Zpráva

Opona nahoru je název první letošní novinky pražského Divadla Kalich. V inscenaci vyhledávaného britského autora Petera Quiltera se sešly výhradně herečky, o pět rolí se dělí Jitka Smutná, Alena Mihulová, Petra Špalková, Barbora Mošnová a v alternaci Eliška Nejedlá s Vítězslavou Karolovou. Režíroval Pavel Khek. Slavnostní premiéra se uskuteční 20. ledna 2026.

„Quilterova hra mě hned zaujala tím, že je vlastně úplně o něčem jiném, než se zdá – zpočátku to vypadá na hru o tom, jak pěti ženskejm nejde znovuobnovit provoz divadla, které zdědily, protože to nikdy nedělaly – ale ve spodních proudech zazní témata výchovy, křivd z minulosti, mindráků, traumat a jejich vyléčení skrze odpuštění,“ říká Pavel Khek.

Peter Quilter patří mezi současné nejúspěšnější autory převážně komediálního žánru. Jeho hry byly uvedeny už ve více než 50 zemích po celém světě a přeloženy do 30 jazyků. Hrály se na newyorské Broadwayi i londýnském West Endu. Jsou dostatečně známé také českému publiku. Konkrétně do Divadla Kalich se Quilter vrací po 19 letech. V roce 2007 tu totiž měla českou premiéru jeho celosvětově proslulá komedie Je úchvatná!  s Jaroslavou Kretschmerovou v hlavní roli nejhorší operní pěvkyně všech dob. Inscenace režisérky Jany Kališové se stala mimořádnou diváckou událostí, na repertoáru Kalichu se udržela bezmála 10 let.

„Od té doby jsme byli s Peterem Quilterem v kontaktu a hledali vhodnou příležitost, kdy na naši spolupráci navážeme. Text hry Opona nahoru takovou příležitostí jistě je. Tu komedii vnímám jako velkou oslavu tolerance, schopnosti odpouštět, ochoty pochopit se navzájem a mezigeneračně si naslouchat. Navíc nabízí atraktivní výzvy pro mimořádné herečky,“ vyjmenovává majitel Divadla Kalich, producent Michal Kocourek.

Hra Opona nahoru, v originále Curtain Up!, vznikla v roce 2008 přepracováním původního textu Respecting Your Piers (autorovo první drama z roku 1994).

-----
Rozhovory:
Alena Mihulová
Čím vás nabídka komedie Opona nahoru  zaujala?
Předně jsem si chtěla zahrát v Divadle Kalich. Domlouváme se už nějakou dobu a jsem ráda, že hned po nazkoušení Opony nahoru se tu pouštím do další inscenace… U Opony nahoru mě jako první prolétlo hlavou, co napadne asi každého, když otevře hru, v níž jsou role pouze pro herečky – jak asi budeme fungovat šest ženských pohromadě? Ale hned jsem se začala těšit na Jitku Smutnou, se kterou jsem léta hrála v Ungeltu a jsme kamarádky dobrých třicet let, na Petru Špalkovou, se kterou se znám z Letních shakespearovských slavností, kde jsme zkoušely s režisérem Pavlem Khekem, ten pro mě představoval další velké plus. A byla jsem zvědavá na nové kolegyně, s nimiž jsem se potkala až při tomto zkoušení. Tohle všechno pro mě bylo na prvním místě. Nicméně neméně podstatné pro mě samozřejmě je, že jde o dobře napsanou komedii, která zároveň s lehkostí ukazuje mezilidské vztahy. Jednotlivé postavy projdou proměnou, na konci příběhu jsou v něčem jiné než na začátku. Rozhodně to není pouze plytká zábava.

Hra divákům nabízí hned několik svébytných charakterů. Máte právě se svou postavou něco společného?
Myslím, že toho s Pam moc společného nemáme. Například v přístupu k vychovávání dětí se neshodneme vůbec. Moje dcera měla naprosto demokratickou výchovu už od útlého věku. Vychovala se v naší rodině vlastně skoro sama, zasahovala jsem jen v případech, kdy by nechtěně zranila sebe nebo někoho ve své blízkosti. Víc nebylo třeba. Řekla bych, že Pam je realistka se sklonem k pesimismu, zatímco já jsem realistka se sklonem k optimismu.

Až nakolik realistický obrázek, jak to funguje v divadelním zákulisí, Quilterova komedie podle vás nabízí?
Určitě v našem příběhu najdete celou řadu dobře odkoukaných a pojmenovaných situací z reálného divadelního života. Jistě i tím je tato hra pro diváky atraktivní, protože málokdo z nich může tušit, co všechno kolikrát prožíváme za kulisami.

Obecně o vztazích mezi herečkami koluje řada mýtů, domněnek, možná až klišé. Jak vám vyhovuje tato čistě "dámská jízda" a jak budete na zkoušení vzpomínat?
Přestože si sama přímo zakazuju dopředu si vytvářet domněnky, občas se jim neubráním a pak si za to nadávám. To byl případ i tohoto zkoušení. Přiznávám, že nejprve jsem nebyla nadšená z toho, že Opona nahoru je hrou pouze pro herečky. Samotné ženské pohromadě úplně stačí, natož herečky! Zkrátka měla jsem obavy. A teď před premiérou jsem z takového obsazení přímo nadšená, protože žádná z obav se nenaplnila. Holky jsou moc fajn, je nám spolu opravdu dobře. Těšila jsem se na každou zkoušku a už teď se těším, jak se budeme potkávat na reprízách. Asi se také osvědčilo, že jsme se sešly různé věkové kategorie a různé typy, takže nehrozily nějaké tlačenice. Je mimořádné štěstí narazit na takovou partu skvělých kolegyň, opravdu jsou bezvadné. Navíc jsme měly jednu velkou výhodu, že režisérem byl muž, takže nám nechyběl ani chlapský pohled. Pavel Khek přesně ví, co chce, je to výborný režisér. Zvládal nás s přehledem a my jsme mu, myslím, šly na ruku. Máme ho rády a taky všichni chceme, aby naše inscenace dopadla co nejlépe!

Jitka Smutná
Čím vás nabídka komedie Opona nahoru  zaujala?
Už faktem, že ji napsal Peter Quilter. Jde o dramatika, který slaví úspěchy po celém světě a jeho hry mají desítky tisíc nadšených diváků. V takové cizojazyčné komedii je ovšem současně důležitý překlad a v této hře jde o vtipy, slovní hříčky, hlášky, proto mě těší, že jejím překladatelem je Pavel Dominik, kterého mám moc ráda i ze spolupráce v Divadle Ungelt. Dalším plusem pro mě byly herecké kolegyně. S některými jsem už hrála, s Alenkou Mihulovou v Ungeltu a s Petrou Špalkovou dlouhá léta v Národním divadle, takže se známe opravdu dobře. A těšila jsem se na mladé kolegyně, se kterými jsem se doteď neznala, protože cítím, jak je pro mě podnětné stýkat se s mladými lidmi, mám je ráda. Dlouho jsem učila, trochu mi to chybí, nicméně nejsem člověk, co bych chtěl mladé poučovat. Jenom je potřebuju mít u sebe, hodně mě totiž inspirují a jejich energie je nakažlivá.

Hra divákům nabízí hned několik svébytných charakterů. Máte právě se svou postavou něco společného?
O mojí postavě se na začátku mluví jako o ženě, která je raněná osudem, ale můžu snad prozradit, že vývoj téhle figury je nesmírně překvapivý. Pořád se s ní ještě bavím, je napsaná výborně. K tomu je ovšem potřeba souhra a já mám kolem sebe skvělé kolegyně! S postavou Betty mám kromě věku společnou jistou roztržitost, smysl pro humor, ale hlavně odvahu zariskovat, vystavit se životu, něčemu, co neznám, pustit se do dobrodružství a báječně komunikovat se svými blízkými.

Až nakolik realistický obrázek, jak to funguje v divadelním zákulisí, Quilterova komedie podle vás nabízí?
Tato komedie není zábavná tím, jak to vypadá v divadelním zákulisí. Ta baví tím, jak to vypadá, když se do divadelního prostředí dostanou naprostí amatéři, kteří s divadlem neměli vůbec nic společného, ale mají velkou touhu chátrající divadlo znovu otevřít a postavit na nohy. Takové lidi já mám ráda a myslím si, že i diváci budou mít na konci představení rádi všechny figury této hry.

Obecně o vztazích mezi herečkami koluje řada mýtů, domněnek, možná až klišé. Jak vám vyhovuje tato čistě "dámská jízda" a jak budete na zkoušení vzpomínat?
Nejspíš jsem měla v životě velké štěstí, já se totiž v divadelním prostředí nesetkala s ženami, které by si nepřály, byly by protivné, anebo na to prostě nemám pozorovací talent. Vždycky jsem si ženské obsazení nesmírně pochvalovala. A musím říct, že paradoxně naopak v pánských šatnách někdy vnímáte nevraživosti a jisté poměřování se. Opravdu jsem měla kliku na báječné herečky, včetně těch mladých z inscenace Opona nahoru Báry Mošnové, Vítězslavy Karolové a Elišky Nejedlé. On by totiž stačil jediný člověk, který by tvůrčí a zábavnou atmosféru hledání tvaru představení pokazil, a znepříjemnil by to a vzal vítr z plachet všem ostatním. Ovšem to se tady skutečně nestalo. Tato šestice se povedla, máme se rády a budeme se těšit na každé představení. Stejně jako se budeme těšit na diváky, za kterými budeme jezdit.

Petra Špalková
Čím vás nabídka komedie Opona nahoru  zaujala?
Ta hra je o divadle, dobře, to jest o podniku, kdy se sejde pět nezkušených žen, které mají mezi sebou napětí, a snaží se vybydlený a zanedbaný prostor bez dotací a podpor vzkřísit k životu. Toho jsem byla často svědkem a vím z vlastní praxe, jak je to náročné a jaksi maratónské, umět to divadlo vzkřísit a následně udržet.

Hra divákům nabízí hned několik svébytných charakterů. Máte právě se svou postavou něco společného?
Postavě, kterou hraju, se hluboce obdivuju a doufám, že někdy ve velmi blízkém budoucnu se jí budu podobat - je totiž někým, kdo kráčí světem lehce, umí s úsměvem řešit všechny těžkosti možná proto, že je za těžkosti nepovažuje. Má jednoznačně pozitivní náboj, reflexi, a schopnost se bavit i případnými starostmi.

Až nakolik realistický obrázek, jak to funguje v divadelním zákulisí, Quilterova komedie podle vás nabízí?
Myslím, že vystihuje to křehké, strach, zmatek a nervozitu, která má ale v den představení vypadat jako suverénní výkon. Tenhle rozpor je pravdivej.

Obecně o vztazích mezi herečkami koluje řada mýtů, domněnek, možná až klišé. Jak vám vyhovuje tato čistě "dámská jízda" a jak budete na zkoušení vzpomínat?
V tomto ohledu se doba a lidi vyvíjí dobrým směrem. Mezi herečkami už zdaleka nefunguje napětí a pomstychtivost, ale spolupráce, kolegialita, porozumění, soudržnost. Dokázaly jsme to. Vzpomínat budu vždy v tom nejlepším.

Barbora Mošnová
Čím vás nabídka komedie Opona nahoru  zaujala?
Líbí se mi divadelní prostředí, do kterého je komedie zasazena. Přijde mi kouzelné a takzvané divadlo na divadle si my jako herečky užíváme a věřím, že si ho s námi budou užívat i diváci. Hra je dobře vystavěná, vtipná, mám pocit, že se mám o co opřít. Situace jsou jak humorné, tak i dotýkající se našich bolístek a slabin, a to mě baví. V určitých ohledech se i ztotožňuje s mým osobním životem, takže mě i dojímá, jak je mi blízká. Mého srdce se taktéž dotýká konkrétní výběr hudby, který inscenaci doprovází. Má pro mě tu pravou jiskru a divadelní šmak. V minulosti jsem hrála Sally Bowles v Cabaretu, takže mi i oživuje příjemné vzpomínky.

Hra divákům nabízí hned několik svébytných charakterů. Máte právě se svou postavou něco společného?
Pro mě má Tereza lidskou hloubku. Je to prostě srdcařka, vzdělaná holka, ale tak trochu úzkoprsá a osamocená. Zdá se, že je nejistá, ale postupně nachází vlastní sílu a rozhodnost. Je mi velmi blízká její odpovědnost, vůle a cit pro morální povinnost dotáhnout věci do konce. Zkrátka pokračovat tak, jak by si táta přál. Divadlo doslova čeří vzpomínky na tátu, a to mám s Terezou bohužel totožné. Zkrátka důvod a smysl, proč zvednout oponu!

Až nakolik realistický obrázek, jak to funguje v divadelním zákulisí, Quilterova komedie podle vás nabízí?
Myslím, že reálných věcí z divadelního zákulisí nabízí hra docela dost. Ať už je to nedostatek peněz, improvizace na poslední chvíli, nefunkční technika, vyhrocené charaktery či nadšení pro umění. Toto všechno ale v lehké formě, která snad rozesměje ty, kteří divadelní zákulisí znají, ale i ty, co s ním nemají zkušenost.

Obecně o vztazích mezi herečkami koluje řada mýtů, domněnek, možná až klišé. Jak vám vyhovuje tato čistě "dámská jízda" a jak budete na zkoušení vzpomínat?
Z čistě dámských kolektivů mívám spíše strach. Nejsem však typ, který by rovnou před ním zavřel dveře. Nebojím se. Náš pan režisér řekl na první čtené zkoušce, že má rád, když se sejde dámský kolektiv, protože ženy mají obrovskou vnitřní energii, kterou umí spojit, a pak vzejde neuvěřitelná společná síla. A s tím se zcela ztotožňuji. My ženy zvládneme a jsem schopny neuvěřitelných věcí a navíc při této spolupráci jsme si opravdu bez problémů sedly. Naše hra je mimo jiné také o přátelství a já už si teď troufám říci, že jsou to právě nová přátelství, která si odnáším. A to vnímám jako vzácnou, přidanou hodnotu tohoto velmi příjemného zkoušení. Tímto všem kolegyním a Pavlu Khekovi z celého srdce děkuji! Je to skvělé!

Eliška Nejedlá
Čím vás komedie Opona nahoru!  zaujala?
V první řadě tou příležitostí - práce s hereckými kolegyněmi, Pavlem Khelem a další spolupráce s Divadlem Kalich. Každopádně Opona nahoru je chytrá, řemeslně přesná komedie, která stojí na charakterech, ne na laciných vtipech. Má obrovský smysl pro divadelní humor a zároveň respekt k publiku. A to je přesně ten typ komedie, který mě jako herečku baví dělat.

Hra divákům nabízí hned několik svébytných charakterů. Jak byste představila právě svoji postavu a čím je vám případně blízká?
Sharon často posouvá děj, přichází s novými nápady nebo rozuzlením situace. Některé nápady jsou až absurdní, a tím jsou komické. Je to neuvěřitelná vlna energie, která je trochu mým opakem. Čím je mi blízká, je snaha najít řešení a oddanost zůstat, i když se může zdát, že se všechno hroutí.

Až nakolik realistický obrázek, jak to funguje v divadelním zákulisí, Quilterova komedie podle vás nabízí?
V této hře se úplně nejedná o náhled do klasického divadelního zákulisí, jelikož nesledujeme počínání hereckého souboru, ale pěti žen, které s divadlem v podstatě nemají nic společného, což divákovi přináší krásné komické situace.

Obecně o vztazích mezi herečkami koluje řada mýtů, možná až klišé. Jak vám vyhovuje tato čistě "dámská jízda" a jak budete na zkoušení vzpomínat?
Myslím, že se nám to v tomto případě moc hezky sešlo. Stávalo se, že jsme skoro každá byla během zkoušení v úzkých, že si s rolí nevíme rady, navzájem jsme si zoufaly, podporovaly se a pomáhaly si. Bylo to za mě moc krásné zkoušení a je mi velkou ctí moct pracovat s takovými herečkami. Co bych ráda vyzdvihla, je alternace - s Víťou jsem si vytvořily krásné bezpečné prostředí, ve kterém jsme se maximálně podporovaly a nějaká rivalita šla daleko stranou, za to jsem vděčná!

Vítězslava Karolová
Čím vás komedie Opona nahoru  zaujala?
V první řadě mě zaujalo, že tuto hru má v režii Pavel Khek, se kterým jsem si přála zkoušet, a jsem moc ráda, že se to podařilo. Samotná hra mě baví prostředím, ve kterém se odehrává. Myslím, že zákulisí divadla je samo o sobě atraktivní a komické, a v případě, že do něj vyšlete pět žen, které se v něm normálně nepohybují, tak vás to prostě začne zajímat.

Hra divákům nabízí hned několik svébytných charakterů. Jak byste představila právě svoji postavu a čím je vám případně blízká?
Sharon je takový hurikán, v němž se mísí energie, nevyzpytatelnost a zároveň naprostá autenticita. Ta postava se mi líbí, protože jsem pochopila, že za tou obrovskou energií, hlukem a ostrým humorem se skrývá milá, křehká holka, která je vlastně fakt sympatická. Dívá se na svět úplně jinou optikou než já, méně společensky přijatelnou, ale právě to mě na ní baví.

Obecně o vztazích mezi herečkami koluje řada mýtů, možná až klišé. Jak vám vyhovuje tato čistě "dámská jízda" a jak budete na zkoušení vzpomínat?
Na zkouškách se sešlo šest hereček, a ač se říká, že ženský kolektiv je spíš bojové pole, tak u nás to bylo naopak. Asi správná konstelace hvězd. Odnesla jsem si nádhernou zkušenost, poznala skvělé kolegyně, se kterými jsem ráda jak na jevišti, tak mimo něj. Troufám si říct, že jsme to množství energie společně chytily za správný konec, a já už jen doufám, že se to promítne i v představení.

Pavel Khek
Čím vás komedie Opona nahoru zaujala?
Quilterova hra mě hned zaujala tím, že je, vlastně úplně o něčem jiném, než se zdá – zpočátku to vypadá na hru o tom, jak pěti ženskejm nejde znovuobnovit provoz divadla, které zdědily, protože to nikdy nedělaly – ale ve spodních proudech zazní témata výchovy, křivd z minulosti, mindráků, traumat a jejich vyléčení skrze odpuštění.

Hra divákům nabízí hned několik svébytných charakterů. Jak byste hrdinky, které se v příběhu sejdou, charakterizoval?
V každé skupině lidí se najdou svébytné charaktery. Kdybyste náhodně vylosoval pět žen z publika, vsadím se, že to taky bude pět originálů – to už je tak na světě zařízeno – člověk je cosi neopakovatelného a tak osobitého, že je až s podivem, že může žít ve společenství ostatních a nepozabíjí se navzájem… Našich pět žen se to musí nejprve naučit, ale o to je to cennější.

Až nakolik realistický obrázek, jak to funguje v divadelním zákulisí, Quilterova komedie podle vás nabízí? A proč podle vás je prostředí divadelního zákulisí odnepaměti tak atraktivním pro diváky?
Chytrou odpověď na tuto otázku neznám, ale taky mě to fascinuje – jak je pro diváka zajímavé nahlédnout za kulisy a odhalit to tajemství divadla. My, co jej známe a víme, že za kulisami je plno práce, stresu a slziček, bychom se naopak nejraději dívali jen na to pozlátko a potlesky. Ale teď trochu kecám, za kulisami je taky moře srandy a přátelství a jakéhosi „soubytí“ lidí, které popohání týmová energie, a to se neomrzí. Proto děláme divadlo a proto to dokážou i naše hrdinky.

Obecně o vztazích mezi herečkami koluje řada mýtů, možná až klišé. Jak vám vyhovuje tato čistě "dámská jízda" a jak budete na zkoušení vzpomínat? Zkoušel už jste někdy jako jediný muž obklopen samými ženami?
Tak jednou za pět let si to vědomě naordinuju a zatím to vždy byly lázně. Ona ta ženská energie je jiná. A když si vyberete kvalitní herečky a chytré ženské, tak jakákoliv hašteřivost zmizí, zůstává pracovitost bez měření pindíků a jak já říkám „síla, která by utáhla parní válec.“ Nic proti chlapům, ale já jsem u těch ryze dámských zkoušení nikdy neslyšel „už jsme unavené“. Zkrátka ten posunutý práh bolesti není pouze pověra.

zdroj zprávy: Jaroslav Panenka