Z tiskových konferencí

Král Lear, jedna z vrcholných a nejznámějších her Williama Shakespeara, se dočká dalšího nastudování, tentokrát činohrou Národního divadla. Do titulní role „osmdesátiletého starce na cestě k šílenství“ byl obsazen David Prachař. Arechtypálním představám se však tato inscenace vyhýbá obloukem, možná mnohem více, než byste na scéně Národního divadla a dokonce přímo v historické budově čekali. Čekejme pohled nonkonformní, vždyť režisérem inscenace je Jan Nebeský, s jehož nezaměnitelným scénickým rukopisem jsme se mohli dříve setkávat především v Divadle Komedie, nyní je znovu hostem na jevišti Národního divadla. Před tím zde připravil Molièrova Dona Juana a Schillerovo drama Úklady a láska. Velkou pozornost v poslední době zaznamenali jeho inscenace Z cizoty (v Divadle Na zábradlí) či Divoká kachna (v Divadle v Dlouhé).

Východiska pro inscenaci Krále Leara David Prachař pojmenovává jednoduše: „Lear je člověk, není to mimozemšťan. Je otcem tří dcer, politikem, autoritou a nesmlouvavě sobeckou osobností, což je jeho hlavní problém. Není to ve vousech a rozcuchaných vlasech. A je jasné, že osmdesátiletý herec to hrát nemůže. My se pokusíme nabídnout jiný přístup s důrazem na problematiku Learovy osobnosti jako takové.“ David Prachař také připomněl, že v době, kdy se Král Lear hrál v Divadle Komedie, bylo jeho kolegovi Miloslavu Mejzlíkovi, který tehdy ztvárnil titulní roli, méně let, než je jemu teď. „Důležité je, aby to hráli herci, kteří mají za sebou nějakou divadelní cestu, o věku to není,“ poznamenal režisér Jan Nebeský.

Na práci s Janem Nebeským David Prachař nedá dopustit, setkávají se při společné práci již téměř třicet let. „Mám pocit, že nic neláme přes koleno, že nic není nepřirozené a všechno vychází z určité domluvy. Přestože víme, že nemáme čekat klasické pojetí.“

David Prachař, Alois Švehlík

Pro Petru Špalkovou začalo zkoušení inscenace jako přátelský rozhovor o stavu ducha, o době, která byla a která je teď, jako rozhovor, jenž pokračoval náročnou prací. Alois Švehlík si zkoušení také pochvaluje: „Jsem rád, že se toho mohu účastnit. Jak nám říkal režisér: dělat to tak, jak se to dělá, není problém. Možná budete překvapeni, kde se příběh bude odehrávat. Ale copak Shakespeare to nějak definuje? Klíčové je to, že tu prostě máme výchozí zásadní otázku stárnutí lidí...“

„Lear je nějaká cesta, je stejně záhadná jako hloubání nad tím, kam jednou dospěje společenství lidí. Vlastně ani to nechci vědět. Samozřejmé věci se s přibývajícím věkem rozlamují, stávají méně uchopitelné, někdo něco říká a myslí si, že ho někdo poslouchá. Co je snad důležité, nezapomenout na ten nadhled, abychom nebyli součástí hysterie, nejen stárnutí,“ zamýšlí se David Prachař.

Pro Jana Nebeského je to čtvrtá inscenace hry W. Shakespeara. „Určitě připomeňme jeho Hamleta v Divadle Komedie, byl to v 90. letech ten podstatný Hamlet pro české divadlo,“ říká šéf činohry ND Michal Dočekal. „Byl jiný a ani teď to nebude klasika taková, jak si ji obvykle představujeme, říkám – naštěstí. Mezi tradice Národního divadla rozhodně patří, aby bylo živou součástí diskursu o podobě divadla. A máme vytvářet něco neinspirativního nebo očekávatelného?“

Tragédie krále, který nedokáže rozpoznat opravdovou lásku, režiséra Jana Nebeského přiměla, jak sám uvedl, k rekapitulaci své minulosti a třiceti let divadelní práce. „Inscenovat Leara je pro mě velkou poctou a zároveň výzvou. Přemítal jsem, co je to vlastně za výzvu, jestli mám něco dokázat sám sobě, nebo někomu jinému. Usoudil jsem, že jsem dalek toho, abych komukoli něco dokazoval, a tak Leara vnímám jako nádhernou příležitost definovat si ani ne tak stáří, ale čas, který uplynul.“

Režisér Jan Nebeský ještě přidal motto nové inscenace: „My jsme to vnímali jako šanson o zaťaté pěsti, která se postupně uvolňuje a když se pěst rozevře v dlaň, nacházíme ten první mléčný zoubek své dcery. Tolik poetický vstup do našeho Leara...“

Iva Klestilová, Jan Nebeský, Aleš Březina

Podstatnou roli bude v inscenaci hrát hudba Aleše Březiny. „Přání režiséra bylo, aby se tam zpívalo natolik, až by to byla malá opera pro činoherce, a tak jsem podobně jako u Věci Makropulos zatížil postavy nějakou tou hudební charakteristikou,“ naznačil Aleš Březina.
My ještě naznačíme, že koncept inscenace je vedle hudby hodně založen na různých výtvarných technologiích, poměrně náročných na koordinaci.

Upřesněme ještě obsazení dalších rolí: Jako Hrabě z Kentu se představí Milan Stehlík a roli Hraběte z Glostru ztvární Alois Švehlík. V ženských rolích se objeví Eva Salzmannová (Goneril), Petra Špalková (Regan) a Kateřina Winterová (Cordelie, ale v Nebeského koncepci také role Blázna!).
Inscenace Krále Leara bude uvedena v překladu významného shakespearologa Milana Lukeše.

-mys-