Z tiskových konferencí

Slavný oscarový film Rain Man z konce 80. let zpracovává téma, které je aktuální i dnes. Svým námětem se dotýká života lidí, kteří mají nějakou odlišnost, v tomto případě postižení autismem. Film mistrovsky ukázal, jak skrze ně se můžeme něco podstatného dozvědět i sami o sobě.
Světová premiéra jevištní adaptace se uskutečnila v londýnském divadle Apollo Theatre na podzim roku 2008. Rain Man, komediální drama o nečekaném setkání dvou bratrů, měl okamžitý úspěch, který vyvolal značný zájem o uvedení i v dalších divadlech po celém světě. Divadlo pod Palmovkou získalo na uvedení divadelní adaptace Rain Mana exklusivní práva pro ČR a podle dostupných informací by mělo jít teprve o druhé nastudování hry na kontinentální Evropě. V těchto dnech probíhají premiéry také v Japonsku, Izraeli a Koreji. ...No, kdyby si jeden z herců nenarazil loket, mohlo být Divadlo pod Palmovkou s uvedením divadelní adaptace Rain Mana asi 4. na světě. Kvůli týdennímu posunu premiéry budou tak až pátí. „Ale přežijeme to!,“ shodují se všichni. Pro úplnost i pro přesnost dodejme, že Jan Konečný bude Tom Cruise. Radek Valenta bude Dustin Hoffman. (...Oba čeští představitelé postav Charlie a Raymonda Babbittových si tuto skutečnost velmi pochvalují.)

režisér Petr Kracik

„Jsem rád, že Divadlo pod Palmovkou získává projekty, které nikdo v republice třeba nemá. Pevně věříme, že to ocení i naši diváci,“ uvedl režisér a ředitel DPP Petr Kracik. „Jako ředitel divadla dokonce musím být pyšný, když uvádíme dvě inscenace po sobě, které jsou svázány s nemalou složitostí kolem získání licence. Získat povolení k uvádění Sugar bylo velmi finančně i organizačně náročné a nejinak tomu bylo i v případě Rain Mana. Musím pochválit skvělou práci Ladislava Stýbla v tomto směru, oceňuji také statečnost ekonomky divadla. Nicméně i přes náročnost podmínek společnosti MGM nepracujeme v tortuře. Přísné, striktní určení, jak to máme dělat, v podmínkách smlouvy opravdu nenajdete. Mohli jsme i upravovat text, ale nebylo to vůbec potřeba, protože divadelní scénář Dana Gorgona je skvěle napsaný. Když zmiňuji otázku licencí k těmto divadelním adaptacím slavných filmů, nemohu nezalitovat stažení Výstřelů na Broadwayi. Stačila neukázněnost jednoho maďarského divadla, která způsobila odebrání licence pro celou střední Evropu...“

Petr Kracik ještě umlčuje závistivce a pochybovače: „Možná někdo namítne, že naše dramaturgie zase hledá ve filmu. Podívejme se na to jinak: my si z filmu bereme jenom to, co film divadlu ukrad. Říkám to samozřejmě v jisté nadsázce, faktem je, že dříve se filmová tvorba často u divadla inspirovala, nyní se to obrátilo. Adaptace Rain Mana, kterou uvedeme, není přepis filmového scénáře, je to autonomní divadelní hra Dana Gorgona. Proti filmu tento scénář umí možná daleko lépe vypointovat situace, odlehčit problém, vybídnout k diskusi o problematice autismu. Naší inscenací také chceme ukázat, že lidé postiženi autismem nežijí jenom ve vážném světě.“

Jan Konečný, Alena Bazalová, Anna Schmidtmajerová, Radek Valenta, Ivo Kubečka

„Autistické postižení je mezi veřejností synonymem Rain Mana. Ve filmu je vyjádřeno Dustinem Hoffmanem bravurně a poměrně přesně, ale toto postižení má různé diagnostické obrazy, široké spektrum projevů, proto jsem zvědavá, jak to herci Divadla pod Palmovkou zvládnou zahrát,“ těší se ředitelka asociace APLA Magdalena Čáslavská, která je odbornou poradkyní inscenace. Herci v rámci studia tématu navštívili i stacionář pro lidi s tímto postižením.

Radek Valenta k tomu dodal: „Skutečně ta diagnóza je mnohobarevná, komplikovaná. Člověk s autistickým postižením se nedá jednoznačně popsat. Je ostatně vždy velice těžké najít tu hranici, aby byl člověk označen za duševně nemocného, člověka „s diagnózou“. Já jsem si nemohl prožít, co v reálu zažívá člověk postižený autismem, dělám vše jenom jako, protože jsem herec. Mohu se jenom domnívat, přiblížit... Využívám fantazii, názory poradce a kolegů.“

„Je to pro Radka Valentu role jako každá jiná,“ potvrzuje Petr Kracik. „Může se opřít o to, že je skvěle a vtipně napsaná, aniž by jí chyběl důraz na autenticitu takové figury. Radek se musel jen poprat s tím textem a zkusit se ponořit do světa, který je nepolapitelný, nerozlišitelný. Tak jsem mu řekl, dělej si to, jak chceš a jak velí herecká intuice, ostatní herci se ti přizpůsobí. Až později jsem poznal, jaká je to pro něj strašná dřina. V tom smyslu, že má v rámci postavy zapovězen oční kontakt s ostatními, nesmí dělat určitá gesta, přímo komunikovat, jen se drží Raymondovy fantazie.“

„Raymond Babbitt smrtelně vážně bojuje za svou pravdu a to vtipné vychází pouze z toho, když je konfrontován s určitou situací, kdy si neuvědomuje, že dělá fóry nevědomě,“ říká o své postavě Radek Valenta.

Tvůrci a herci ale jednomyslně odmítají, že by chtěli vytvářet edukativní divadlo s tematikou autismu. Hra jako taková je především o setkání dvou lidí, kteří jsou jiní, vzájemně se ovlivňují a kteří najdou k sobě cestu, jeden se poučí od druhého. Hra míří k chápaní odlišností, žijí-li vedle sebe dva různé světy. „Vstupujme s těmi druhými světy do komunikace, přestože to nemusí končit tak optimisticky jako v Rain Manovi, který má vše, co asi už patří k americké dramatice, tedy jakousi pohádkovost a nějaký ten nutný happy end. I trocha toho amerického kýče v tom je,“ zamýšlí se na závěr Petr Kracik.

-mys-