Inscenace se nezáměrně rozkročila mezi komedii a parodii, z nichž do prostoru občas vyskočily nesmělé záblesky klasické stylizace. Herecké výkony byly povětšinou samy o sobě výborné, avšak slušela by jim spíše forma stand-up s jednotlivými obrazy, bez okolní režie. Dílo nedrží pohromadě a jako celek se rozsypává.

Piškulův Romeo je přitom vyzrálý a uvěřitelný, Merkutio je rozverně sebevědomý. Ostatní obsazení se však víceméně míjí a dotýká se až bizarnosti. Celkově by se dalo říct - žánr nenalezen.

Piškulovi by slušelo klasičtější zpracování zaměřené na jádro příběhu, kde by svého Romea mohl vnitřně prožít a následně s ním tisíckrát zemřít. Schopnosti již na to bezesporu má. Jeho výkon trčí ze hry jako pevný solitér. Koho jen mi ta krásná srdceberoucí naléhavost v jeho herectví připomíná? Vyvstane mi na mysli Děrgelův Hamlet ve Švandově divadle.

Škoda úsilí a promarněného času mnoha talentů, které mohli vložit do jiného projektu. Představení by výrazně pomohly střihačské nůžky, a to jak ve scénách i figurách, nicméně zachránit by ho nedokázaly.

Shakespeare se v nezvládnutém režijním úmyslu i vedení ztratil, stejně jako jím stvořená nešťastná a tragická láska. Přičemž právě neštěstí a tragédie je to jediné, co s ním má toto zpracování společného.

repríza 09.12.2024