Z tiskových konferencí

Produkční skupina STK Theatre Concept uvede projekt navazující na inscenace Malá smrt a Muži. Dříve především choreografka, nyní už i zkušená režisérka Adéla Laštovková Stodolová se v „Malé smrti“ věnovala mezilidským vztahům a prvnímu zamilování, následoval projekt Muži, do třetice logicky vzniká projekt o ženách, který završí volnou trilogii zabývající se archetypy světa lidí a jejich vztahy. Tentokrát soustředěný na otázky, kde jsou kořeny žen, kde je jejich síla, co ovlivňuje jejich jednání, myšlení. V premiéře se Ženy divákům představí na scéně Divadla Komedie, kde se počítá i s dalšími reprízami.

„V předchozím projektu jsem se snažila nahlédnout do světa mužů, nyní se zaměřím na ženský vesmír – kde mají své kořeny, odkud se bere jejich síla, co ovlivňuje jejich jednání a myšlení, jaké jsou ženské archetypy nebo jak zvládnout stárnutí,“ vysvětluje autorka koncepce, režie a choreografie Adéla Laštovková Stodolová.

Dana Baulková, Jana Burkiewiczová, Adéla Laštovková Stodolová (foto: Michal Novák)

Oproti předcházejícím projektům, kde choreografie byla pouze dílem Adély Laštovkové Svobodové, se na jejím vzniku nově podílí Jana Burkiewiczová. Výsledkem nebudou jasné příběhy, role či děj, ale spojení výrazového tance, divadla i performance. Téma ženských archetypů si o takové zpracování říká, jak popisuje Adéla Laštovková Stodolová: „Jako ženy jsme cyklické bytosti a kráčíme v kruzích důležitých zkušeností. Tyto životní milníky v našich životech zanechávají nezapomenutelnou stopu. Je to čas první menstruace, prvního milování, mateřství, porodu a posléze vstupu mezi moudré a zralé ženy. Když jsou tyto události ošetřeny rituálním přechodem, žena do nové etapy života vstupuje vědomě a podpořená blízkými lidmi. Jsou to právě ženy na druhém břehu, které ji vítají a symbolicky oblékají nový šat zkušenosti. Začala jsem se zajímat třeba o čtyři měsíční fáze ženy: panna - matka - čarodějnice - babice. První fázi jsem si spojila s bohyní Artemis, která běhá po lese a pořád po něčem střílí, zároveň je ochranitelskou bytostí, ale také touží po nezávislosti. Myslím, že ji ideálně ztvární Zuzana Stavná. Pak jsem se zajímala o matku, proto jsem oslovila tanečnici Renátu Martinovou, která je čerstvou maminkou, dále jsem potřebovala čarodějnici (...významný pohled na Danu Batulkovou...) a skrze ni zkoumat temnější stránky žen, čeho všeho jsme schopny. Dana Batulková už nebude mít tolik šípů na skolení koloušků, zase má dar kouzel. Stejně jako u předchozích projektů pracujeme se syntézou různých možností divadelního vyjádření, hrajeme si s poetikou, s humorem nebo metaforami.“

Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský, Dana Batulková (foto: Michal Novák)

„Jak žijí v dnešním světě ženy? Jsou na lovu. Co dělají, když je toho na ně moc? Zavařují. S lukem v ruce, šípem za pasem a švestkami v batohu vyráží tři ženy na cestu krajinou svých vzpomínek lemovanou gumovými zvířátky, lustrem s peříčky, totemem vlasů a šťavnatou dužinou švestek,“ popisuje metaforické podhoubí inscenace Lukáš Trpišovský z dua SKUTR.

V obsazení figurují jak ryzí tanečníci, tak činoherci, ale jak říká choreografka Jana Burkiewiczová, na herce brát ohled nemusela. „Vůbec nepůsobí akademicky, hodně toho umí a tím tancem, pohybem se baví...“

„Je to dost divný jít v mém věku do pohybového divadla, nabídka přišla opravdu za pět minut dvanáct,“ říká v nadsázce Dana Batulková a ve stejném duchu dodává: „Naštěstí mě choreografka hodně šetřila. Měla jsem o sobě hodně pochyb, zvláště když jsem viděla, v jakém tvůrčím tempu celý projekt vzniká. Nakonec obavy byly rozptýleny a klidně bych zkoušela dál, žádnou premiéru ani nepotřebuju... (smích)“

Dana Batulková, Jana Burkiewiczová, Adéla Laštovková Stodolová, Renáta Martinová (foto: Michal Novák)

Herci a tanečníci si vůbec pochvalují, že ze zkoušek neodcházejí strhaní, ale nabití. Potvrzují to nejen zkušená tanečnice Renáta Martinová, ale i Jindra Panský: „Naskočil jsem do projektu úplnou náhodou, jako alternace, já zatím jen skákal v muzikálech (...jako akrobat). Užívám si nejen téma, o kterém společně přemýšlíme, ale i to, že nejsem tak zničenej... (smích)“
„Adélka umí udělat velmi čitelné divadlo, ví, jak na to. Za sebe jsem také ráda, že se potkávám s něčím jiným než dříve, je to práce, která přináší spoustu výzev,“ dodala Renáta Martinová.

„Není to o žádném obřím výkonu, Adéla jde po pohybově-divadelním vyjádření situací, vztahů, niterných pocitů, není to čistě fyzické divadlo,“ potvrzuje Martin Kukučka.

Jednotlivé části trilogie na sebe navazují nejen svébytným poetickým stylem, časově a tematicky, ale také energiemi. „V Malé smrti a Mužích se podařilo najít platné principy a vůbec fígle, jak vést diváka. Jen teď v popředí bude svět ženy a my trošku v pozadí, budeme zrcadlem žen k jejich problémům či názorům,“ říká Jakub Gottwald a dodává: „Ženské téma je téma, které je potřeba vyřešit, ...jednou provždy (smích). Nezdá se to, ale genderová témata jsou pro tento svět čím dál aktuálnější a důležité pro pochopení řady nových fenoménů, někdy se nestačím divit, kam až takové generové divadlo je schopné zajít. Každopádně divákům - a to napříč generacemi - má co říct. Přiznám se, že jsem se trošku obával, že tam pro nás nebude místo, nakonec z toho byla zásadní výzva: v inscenaci o ženách, v celém tom širokém tématu, najít se jako muž.“

Adéla Laštovková Stodolová, Renáta Martinová, Jindra Panský, Jaro Ondruš (foto: Michal Novák)

„Přístup všech kluků byl zpočátku opravdu zdrženlivý, měli respekt. Právě ta jejich trpělivost (no, někdy hodně zatínali zuby, když si leccos vyslechli) nakonec do projektu vnesla tu správnou mužskou energii. A my přišly na to, že je to jiná energie, než ta obvyklá hravá (až pubertální) energie, která do ženského světa vstupuje obvykle jako první. Proto nám vyznění některých situací nesedělo do té doby, než tomu všemu přestala chybět i vážnost toho muže a energie s tím spojená,“ připojuje pohled do tvůrčí kuchyně Adéla Laštovková Stodolová.

Inscenace Ženy by se mohla stát výzvou pro každého muže. Jednou se neprosazovat jako chlap a tomu odlišnému světu žen také naslouchat. Je to objevování úplně jiného principu, jak správně podotkl Lukáš Trpišovský, i když si tím vysloužil vyprsknutí smíchy a poznámku, „že to zní hrozně“, pochopitelně ze strany přítomných dam.

-mys-