Zpráva
HaDivadlo uvede první premiéru sezonního cyklu MY a ONI – autorskou adaptaci Náměsíčníků Hermanna Brocha. Po říjnové premiéře jednoaktovky Václava Havla Vernisáž, uvedené v rámci připomenutí nedožitého jubilea českého dramatika-disidenta-prezidenta, bude na scéně HaDivadla poprvé příznačně 11.11.2016 k vidění další režie Ivana Buraje – titul Náměsíčníci (imitace a tušení) sebe/reflektující téma intelektuálního boje s překonáním stavu rozpadu hodnot.
Kolekci premiér 42. sezony otevře v listopadu radikální sebe-reflexivní znovuobjevení díla jednoho z velkých (středo)evropských modernistů Hermanna Brocha. Jeho zásadní románovou trilogii Náměsíčníci (napsanou v letech 1928–31) adaptoval režisér a umělecký šéf HaDivadla Ivan Buraj do kompozice o třech fázích-krocích, v nichž skrze obraz (mezi)válečného období a průzkum rozpadajících se hodnot tradiční Evropy prosvítá komentář k „naší“ éře technologického a relativistického věku, posedlého pragmatismem až fanatismem tří vyčerpaných ideologií hýbajících 20. stoletím a jeho dozvukům dnes.
V českém kontextu se jedná o vůbec první scénické uvedení tohoto díla. „Je velice důležité vracet se v dnešní době k textům, které lze chápat jako východiska a záznamy ambicí moderny – jaksi kontextualizovat současný neklid a nejistotu naší společnosti. Uvědomit si, že jsme si tuto fázi sami předurčili, když jsme v době modernity začali volat po osvobození člověka, a k tomu všechno toto pochybování patří. Je hrozně důležité se teď z toho nesložit a na to dobré z 20. století navázat, namísto utíkání k falešným jistotám fanatizmů nebo zpasivňujícímu cynismu konzumu. Všechno musíme
statečně promyslet znovu!“ říká Ivan Buraj, jenž Brochův šestisetstránkový román vnímá především jako nevyčerpanou výzvu a materiál nabitý mj. energií sveřepého spisovatelského gesta „autora-intelektuála“.
Motiv myšlení a samozvané autority mluvit, kázat či „srovnávat“ (jak o Brochovi píše třeba jeho stylistický následovník Milan Kundera), je pro inscenaci HaDivadla elementární, průvodní linkou, která exponovanou montáž z dialogů „náměsíčných“ postav tří dílů románu (Pasenow, Esch, Huguenau) scénicky protíná a sbližuje dohromady. „Katalog“ brochovských figur, představovaný celým souborem HaDivadla, se setkává v symbolických stínech „Baru U konce dějin“, kde se pozůstatky nostalgie, rozervaného romantismu a váhání střetávají s dynamikou náhlých, organizovaných změn sílící modernity a v proměnách času (chronologických skocích v situaci) podnikají nerovný boj s pragmatickou věcností, viděnou skrze zkušenost vyprázdněných mechanismů obchodnického a kapitalistického egoismu. „Něco se musí stát!“ A figury samy se zbavují své ochrany – fikčního charakteru světa divadla neboli imitace skutečnosti – a vystupují „ze stránek“ scénického románu zpět k publiku, s otázkami po smyslu a cílech (angažované) tvorby. Sebe-reflexivní mód, který je na základě diskusí nad brochovským univerzem rozehrán ve třetí části inscenace, je ovšem obdobnou měrou svázán filtrem autorské dominance: „Na první čtenou zkoušku inscenace přijede režisér Hans Buch (něco mezi českým ‚Bohem‘ a německou ‚knihou‘), stínová identita Brocha, aby konfrontoval svůj hyperintelektuální koncept s herci HaDivadla, kteří hrají sami sebe. Ovšem s tím ‚háčkem‘, že jejich Já napsal nějaký autor – já! Každý realismus, ať už se
tváří sebeobjektivněji, je pozicí subjektu – autorského subjektu,“ popisuje záměr Buraj.
Sezonní hraniční vymezení – MY a ONI – je tedy v Náměsíčnících podnětem pro třídění a rozvažování nad dělenými pravdami: kontrasty tradice a modernismu, romantiky a ekonomiky, minulosti a věčnosti, nihilismu a aktivismu. Anebo právě rozdílu mezi hercem a reálnou osobou – potažmo účinkujícím a divákem (sebereflexivní hry). Do rolí klíčových „hybatelů“ vyobrazeného brochovského mezičasu byli pro inscenaci získáni dva hostující protagonisté, vnášející mezi kolektiv HaDivadla osobní kontext propojený s charakterem rolí: režisér a nedávný šéf Činoherního studia Michal Skočovský a herec s českorakouským působištěm, známý mj. ze spolupráce s Divadlem Husa na provázku Ivan Urbánek. Jako tlumočnice „německého“ režiséra Bucha účinkuje v inscenaci překladatelka a dramaturgyně HaDivadla Dagmar Radová. V menší roli Někoho z brochovského baru se objeví Martin Tlapák.
Premiéře Náměsíčníků (imitace a tušení) bude též předcházet tematická Diskuze z cyklu A2, která se ve spojitosti s Brochem a jeho spisovatelským a esejistickým odkazem zaměří na téma Fanatismu. Diskuze s podtitulem "Je třeba restartovat modernu? Fanatismus a nihilismus ve 21. století" se uskuteční 7.11.2016 a vedle moderátora Lukáše Likavčana na ní vystoupí teolog Jakub Ort s historičkou umění Milenou Bartlovou.
Náměsíčníci – jako první premiéra sezonního cyklu – představí také první z originálních plakátů, které společně s grafikem HaDivadla Vojtěchem Kollertem v této sezoně připraví fotografka a studentka brněnské FAVU Poli Davydenko. V návaznosti na premiéru též vznikne první z video-filmů, jež budou autorskou prací proslulého českého audio-vizuálního umělce, laureáta Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2011, Marka Thera.
zdroj zprávy: Anna Stránská
Kolekci premiér 42. sezony otevře v listopadu radikální sebe-reflexivní znovuobjevení díla jednoho z velkých (středo)evropských modernistů Hermanna Brocha. Jeho zásadní románovou trilogii Náměsíčníci (napsanou v letech 1928–31) adaptoval režisér a umělecký šéf HaDivadla Ivan Buraj do kompozice o třech fázích-krocích, v nichž skrze obraz (mezi)válečného období a průzkum rozpadajících se hodnot tradiční Evropy prosvítá komentář k „naší“ éře technologického a relativistického věku, posedlého pragmatismem až fanatismem tří vyčerpaných ideologií hýbajících 20. stoletím a jeho dozvukům dnes.
V českém kontextu se jedná o vůbec první scénické uvedení tohoto díla. „Je velice důležité vracet se v dnešní době k textům, které lze chápat jako východiska a záznamy ambicí moderny – jaksi kontextualizovat současný neklid a nejistotu naší společnosti. Uvědomit si, že jsme si tuto fázi sami předurčili, když jsme v době modernity začali volat po osvobození člověka, a k tomu všechno toto pochybování patří. Je hrozně důležité se teď z toho nesložit a na to dobré z 20. století navázat, namísto utíkání k falešným jistotám fanatizmů nebo zpasivňujícímu cynismu konzumu. Všechno musíme
statečně promyslet znovu!“ říká Ivan Buraj, jenž Brochův šestisetstránkový román vnímá především jako nevyčerpanou výzvu a materiál nabitý mj. energií sveřepého spisovatelského gesta „autora-intelektuála“.
Motiv myšlení a samozvané autority mluvit, kázat či „srovnávat“ (jak o Brochovi píše třeba jeho stylistický následovník Milan Kundera), je pro inscenaci HaDivadla elementární, průvodní linkou, která exponovanou montáž z dialogů „náměsíčných“ postav tří dílů románu (Pasenow, Esch, Huguenau) scénicky protíná a sbližuje dohromady. „Katalog“ brochovských figur, představovaný celým souborem HaDivadla, se setkává v symbolických stínech „Baru U konce dějin“, kde se pozůstatky nostalgie, rozervaného romantismu a váhání střetávají s dynamikou náhlých, organizovaných změn sílící modernity a v proměnách času (chronologických skocích v situaci) podnikají nerovný boj s pragmatickou věcností, viděnou skrze zkušenost vyprázdněných mechanismů obchodnického a kapitalistického egoismu. „Něco se musí stát!“ A figury samy se zbavují své ochrany – fikčního charakteru světa divadla neboli imitace skutečnosti – a vystupují „ze stránek“ scénického románu zpět k publiku, s otázkami po smyslu a cílech (angažované) tvorby. Sebe-reflexivní mód, který je na základě diskusí nad brochovským univerzem rozehrán ve třetí části inscenace, je ovšem obdobnou měrou svázán filtrem autorské dominance: „Na první čtenou zkoušku inscenace přijede režisér Hans Buch (něco mezi českým ‚Bohem‘ a německou ‚knihou‘), stínová identita Brocha, aby konfrontoval svůj hyperintelektuální koncept s herci HaDivadla, kteří hrají sami sebe. Ovšem s tím ‚háčkem‘, že jejich Já napsal nějaký autor – já! Každý realismus, ať už se
tváří sebeobjektivněji, je pozicí subjektu – autorského subjektu,“ popisuje záměr Buraj.
Sezonní hraniční vymezení – MY a ONI – je tedy v Náměsíčnících podnětem pro třídění a rozvažování nad dělenými pravdami: kontrasty tradice a modernismu, romantiky a ekonomiky, minulosti a věčnosti, nihilismu a aktivismu. Anebo právě rozdílu mezi hercem a reálnou osobou – potažmo účinkujícím a divákem (sebereflexivní hry). Do rolí klíčových „hybatelů“ vyobrazeného brochovského mezičasu byli pro inscenaci získáni dva hostující protagonisté, vnášející mezi kolektiv HaDivadla osobní kontext propojený s charakterem rolí: režisér a nedávný šéf Činoherního studia Michal Skočovský a herec s českorakouským působištěm, známý mj. ze spolupráce s Divadlem Husa na provázku Ivan Urbánek. Jako tlumočnice „německého“ režiséra Bucha účinkuje v inscenaci překladatelka a dramaturgyně HaDivadla Dagmar Radová. V menší roli Někoho z brochovského baru se objeví Martin Tlapák.
Premiéře Náměsíčníků (imitace a tušení) bude též předcházet tematická Diskuze z cyklu A2, která se ve spojitosti s Brochem a jeho spisovatelským a esejistickým odkazem zaměří na téma Fanatismu. Diskuze s podtitulem "Je třeba restartovat modernu? Fanatismus a nihilismus ve 21. století" se uskuteční 7.11.2016 a vedle moderátora Lukáše Likavčana na ní vystoupí teolog Jakub Ort s historičkou umění Milenou Bartlovou.
Náměsíčníci – jako první premiéra sezonního cyklu – představí také první z originálních plakátů, které společně s grafikem HaDivadla Vojtěchem Kollertem v této sezoně připraví fotografka a studentka brněnské FAVU Poli Davydenko. V návaznosti na premiéru též vznikne první z video-filmů, jež budou autorskou prací proslulého českého audio-vizuálního umělce, laureáta Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2011, Marka Thera.
zdroj zprávy: Anna Stránská
Další zprávy
Sezonu v Městském divadle Kladno zakončí světový komediální hit Blbec k večeři
(Městské divadlo Kladno, 7.6.2023)
Shakespearova nejromantičtější komedie o lásce a návratu k přírodě v režii maďarské režisérky Enikő Eszenyi
(Městská divadla pražská, 7.6.2023)
PQ dětem
(6.6.2023)
David Drábek se po 20 letech od zániku Studia Hořící žirafy vrací na místo činu. Do pátrání po vrahovi vousatých žen povolává Sherlocka Holmese...
(Moravské divadlo Olomouc, 6.6.2023)
Divadelní léto zahájí v Proluce večer plný muzikálových hitů
(Divadelní léto pod plzeňským nebem, 5.6.2023)
V divadle Hybernia začíná autor a režisér Janek Ledecký zkoušet novou hudební komedii
(Divadlo Hybernia, 2.6.2023)
Příběh Amberville je temný...
(Divadlo v Dlouhé, 2.6.2023)