Z tiskových konferencí

Divadlo Minor stojí před premiérou další poměrně neobvyklé inscenace. Bude jí originální adaptace Příběhů tisíce a jedné noci v režii Jiřího Adámka, který se pokusí o autentizující syntézu tance, výtvarna a hudby, a to jak živě hrané na arabské hudební nástroje, tak i elektronické. Arabština, perský tanec, víření bubnů, hlas muezzina, pronikavý zvuk durny, bohaté kostýmy, to vše by mělo na scéně vytvořit atmosféru arabského světa. Inscenace je opět určena pro celou rodinu a sledujeme v ní ucelený příběh hrdiny Hasana, kterého osud přiměje k podivuhodnému putování, ovšem ve světě, který se nám může zdát exotický a nepochopitelný. Hlavním záměrem samozřejmě je seznámit děti s kulturou islámu novou a jak to tak vypadá i strhující formou. Samotný příběh je kompilací tří příběhů ze sbírky Tisíc a jedna noc.

Ředitel divadla Minor Zdenek Pecháček představuje tvůrce inscenace: „Režisér Jiří Adámek u nás již režíroval velmi úspěšnou Knihu džunglí, která se podívala i do Japonska, v předloňském roce získala ocenění na festivalu v Liberci, a jejíž výtvarnice Kristýna Täubelová je laureátkou Ceny Alfreda Radoka právě za výpravu k této inscenaci. K nim se nyní přidal náš kmenový hudebník a skladatel Jan Matásek. Je to takový odpovědný tým, musím to říct, všichni tři jsou unikáty mezi divadelníky, protože jsou připraveni rok dopředu! Naše nepsaná umělecká šéfka Petra Zámečníková zas umí odhadnout, co se bude dít za rok, a podle toho stavíme repertoár.“

Mladý režisér Jiří Adámek, jak mnozí diváci už dávno vědí, má hodně specifický rukopis. Jeho inscenace mají povětšinou pevnou hudebně rytmickou formu, stačí vzpomenout na jeho projekty Tiká tiká politika v divadle Alfred ve dvoře, Evropany v NoDu nebo právě minorskou inscenaci Kniha džunglí. Podobně tomu jistě bude i v Tisíci a jedné noci. Jiří Adámek představuje nový projekt takto: „Naše inscenace je adaptací některých příběhů Tisíce a jedné noci. Vycházeli jsme z původních textů, které jsou brilantně přeloženy Felixem Tauerem, tedy měli jsme k dispozici materiál o třech tisících stranách. Něco jsme tedy přečetli a postupně z toho vybrali určitý objem motivů, které jsou fantaskní, barvité, ornamentální, magické, mystické a milostné. Vše ostatní jsme zahodili. K tomu jsme si společně udělali určitý průzkum toho, co je to vlastně islám, jak to přesně je s muslimskou kulturou i její historií. V tom, doufáme, minorská inscenace se bude snažit být důsledná. Nechceme dělat tak zvanou aktualizaci nebo „hrát si“ na tu kulturu. Vůbec jsme nevycházeli z přece jen zkresleného, ale známého Hrubínova převyprávění. Pokusili jsme se tedy o vytvoření složitější formy, která výrazně pracuje s hudbou, orientálními nástroji, dále si to komplikujeme velkým podílem perských tanců – to nejsou takové ty lascivní břišní tanečnice. Perské jsou přece jen více vyprávěcí, kultivovanější a rafinovanější. Také nečekejte dlouhé souvislé dialogy, spíše jen tu výkřik, tam báseň a jinak hudební či zvukové pasáže. Hudební nástroje jsme si buď sami vyrobili, nebo dovezli z Turecka. Akorát je zvláštní, že jeden z nástrojů, opravdu úžasná flétna, po překročení hranic přestala hrát...“

Dramaturgyně Petra Zámečníková k tomu doplnila: „Spolupracujeme se specialistkou na perský tanec Renou Milgrom, bubeníkem Hearnem Gadboisem, vše jsme konzultovali i s naším předním arabistou Janem Tošovským. V inscenaci se dokonce bude mluvit arabsky. Herci se něco z arabštiny již obstojně naučili. Bude se to hodit, neboť příběh začíná v prostředí tržnice, což pro naše vnímání je asi typická expozice pro arabský svět. Myšlenka zabývat se mimoevropskými kulturami nás pronásleduje již delší čas, hledali jsme nějaký materiál a nakonec volba padla na tuto velkolepou arabskou sbírku. Volbu posílilo i vědomí, jak islámská kultura je v současné době velmi diskutovaná – a najděte někoho, kdo v tom nemá zmatek!“

„Hodně se o tom mluví v souvislosti s terorismem, pro nás islám vlivem událostí v západní a střední Asii znamená jenom to špatné, to nebezpečí. Málokdo pronikne do toho, co islám vlastně je, a ví, že o militantní náboženství vůbec nejde. Bohužel se našemu světu prezentuje jeho radikální fanatická forma...,“ dodala Kristýna Täubelová.

Všechno je samozřejmě jinak, jak potvrzuje Jiří Adámek: „Islámská kultura je především radostná a optimistická. Beru to jako výzvu: ukázat vitální, optimistické lidi, kteří jsou vášniví a umí žít příběhy. Pokusili jsme se vytvořit jakýsi opak české utrápenosti.“

Jak to bude s hudbou, nejlépe ví Jan Matásek: „Se scénickým hudebním podkresem nám pomáhal Jan Burian mladší, ale veškerá ostatní hudba bude naživo a v provedení osvědčené minorské kapely. Tímto děkuji mým kolegům Janu Hrovatitschovi a Daliboru Muchovi, kteří zastali velký kus práce. Budeme se snažit o co největší autentičnost, ale samozřejmě pořád půjde o náš pohled, naši stylizaci, jak my vidíme orientální hudbu. Kdyby to, co jsme spáchali, slyšel nějaký paša, asi by nás poslal do háje...“

„To se týká i výtvarné podoby inscenace,“ potvrzuje slova Jana Matáska Kristýna Täubelová. „Z originality zdrojů sice vycházíme, ale nikdy to nemůžeme udělat autenticky. My se jen snažíme nám vzdálenou kulturu pochopit a vlastně jenom objevujeme, co nám na ní přijde zajímavé. Vedle mých jasně stylizovaných kostýmů to mohou být právě perské tance, které malé i velké diváky zaujmou.“

Tvůrci podnikli i studijní cestu do Istanbulu.
„Ano, prošel jsme úplně vším, od čajoven až po lázně, viděl jsem ty skvostné architektonické památky, nasával atmosféru, prostě dřina. Holky mezi tím dělaly nepodstatné věci, jako že na bazaru nakoupily všelijaké ty ozdoby nebo látky na kostýmy,“ sděluje Jiří Adámek.

„Když to shrnu ekonomicky,“ bere si slovo ředitel divadla, „cestu zařídil Pavol Smolárik, který umí sehnat vždy ty nejlevnější letenky kamkoliv. Pokud byste chtěli se vydat někam zalevno, obraťte se na Smolárika! Kupodivu i ty autentické šperky vyšly pro divadlo levněji, než kdybychom jejich výrobu zadali někomu tady.“
„Hodně jsme na bazaru ale musely smlouvat!!!,“ zdůrazňuje zásluhy dámské části výpravy Petra Zámečníková.

A co Minor připravuje do budoucna? Zdenek Pecháček nastiňuje plány a vůbec další dramaturgický směr: „Kromě mnoha specializovaných akcí pro naše diváky bychom rádi otevřeli naši novou reprezentativní prodejnu, neboť se nám podařilo získat další prostory zde v pasáži. Pro začátek příští sezony plánujeme uvést divadelně-rockový koncert pro teenagery (tvůrci budou Janek Jirků, Hynek Dřízhal a jedna úžasná dětská či pomalu mládežnická skupina, jíž s aranžemi pomůže Jan Matásek). Potom naším velkým cílem bude naplnit speciální dramaturgický projekt, který má vytvářet didaktické či výchovně-vzdělávací inscenace pro různé cílové skupiny, od nejmenších po teenagery. Osobně si myslím, že nastala éra encyklopedií, „trojrozměrných“ vzdělávacích akcí atp. Víme, jak to je...rodiče nemají na vzdělávání dětí v rámci rodiny čas... Chceme však volit takovou divadelní formu, že malý divák možná ani nepozná, že jde o ´přednášku´.“