Z tiskových konferencí

Národní divadlo na scéně Stavovského divadla v těchto dnech připravuje českou premiéru hry Srpen v zemi indiánů (August in Osage County), jejímž autorem je Tracy Letts. Každý jistě bude znát jeho daleko známější černou komedii Zabiják Joe.

Dramaturg Martin Urban přibližuje základní situaci dramatu: „Tato nová Lettsova hra (poprvé byla uvedena před rokem a půl) bývá označována jako temná komedie, což je zvláštní termín, v poslední době poměrně častý. Jakoby vyjadřoval bezradnost nad stavem věcí. Srpen v zemi indiánů je ale především brilantním dramatem rozsáhlé rodiny, jejíž kořeny jsou v „zemi Osagů“, kde se také její členové po letech sejdou ve zcela výjimečné situaci. Zmizel „patriarcha“ rodu. Minulost stíhá přítomnost a zaskočí všechny zúčastněné postavy vytěsněnou tvrdou pravdou. Hra, jak název napovídá, je velmi autentická, autor čerpal ze svého rodného kraje, v němž se duch indiánů udiveně střetává s výsledkem civilizačního úsilí. Tvrdost zplodila úspěšnou civilizaci, ale současně také neřešitelné vnitřní konflikty lidí, které komicky mutují v následujících generacích.“

„Hra Srpen v zemi indiánů je nejen pozoruhodným dramatem, ale i docela oříškem pro tvůrce,“ říká Michal Dočekal, režisér inscenace. „Autor totiž předepisuje náročnou scénu v podobě dvoupatrového domu. Nejdříve je prázdný, postupně se zabydluje a stává se jakýmsi emocionálním odrazem dění kolem nás. Autor nám předkládá metaforu polyfoničnosti světa, nechává rozehrávat mnohé dialogy paralelně, i tři sloupce dialogů mohou probíhat současně!, takže není to úplně jednoduché zharmonizovat a herecky uchopit. Nejenom, že text pracuje s tím, jak lidé normálně mluví a jak si skáčou do řeči, celá ta práce s mnohohlasností je nositelem určitého významu – na konci hry totiž dospějeme k tichu. Nečekejte tedy žádné politické podtexty, žádné aktualizační narážky, ta hra je především existenciální. Nad vším visí zásadní otázka: co si počít s životem v jeho druhé polovině. Je to otázka temná i vzrušující a ani zdaleka se netýká jenom těch, kteří ho už prožívají. Směřujeme k ní všichni.
Když si Lettsovu hru přečtete, jistě vás napadne asociace či srovnání s O´Neillovou Cestou dlouhého dne do noci. Možná si vzpomenete i na jeho Smutek sluší Elektře. Taková moje osobní asociace také míří k Čechovovým Třem sestrám, napadl mě i Shakespearův Král Lear svou možná podobnou metaforou. Ale záleží na každém, jestli podobné konotace bude chtít v této zajímavé hře hledat, nikomu je nepodsouvám.“

„Tíhnutí k dramatikům O´Neillovi nebo Čechovovi je více než zjevné,“ potvrzuje Martin Urban. „Především nás ale čeká česká premiéra zcela mimořádné a poměrně ještě čerstvé hry. Nejde o to, kolik v minulém roce získala prestižních cen, je pozoruhodná tím, jakým způsobem překračuje běžné konvence způsobu psaní současných her pro divadlo. Budeme svědky tragického rodinného dramatu, ale neustále a přirozeně převáděného do řeči černé komedie. Je to takový ten druh humoru vznikající z absolutního nezbytí. Zoufalství se mění ve smích. Srpen v zemi indiánů je nezvyklá hra pro nás, ale i pro zemi vzniku. Nebývá časté, aby se objevila tak polyfonní hra, kde každá z postav je stejně důležitá. Je to analytická hra, ale to, co se v ní odehrává, můžete pojmenovat na tisíc způsobů. Byli bychom rádi, kdyby se diváci především smáli. Tracy Letts umí repliky skvěle napsat a celou hru prostupuje ohromný sarkasmus.“

Michal Dočekal k tomu dodal: „Když se porozhlédnete kolem sebe, zjistíte, že charaktery či typologie lidí Lettsovy hry odpovídají i příběhům, které většinou důvěrně známe v obecných či konkrétních podobách. Jak je někdo na prášcích, nebo má problémy s alkoholem, jak někdo žije harmonicky a nevidí, jak uvnitř něco bublá, samozřejmě příběhy nevěry..., to je jen špičkou toho, čeho si autor ve své hře všímá. Drama Srpen v zemi indiánů má mnoho kontextů. Situace se vyvíjí samovolně a poměrně strhujícím způsobem, proto si myslím, že i přes závažnost tématu, se diváci v hledišti začnou smát rovněž sami od sebe.“

Již dříve se objevila informace, že by se autor snad měl do Prahy přijet na uvedení své hry podívat. Michal Dočekal je ale již skeptický: „Tracy Lettse jsme skutečně pozvali. Vypadalo to s jeho návštěvou nadějně, ale teď nám ani neodpověděl na pár otázek do programu, asi proto, že není v možnostech divadla zaplatit mu letenku do 1. třídy, jak požadoval. Což jsme mu tam na rovinu připsali. Ale jinak, na jevišti, jsme autora poslechli snad úplně ve všem.“