Z tiskových konferencí

Činohra Národního divadla uvede v rámci mezinárodního projektu NOUZOVÝ VCHOD / EMERGENCY ENTRANCE unikátní inscenaci, přesněji scénický výzkum pojmenovaný Můj soused, můj nepřítel. Projekt vznikl pod vedením režisérky Viktorie Čermákové a můžete jej vidět v syrovém prostředí tzv. Ateliéru ND na Anenském náměstí (je to naproti Divadlu Na zábradlí). Tento prostor obvykle slouží jako zkušebna. S návštěvou představení si pospěšte, uskuteční se pouhých šest repríz (v září), následovat budou ještě dvě reprízy v prosinci. Vstupenky jsou za pakatel.

Viktorie Čermáková

Tématem Mezinárodního divadelního projektu NOUZOVÝ VCHOD / EMERGENCY ENTRANCE, na kterém participují kromě pražského Národního divadla také Řecké národní divadlo (Athény), Maďarské divadlo v Kluži, rakouské divadlo Schauspielhaus (Graz), italské Teatro Garibaldi (Palermo) a Izraelské národní divadlo Habima (Tel Aviv), jsou problémy související s migrací a imigrací či konflikt vyplývající z problematického přijetí specifických či nepřizpůsobivých sociálních skupin do společnosti. Všechny inscenace se propojí ve společném festivalu 26. – 29. ledna 2012 v Grazu.

Je příznačné, že tématem české inscenace se stala problematika Romů. Aniž by si inscenace Můj soused, můj nepřítel kladla za cíl cokoli vyřešit, chápou ji její tvůrci jako zásadní a inspirativní zdroj dramatického napětí, na jehož platformě je možné nahlížet nejprovokativnější otázky související s českou národní mentalitou. Inscenace pracuje s prvky dokumentárního divadla. Text inscenace i její forma se zakládají nejen na výsledcích scénického výzkumu, ale také na osobních výpovědích představitelů... Jsou jimi etnický Čech David Matásek (jinak člen činohry ND), česká úřednice Daniela Voráčková (jinak známá performerka) a trojice romských aktivistů (jinak normální lidi): Ladislav Goral, Vojtěch Lavička a David Tišer.

„Máme tu čest být třetí rokem členem prestižní Unie evropských divadel, v jejímž rámci se rozbíhají různé spolupráce, různé projekty. Projekt Emergency Entrance je jedním z nich. Každé divadlo si vybralo svoje téma v intencích námětu – nejednoduchost sousedství ve sjednocené Evropě. My jsme se poměrně pečlivě věnovali hledání, co pro Českou republiku bylo či je příznačné. Při úvahách jsme se dotkli tématu povalečného odsunu Němců nebo legální i často nelegální imigrace Vietnamců, Ukrajinců, Rusů. Nakonec jsme dospěli k názoru, že z organických konfliktů tím nejdramatičtějším a nejživějším – a současné dění nám bohužel dává za pravdu – je soužití české většiny a romské minority,“ uvedl šéf činohry ND Michal Dočekal.

„Projekt připravujeme rok a půl, aniž bychom tušili, jak se ten konflikt vyostří do podobných parametrů, jaké mají střety s přistěhovalci v západních či jižních zemích Evropy,“ podotkl dramaturg Martin Urban.

David Matásek, Martin Urban

Režisérka Viktorie Čermáková byla požádána, zdali by nesestavila tým, který by se tímto projektem zabýval. „Okamžitě jsem oslovila Davida Matáska, který na základě svých zkušeností má hodně co říci a chce říci. Drželi jsme se zadání, že nemá vzniknout divadelní hra, ale jakýsi scénický výzkum bez ambicí stát se výzkumem sociologickým, jen a pouze takový výzkum, který by pomocí divadla ukázal pár věcí v souvislostech, zahájil dialog, otevřel otázky. Přiznám se, že jsem se původně v tématu moc neorientovala, a to jsem dlouhá léta bydlela na pražském Smíchově. Dozvěděla jsem se za posledního půl roku dost, ale stále je pro mě obtížné porozumět kořenům konfliktů, které nyní eskalují. Snad to není v tuto chvíli až tolik podstatné, důležitý je vstup do vzájemné spolupráce. Zkusíme na platformě řekněme publicistického divadla či kabaretu společně pojmenovat tu nemožnost domluvy, analyzovat, proč to jde tak obtížně. Začíná komunikace, vyložíme karty, o co tady jde.“

Tvůrci projektu navštívili i několik řekněme problematických ubytoven. Čerpali tam ani ne tak materiál, jako atmosféru, podhoubí nálad. „Byla to důležitá součást přípravy, ale život v ghettech nereflektujeme, nepřipravujeme divadelní dokument. Skládáme k sobě různé texty. Takové, které se k tématu vyjadřují vyhroceně, nebo v lepším případě zajímavě a věcně. Objeví se linka z Máchových Cikánů, určitý prostor je ponechán i pro improvizaci účinkujících,“ přibližuje spoluautor scénáře Matěj Samec.

Matěj Samec, Viktorie Čermáková, Vojtěch Lavička

„Přijďte se podívat, tentokrát Romy nehrají Češi, to obvykle vypadá jako strašná parodie,“ zve se smíchem diváky Vojtěch Lavička, známý hudebník ze skupiny Gipsy.cz. „Jsme rádi, že jsme mohli do tohoto projektu vstoupit, spolupracovat na jeho vzniku a tedy něco ke všem těm ožehavým otázkám říct,“ dodal.

Výsledný tvar nebude jenom o česko-romském konfliktu, pokusí se poukázat na obecné principy. Neshodou se jiní, natož horké hlavy na Šluknovsku, které mezi sebou ani nekomunikují. Slovo si vzal Ladislav Goral, ...toto zde je jen pár jeho zajímavých myšlenek: „O životě Romů, jejich myšlení nebo jejich kultuře se ví málo pramálo. Romská rodina je jiná. Těžko ji stavět na stejnou startovní čáru, jakou má rodina česká, přirozeně integrovaná ve společnosti. Málokdo také poukáže na prapříčiny stavu: Komunistické Československo vyrvalo 95 % Romů z rodilého hnízda, většinou slovenských osad, a posadilo je jinam. Když vyrvete strom a přesadíte, pravděpodobně chcípne. Mezi těmi, kteří byli „přesazeni“ a jejich potomky, i proto nenajdete téměř žádného „intelektuála“. Já si vůbec nemyslím, že tato společnost je rasistická, jako spíše xenofóbní ze strachu. Lidé se něčeho bojí, ale čeho? Je to podobné, jako byste stáli na Václaváku a báli se, že vás zašlápne slon. To, co právě nyní vzniká díky Národnímu divadlu a paní režisérce, by se mělo zapsat zlatým písmem! Říkám to neustále, nehádejte se, pojďte si sednout, pojďme se bavit, zazpívat a pro jednou neházet čísly a procenty.“

„Cikán dneska se automaticky rovná problém. V ghettech žije přibližně 80 tisíc Romů. Ptám se, kde je těch dalších 160 tisíc? O nich ani nevíte, protože žijí normálně,“ poznamenal Vojta Lavička.

„Tato hra nic neřeší, jen na něco poukazuje. Chceme ji uvést, protože chceme, ne proto, že zrovna teď se hodí pronášet velká slova. Nevím, co by se dalo dělat víc. Jednat na vlastní pěst? Nebo předvést něco, co má smysl. Věřím, že tento náš společný projekt se bude líbit všem bez rozdílu,“ přeje si David Tišer, mladý romista a pedagog, který též účinkoval v dokumentárním filmu Roma boys – příběh lásky.

Hlavním hereckým představitelem projektu bude již zmíněný David Matásek, který říká: „Jsem velmi rád, že vůbec něco takového v Národním divadle vzniká. Chtěl jsem do toho jít od samého začátku. Mám tyto okrajové projekty Národního divadla docela rád. Možná že někteří kolegové z nezávislých alternativních divadel se na nás dívají, že jsme kašpaři, kteří za velké peníze dělají v Národním avantgardu, ale o peníze tady vůbec nešlo. Ostatně podívejte se, jak to tady vypadá.“ (David Matásek poukazuje na ne zrovna utěšený stav prostoru, kde se bude hrát.)

David Matásek

Slovo na závěr patří opět Michalu Dočekalovi: „Ten problém je tak složitej, má mnoho vrstev, je forzírovanej tou situací na severu, že jste okamžitě v nebezpečí, že vás někdo nařkne z naivity, nedostatečné přípravy, nepojmutí problému jako celku. Proto je správné tento projekt nazývat scénickým výzkumem, skutečně nemá to parametry inscenace, stačí se jen rozhlédnout po prostoru, ve kterém budeme hrát. Nechci se ale dopředu vůbec ničím zaštiťovat, naopak chci všem, kteří na tom pracují, poděkovat. Každý na projektu zúčastněný mu dává, co umí a co může. Jde s kůží na trh. To je velmi cenné.“

-mys-