Z tiskových konferencí

Městská divadla pražská na měsíc listopad připravují hned dvě premiéry. První z nich je tragikomedie o neuchopitelnosti reality a identitě člověka. Je plná nečekaných překvapení a dějových zvratů, ze kterých jsou všichni zúčastnění naprosto perplex... Hru s příznačným názvem Perplex připravuje režisér Petr Svojtka a jejím autorem je současný německý dramatik Marius von Mayenburg, který je ve své zemi velmi populární, i přes to, že jeho hry jsou často označovány za kontroverzní.

Marius von Mayenburg spolupracoval s mnichovským divadlem Kammerspiele a dnes je spojen zejména s berlínským divadlem Schaubühne, kde působí především jako dramatik, překladatel a dramaturg. Spolupracuje zde se svým dvorním režisérem Thomasem Ostermaierem. Právě v berlínském Schaubühne Theater byla hra Perplex ve světové premiéře uvedena (loni na podzim). Mayenburg si ji dokonce sám zrežíroval.

Českým divákům jeho jméno není neznámé, už jsme se s některými jeho texty mohli setkat např. v HaDivadle, Divadle Nablízko, Národním divadle, Divadle na Vinohradech, Divadle Bez zábradlí, v Disku, v olomouckém Divadle Tramtarie...

Jiří Janků, Petr Svojtka, Veronika Kubařová, Viktor Dvořák, Věra Mašková, Ondřej Zajíc, Pavel Juřica

Není bez zajímavosti, že režisér Petr Svojtka se s Mayenburgem zná, neboť se potkali na stáži v roce 1998 na Royal Court Theatre v Londýně. Jaký je? „Nosí v sobě dvě polohy, pro něj velmi výrazné: ve svých hrách odkrývá temné stránky duše, všechno to, co je skryté, co většinou není to hezké a co často je spojené s násilím nebo brutalitou. V civilu je to přitom velmi hravý člověk s ohromným smyslem pro humor a smyslem pro vtip,“ popisuje Svojtka.

Městská divadla pražská se snaží ve své dramaturgii pěstovat linku, která se dá nazvat jako současné světové drama. Dramaturg Jiří Janků k tomu uvedl: „Pochopitelně i my sledujeme současné trendy, Marius von Mayenburg nás dokonce zajímá dlouhodobě, vždyť je to nejhranější současný německý autor. Zatím jsme se míjeli proto, že jeho tvorba nebyla naladěna tak, aby to odpovídalo našim dalším dramaturgickým záměrům. Až přišla jeho nejnovější hra Perplex. Na sklonku minulého roku, krátce po světové premiéře, jsme rychle zažádali o práva a o překlad; ...rychlost byla na místě, protože jsme nebyli v České republice jediní, kdo projevil zájem, jak jsme posléze zjistili.“

Petr Svojtka, Veronika Kubařová, Viktor Dvořák

„Není úplně jednoduché pojmenovat stručně, o čem Perplex je,“ říká Petr Svojtka, „je to hra, která má blízko k frašce, ale spíše nakonec inklinuje k určitému existenciálnímu kabaretu. Čtyři zúčastněné postavy uvádí do stavu jakéhosi „perplexu“, do stavu podivení nad nefungováním těch úplně základních věcí, u kterých si člověk je vždy a zcela jist. Otřásá touto čtveřicí v tom nejvíce elementárním: kdo jsou, co jsou věci kolem, kdo jsou to ostatní lidé. Vlastně se touto cestou dobírá základních filozofických otázek: jaký je vlastně svět, v němž žijeme, co je a co není pravda a v čem vlastně spočívá smysl života.“

Vše začíná jako konverzační komedie, manželé se právě vrátili z dovolené domů, něco tu ovšem nehraje: jak to, že není zaplacená elektrika a odkud se vzal tenhle květináč? Je tohle vůbec náš byt? Bohužel, už není. Kamarádi, kteří měli občas přijít zalít kytky, se totiž v jejich bytě jednoduše sami zabydleli. Absurdity se začínají vršit a všichni postupně ztrácejí půdu pod nohama. Vztahy všech postav se rozpadají a opět skládají a nikdo si už nemůže být ničím jistý... Mayenburg se při psaní této hry zjevně inspiroval iracionálními konstrukcemi a surreálným sdělením filmů Davida Lynche, kde svět je jenom jakýsi odraz. „Ano, je to tak trochu o tom, jestli náhodou skutečně nežijeme v Matrixu. Ten text je ale hlavně velká legrace, což je právě ta druhá stránka Mayenburgovy hry, téma rozvíjí velmi vtipnou a hravou formou,“ dodal Petr Svojtka.

Petr Svojtka, Veronika Kubařová, Viktor Dvořák

Takto vystavěná hra pochopitelně nebude pro herce žádnou procházkou jako u běžné konverzačky. „Je to zatím nejtěžší text, se kterým jsem se setkala, mnohem komplikovanější než třeba u Důkazu. Je nejednoduchý proto, že nepopisuje normální situace, ani vývoj dialogů mezi postavami vás nepodrží po logice věci,“ říká Veronika Kubařová. „Některé repliky téměř nejdou naučit, s některými mám během zkoušení stále problém,“ poznamenal Viktor Dvořák.
„Se zděšením naslouchám...,“ zvýšil hlas jakoby překvapený režisér...

Dále se s nástrahami textu budou potýkat Lenka Zbranková a Jiří Hána. Mimochodem, všichni čtyři herci si při první zkoušce s Petrem Svojtkou opravdu notně užili. Na počátku stál jeho dokonalý recesistický plán, který herce dvakrát vyslal na smyšlená místa zkoušek, nejdříve do zkušebny, pak do neexistující kavárny, aby jim nakonec připravil dokonale „perplexové“ uvítání přímo na scéně Rokoka (včetně vypnutí všech světel a tajného natáčení reakcí obětí „perplexového šprýmu“). Tohle by ani Stanislavkij nevymyslel!

Již nyní můžeme prozradit, že Marius von Mayenburg českou premiéru své hry Perplex navštíví, čili 19. listopadu Praha přivítá tuto osobnost světového divadla! „A třeba nám nabídne nějakou další hru, doufáme, že na to padne řeč,“ směje se Petr Svojtka.

Petr Svojtka, Veronika Kubařová

Necelý týden po premiéře Perplexu bude na scéně Divadla ABC v režii Ondřeje Zajíce uvedeno jevištní zpracování jedné z knih amerického kultovního spisovatele Josepha Hellera – Gold za všechny peníze, s Lubošem Veselým v hlavní roli Bruce Golda. Věra Mašková, divadelní dramaturgyně mimořádného rozhledu, tento humoristický román představila: „Řekla bych, že patří stejnou měrou mezi vynikající židovskou americkou literaturu jako mezi velká společensko-kritická díla konce minulého století. Příběh, který zdánlivě vypadá jako komedie o velké politice, se nakonec ukáže být příběhem o hledání vlastní identity pod tlakem. Je to kruté demaskování amerického snu, iluze, která slibuje rovné šance pro všechny a která v praxi znamená rovné šance pro všechny, kdo mají správnou barvu, původ, předky a především peníze. Je to vlastně velmi inteligentní kniha o rasismu. Heller ve svém románu odkrývá tyto pudy u lidí z nejvyšších politických pater, u lidí, kteří si osobují právo řídit osudy světa. A uplatňují své rasistické postoje na někom, kdo je nepoměrně inteligentnější, vzdělanější a kvalifikovanější než oni. V příběhu Golda se jakoby odehrávají novodobé židovské dějiny. V období osvícenství dostali Židé příležitost se asimilovat, splynout s evropskými majoritními společnostmi. Mnozí z nich tomu uvěřili. Vzdali se své židovské identity, dokonce na ni po celá desetiletí i staletí ani nevzpomněli. Ze snu o možnosti žít jako všichni je krutě probudilo dvacáté století a Třetí říše. Našel se někdo, kdo jim jejich identitu připomněl způsobem neuvěřitelně krutým. Stejně tak Gold. Univerzitní profesor, spisovatel, novinář by nikdy sám sebe neoznačil za Žida do chvíle, kdy se mu naskytne lákavá možnost vstoupit do vysoké politiky. Teprve tady, na nejvyšším stupni společenského žebříčku, zažívá to, co jeho soukmenovci, jeho blízcí, jeho předkové zažívali po staletí – šikanu, ponižování, pohrdání. Úžasné na Hellerově knize je i to, že si židovskou komunitu, z níž sám pochází, nikterak neidealizuje. Goldova rodina je dost příšerná a on sám, byť nesporně inteligentní, není nijak zvlášť kvalitní bytostí. Celá kniha je samozřejmě groteskní nadsázka, smějete se od začátku až do konce, ale občas vás zamrazí. Myslím, že toto zamrazení je velmi důležitý pocit, který bychom si občas měli připomenout.“

Je to, či není světová premiéra, co čeká jeviště Divadla ABC? Mohla by být...zatím se nedopátralo ničeho, co by potvrdilo opak. Ondřej Zajíc potvrzuje, že se v této věci spekuluje. „Nebudeme se zlobit, pokud se ukáže, že nejsme první, kdo příběh Golda zahraje na jevišti. Práva na vytvoření divadelní podoby tohoto výjimečného satirického textu jsme každopádně od zastupující agentury dostali.“

Věra Mašková, Ondřej Zajíc, Pavel Juřica, Luboš Veselý

„Když jsem Golda kdysi četl, velmi jsem se bavil, nyní to vnímám jako příležitost ukázat na jevišti něco, kdy se smějete vlastní blbosti. Snímá to tíži. Třeba to jako diváci budete vnímat podobně. Osobně vedle humoru a osvobozujícího smíchu mě nad Goldem přepadá ale i soucit, i když je vlastně nepřípadný. Do toho masomlejnu se totiž dostává díky pokušení sám. Což je ovšem příznačné pro kdekoho z nás. Máme problém něčemu odolat, i když víme, že z toho může být obrovský průser. Lidi se snadno nechávají oblbnout a pak najednou jedou po šílený klouzačce dolů, podobně jako Gold,“ zamýšlí se Ondřej Zajíc.

-mys-