Zpráva

Dlouho očekávané uvedení bestselleru Šikmý kostel na divadelních prknech se blíží. Světovou premiéru divadelní inscenace podle románu Karin Lednické uvede Divadlo Petra Bezruče 22. dubna 2022. Lidské příběhy, které měly zůstat zapomenuty, ale přesto ožívají. Kronika ztraceného města Karviné je autentickým svědectvím o životě obyčejných lidí, procházejících dějinami – válkami, politickými převraty, národnostními sváry, v regionu, kde na vše padá uhelný prach.

uhlím to začalo, uhlím to skončí
Spisovatelka Karin Lednická se narodila v Karviné, vyrostla v Havířově a nyní žije v Ostravě. Dá se tedy říct, že celý život strávila v regionu, jehož historii se ve svém autorském debutu věnuje. Prozatím vyšly úvodní dva díly trilogie Šikmý kostel; v březnu 2022 k nim přibylo literární dokudrama Životice: obraz (po)zapomenuté tragédie. Aktuálně pracuje na závěrečném díle trilogie.
„Šikmý kostel se zrodil z jednoho setkání s pamětnicí, která ve staré Karviné prožila významnou část života. Příběh, který mi tenkrát povyprávěla, se stal základním kamenem knihy,“ popisuje počátky své literární tvorby Karin Lednická. „Napsala jsem tu knihu, abych obyvatelům zbořeného města dala hlas a nechala zaznít jejich vzpomínky. A jsem nesmírně vděčná celému tvůrčímu týmu od Bezručů, že tohle základní sdělení vstřebal, přijal a uchopil. Rozvinul. Je pro mě fascinující sledovat, jak se z písmen rodí představení,“ dodává k přenosu knihy na jeviště Karin Lednická.

Adaptaci románové kroniky ztraceného města vytvořila pro Divadlo Petra Bezruče etablovaná dramatička Anna Saavedra, která již v minulosti pro Bezruče napsala hru Heda Gablerová: Teorie dospělosti.
„Krajina paměti je vždycky zároveň krajinou svědomí. Právě proto totalitní režimy tolik stojí o deformování a znejistění pravdy, anulování paměti, zahlazení stop. To je i příběh staré Karviné, jak jej popisuje Karin Lednická. Inscenace románové kroniky zmizelého města na jevišti Divadla Petra Bezruče je svého druhu rituál, v němž se pokoušíme zhmotnit vzpomínky, jít proti proudu času, probudit krajinu paměti – i krajinu svědomí. Protože co je člověk bez paměti? Nic než prázdné míjení času,“ uvádí k adaptaci Anna Saavedra.

minulost ztracená pod černou zemí
Trosky domů zarůstají travou. Ulice si bere zpátky les. Vzpomínky byly nuceně vymazány, lidé odsunuti a přesídleni. Jen kostel svatého Petra z Alkantary ční šikmo k nebi jako poslední připomínka ztraceného města, které se kvůli neřízené těžbě uhlí začalo propadat a nakonec bylo srovnáno se zemí. Lidské příběhy, které měly zůstat zapomenuty, ale přesto ožívají. „Tolik mocných si přálo a přeje, aby se jednou provždy na tohle místo zapomnělo. Jenže ne, jednoduše to nejde, energie trvá. A přitahuje další, snad tím víc, čím déle trvalo mlčení,“ říká režisérka inscenace Janka Ryšánek Schmiedtová. „Chtěla bych obhájit to, že Šikmý kostel může být na jevišti jiný než v knize, ale stále stejně vypovídající a intenzivní,“ pokračuje režisérka, která má ambice vytvořit stylově a atmosféricky úplně jinou inscenaci, než na jaké jsou v Bezručích diváci zvyklí.

barboro, julko, ludwiku, pojďte už, je čas!
V inscenaci se představí kompletní herecký soubor Divadla Petra Bezruče. Postava Neznámého, jakéhosi vypravěče a posledního obyvatele Karviné, byla svěřena Norbertu Lichému. Barboru, jejíž osud poznamená důlní neštěstí roku 1894, si zahraje Barbora Křupková: „Barbora je beran, o tom něco vím. Je zvyklá starat se a zvládat vše sama. Nerada si nechává pomoct, protože málokdo dokáže naplnit její představu dobře odvedené práce. Je to žena, která ztratí muže i syna, a i navzdory tomu jak silná a zásadová je, jí to ovlivní život víc, než by si zřejmě představovala. Bojuje, ale postupně ztrácí sílu i smysl proč bojovat. Myslím, že ji celkem dost vystihuje replika Julky: ‚Barborko, já vím, že to máš těžké, ale nedělej si to ještě težší’,“ charakterizuje postavu Křupková. V rolích Barbořiných dcer diváci uvidí Julii Goetzovou (Františka) a Yvonu Stolařovou (Barka). Barbořinu přítelkyni Julku, která najde odvahu žít život po svém, ztvární Markéta Matulová, muže jejího života (Jurka) Vojtěch Johaník. A jak na herce zapůsobila krajina staré Karviné, kterou herci společně s tvůrčím týmem navštívili? „Je to pocit, který ve mně vyvolala návštěva šikmého kostela – kostela svatého Petra z Alkantary. Pokřivený svět, ve kterém máte problém udržet rovnováhu. Motá se vám hlava a nějaká divná síla vás chce stáhnout dolů a vy s tím nemůžete nic dělat. To je přesně ten pocit, který mám z okolí staré Karviné, na kterou dopadla ocelová pěst a zanechala po sobě prázdnou krajinu.“

Dramaturgyní inscenace je Anna Smrčková, scéna a kostýmy jsou dílem Davida Janoška, speciální projekce a hudbu pro inscenaci vytvořil Ivan Acher. Na pohybové spolupráci se podílela Hana Achilles, jako jazykový poradce byl přizván Przemek Traczyk.

Světová premiéra se uskuteční 22. dubna 2022 v 18.30 hodin v Divadle Petra Bezruče.

zdroj zprávy: Marcela Bednaříková