Zpráva

Jednou z prvních premiér příští divadelní sezony bude inscenace El Príncipe Constante podle hry Pedra Calderóna de la Barca Vytrvalý princ. V sobotu 15. září 2012 v 19.30 ji uvede v Divadle v Celetné divadelní společnost Masopust. Příprava inscenace probíhá pod vedením režiséra Štěpána Pácla od konce dubna 2012 a letní část zkoušení vyvrcholí 11. července v 20.00h předpremiérou v MeetFactory.

V projektu budou účinkovat Miloslav König, Pavla Beretová, Patrik Děrgel, Jiří Panzner, Radovan
Klučka, Richard Fiala nebo Matěj Anděl a Lukáš Příkazký.

Rozhovor s dramaturgyní Terezou Marečkovou o chystané inscenaci El Príncipe Constante.

Proč je východiskem k nové inscenaci Calderónův Vytrvalý princ?
Vytrvalý princ Pedra Calderóna de la Barca je zásadní dílo světové dramatické literatury, a přesto se v Čechách nikdy nehrálo. Možná za to může charisma, vyzařující z přelomové inscenace Jerzyho Grotowského ze sedmdesátých let 20. století, které zasáhlo celou generaci evropských divadelníků. Pro divadelní společnost Masopust má každopádně tento text přirozenou návaznost na dosavadní práci – ať už to jsou texty současné dramatičky Lenky Lagronové nebo básnické drama Konec masopustu Josefa Topola, či Ibsenův veršovaný epos Brand-Oheň. Podobně jako ve Vytrvalém princi se v nich snoubila lyrika s groteskností a silné sdělení s bravurním scénickým jazykem.

Proč inscenovat hru starou 400 let?
Výběrem textů vlastně zapadáme do času stále hlouběji. Od současné Lenky Lagronové, přes Topola z padesátých let dvacátého století, Ibsena z poloviny devatenáctého století až do roku 1629! Asi něco hledáme. Může to znamenat, že v dnešních textech nenacházíme dost dneška? Calderón stojí na první pohled úplně mimo náš současný svět. Ta vzdálenost ale nabízí odstup, díky kterému vidíme, že některé principy se nemění. Nadruhé straně můžeme zaznamenat i to, co proměnou prošlo. Barokní autor zachytil přejedenou společnost, která se bojí o svůj blahobyt. Je plná záště vůči odlišnosti – střetává se v ní křesťanský svět s islámem. Princ se chce vůči politikaření a válčení vymezit, ukončit ho. Calderón tedy nezachycuje tedy nic, co bychom dnes neznali.

Jaký žánr Calderón zvolil?
Je to hra o světci. Kdyby ji Calderón nerozvinul linií míjejících se milenců na maurském dvoře, dalo by se říct, že je to košatější středověká moralita. My si ale dnes klademe spoustu otázek, které tehdy vůbec nepřicházely v úvahu: není princ náhodou spíš naivní idealista nebo přímo blázen? Má jeho oběť nějaký smysl? Čeho jejím podstoupením dosáhl? Z pohledu dnešního individualismu je možné jeho osobní rozhodnutí vidět jako trapné gesto nebo snahu se zviditelnit. Calderón chtěl prince oslavit a poklonit se jeho velikosti. My si ho představujeme v dnešních souvislostech a reáliích, což nabízí absurdní momenty.

Je pro vás důležitá forma, jakou Calderón hru napsal?
El Príncipe constante je hra pevně zasazená do dobového veršového systému. A jak řekl Jakub Deml: „poezie není království z tohoto světa“. Jazykem pozdvihuje Calderón své nábožensko – filozofické drama do obrazných výšin, kterých se na zkouškách pokoušíme špičkami prstů dotýkat.


zdroj zprávy: Denisa Burešová