Vždyť hlavní postava, kterou hraje Viktor Skála, hledá celý život nějaký řád a najednou zjišťuje, že řád mizí. Zde je krásná podobnost s dneškem...“

režisér Petr Kracik

Lidé, kteří román znají do sebemenších podrobností, se možná budou – jak to tak u adaptací literárního díla pro divadlo bývá – cítit ošizeni. „Jistě že se každý ptá na hořící knihovnu, labyrinty, na ten zadeček... Nečekejte řetězy, ohně, velké jízdy, bitky. Já i herci jdeme vlastní cestou a kdo mě znáte, víte, že žádné velké efekty nepřipustím a volím spíše práci s hercem. Herci ten strhující příběh vyloží, ne efekty, ne rozmáchlá filozofická freska. Musíme volit divadelně úsporná, ale nosná řešení,“ zdůraznil Petr Kracik.

Vojtěch Blahuta

Pro mnohé diváky bude překvapivé, že Jméno růže se objevuje na programu tzv. Hudební scény Městského divadlo Brno. Tedy v prostoru opravdu velkém. Celá věc je dána tím, že koncepci muzikálu Sugar, který měl premiéru před pár dny, lépe odpovídá prostor Činoherní scény. A tak z provozních důvodů se Jméno růže ocitá na té větší scéně MdB.

„Provozní přesun Jména růže na větší scénu mi nevadí. Zkusíme to bez mikroportů, nebylo by dobré hlasy herců zohyzdit technickým zvukem. Věřím, že prostor, kde se obvykle hrají velké muzikály, herci umluví,“ nepochybuje Petr Kracik.

-mys-